Vzteklina a neznámý vrah terorizují malou jindy poklidnou vísku na Šumavě. To jsou dvě hlavní proměnné, které seriál řeší. Virolog Pavel Rogl (Kryštof Hádek) se, krom úsilí o zabránění šíření vztekliny, snaží skrze svou profesi přijít na kloub i záhadným vraždám a získat srdce dívky svých dávných snů. Od prvního momentu je minisérie Vzteklina atmosférickou podívanou, která vtahuje do děje ještě mnohem víc než loňské pokračování Labyrintu. Charaktery, vesnický život a vztahy postav jsou zde vykresleny skvostně, avšak konečné nadšení sráží odhalení vraha, kterým je bohužel hned první postava, která mi při sledování vnukla na mysl.
Samotnou minisérii skvěle popsali na webových stránkách ČT její tvůrci: „Vzteklina byla psána původně jako horor a postupným přemýšlením a debatováním o námětu se vcelku přirozeně proměnila v maličko netradiční krimi sérii. Přesto jsou v příběhu chvíle, které svou temnotou odkazují spíše k původnímu záměru,“ říká scenárista Jan Stehlík (Škoda lásky) a režisér Tomáš Bařina (Bobule) jej doplňuje: „Vzteklina není jen krimi thriller o jedné z nejzákeřnějších nemocí. Je to také příběh o vzteku, který je potřeba každý den držet na uzdě.“
Scénář v prvních dílech působí více než nadějně. Postupné odkrývání tajemna a prozkoumávání minulosti obyvatel jedné malé vesnice, kde každá postava má pevně dané místo, je zkrátka vtahující. Naneštěstí, všechna tato pozitiva mizí tak rychle s tím, jak rychle přicházíte na to, kdo je oním záhadným vrahem. Až do úplného konce jsem doufal, že mě scenáristé překvapí. Jenomže hned první tip se ukázal být tím správným, a to bohužel po zhlédnutí celé šestidílné řady zanechává několik logických nesrovnalostí, které výsledný dojem sráží k jen lehkému nadprůměru.
Je to ohromná škoda, protože celý seriál oplývá hutnou atmosférou, která nebývá u tuzemských kriminálních sérií běžným standardem. Srovnávání s Pustinou zde ovšem není tak úplně na místě. Pustina je úplně jiný typ krimi a žádnou zřejmou podobnost tady nevidím. Spíše bych Vzteklinu přirovnal k Raplovi nebo kriminálkám od Jiřího Stracha, ovšem ty až na výjimky mají vydařený scénář od začátku do konce.
Postavy a výkony herců jsou jedním z důvodů, proč bych tento seriál z dílny ČT doporučil i přes v závěrečných dílech nemile předvídatelný scénář. Kryštof Hádek (Kobry a užovky) svou roli virologa vystihl perfektně, a i když mě v některých filmech neuhranuje, tak tady mě jeho postava bavila a neměl jsem s ní jediný problém. Leoš Noha (Nenasytná Tiffany) jako major Valenta už v těchto policejních rolích nepřekvapí, ale uhraje si svoje. Jen u něj bych tu podobnost s Pustinou uznal, protože Leoš Noha hraje svého detektiva podobně jako ve zmiňované sérii od HBO. Tudíž by se Vzteklina s pořádnou dávkou nadsázky dala pojmout jako spin-off tohoto detektiva.
Ani herci ve vedlejších rolích nepůsobí (většinově) jen jako pouhé dějové figurky. Několikrát dostane i vedlejší postava více dějového prostoru a skvěle napsané dialogy, které s dalšími díly neztrácejí na síle, dávají charakterům tolik potřebnou realističnost. Nejvíce mě zaujaly postavy rozporuplné Gabriely Burešové (Johana Matoušková), která se pod tíhou okolností musí postarat o členy své rodiny, traumatizované Táňi Burešové v podání teprve dvacetileté Gabriely Heclové a nejžárlivější postava celé minisérie Karel Papež (Přemysl Bureš).
Vtahující atmosféru v tak nevídané míře má na starosti především úžasná kamera Pavla Berkoviče (Nevinné lži, Kapitán Exner). Temnota a až občasná hororovost šumavských lesů je v seriálu vyobrazena úchvatně. Na celý seriál se skvěle kouká a je vidět, že si dali tvůrci nesmírně záležet, aby se Vzteklina odlišovala od jiných zajetých kriminálních sérií a byla tak neokoukaným atmosférickým zážitkem. Celý výsledný dojem pak ještě povyšuje vhodně zvolená místy depresivní hudba Karla Havlíčka (Ghoul, Mamon), která Vzteklině dodává patřičnou dávku napětí.
Vzteklina mě zprvu velmi překvapovala a vtahovala do děje jako málokterá jiná česká kriminální série. Temných tísnivých kriminálek, které ladně střídají hororově vypjaté scény s odlehčenými dialogy vesničanů i hlavních aktérů, které dokáží bez problému skloubit zamilované laškování s krvavými vraždami, není nikdy dost. Jen kdyby scenáristický záměr a celé vyvrcholení příběhu nebylo tak okaté a svým způsobem obyčejné. Tvůrci Vzteklinu rozjeli a natočili tak ambiciózním způsobem, že jsem si až myslel, že koukám na jednu z nejpovedenějších tuzemských krimi sérií poslední doby. Na konci však přišlo nemilé rozčarování a pachuť, kterou nespasí ani všechna výše vypsaná pozitiva.
Na celou minisérii se můžete podívat ve video archivu ČT.
