Druhá polovina seriálu, na rozdíl od té první, začala víc postav (konečně) využívat na plno. Shrňme si, jak dopadla utahující se smyčka událostí kolem nich. Z předešlých dílů víme, že se chystala utajená operace, která měla sabotovat veškeré diplomatické vztahy mezi naším a druhým světem. Dopracovali jsme se ke konkrétní hrozbě v podobě činů konkrétních osob. Záležet si tvůrci dali na širším (rozuměj hodně širokém) osvětlení motivací některých ze záporných postav. Byla tomu dokonce věnována retrospektivní epizoda. Nejdřív vypadala kapku zbytečně, nicméně později se ukázala jako důležitý obrazotvorný prvek. Z této části vešla pod divácký drobnohled Nazanin Boniadi jako Clare, do té doby postava nanejvýš vedlejší.
Na jejím příkladu, kdy její postavu uvidíme ještě jako trpící dítě, vidíme fungování radikálů se svými plány na meziplanetární pomstu. Dá se na tom rovněž ilustrovat, jak seriál ze svých špionáží přesedlal trochu na citovou notu - i když je odhalení Clariných vazeb jedním ze zvratů, které mají největší dopad a vyvolají dusnou atmosféru, přináší zároveň jakési drama o rodinných problémech, což bych pro čtenáře, kteří seriál ještě nedokoukali, nerad rozváděl víc. Tak či onak, vedení tohoto oblouku u mě mělo občas za následek nevěřícně pozdvižené obočí a (bohužel) pobavené kroucení hlavou.
V recenzi z poločasu série jsem zmiňoval i Harryho Lloyda (Peter Quayle) a Ulricha Thomsena (Aldrich), kteří byli pro seriál spíš takovým křovím. Jejich cesty se poté trochu oddělily a podobně, jako Clare, se dostali mezi okruh stěžejných postav. Naštěstí je první polovina seriálu úplně nezanedbala a jejich nástup nevyzněl jen jako scenáristický konstrukt. Představitel Quayla by měl ale víc zapracovat na mimických výrazových prostředcích. Leč byl pořád něčím šokován a zklamán, měl jsem pocit, jakoby se mu snad výraz ucítění zkaženého vejce a ochutnání sraženého mléka zaseknul na tváři napořád. I když ve své podstatě jde jen o obyčejného chlapíka ocitnuvšího se na vysoké pozici, po letech mezi velkými hráči se již mohl naučit v krizových situacích udržet alespoň trochu pokerovou tvář.
Naopak mnou opěvovaný vývoj vražedkyně Baldwin (Sara Serraioco) zaznamenal obrovský kvalitativní pád. Její prostor se ztenčil na zbytečné odbočky a slepé cesty. Sledujeme její lesbický románek (homosexuálních momentů je jinak v seriálu vcelku dost) a snahu oprostit se od svého já, což s sebou nese akorát pár prvoplánových scén. Absolvujeme si je pravděpodobně jen proto, aby byla na očích, než pro ni přijde vhodná chvilka. Ta tak úplně nepřišla. Škoda, protože postava byla rozehrána dobře.
Její potloukání se po kavárnách dobře charakterizuje sentimentálnost přestupující z ničeho nic seriál skrz naskrz. Při hluchých pasážích jsem měl čas zaobírat se jinými věcmi, jako třeba logickými nesrovnalostmi dvou světů - v jedné části byl v paralelním světě zmíněn fakt, že ten náš svět je v oblasti komunikačních technologií (mobilní telefony například) značně napřed (protože epidemie chřipky, která způsobila masová úmrtí, měla za následek i zbrzdění jejich technologického rozvoje). A sice nemají dotykové telefony, ale disponují detektory lži fungujícími na pokročilé technologii sledování reakcí oka zpovídaných osob.
Přetočme ale vážně do finále. Veškerá akce, kterou seriál obsahoval, byla vyčerpána dřív a tak se dá označit jednoduše za ukecané a opět hodně sentimentální. Exmanželka ústředního hrdiny Howarda, Emily Silk (Olivia Williams) je asi jedinou postavou, která jej přežila se ctí a ve formě, v jaké vystupovala po celou dobu. S ohlédnutím se dozadu je jednou z mála skutečně vyvážených součástí příběhu. Samotný příběh končí hodně nedořešeně. U pár postav těžko určit, se kterou stranou vlastně táhnou za provaz a v době nástupu závěrečných titulků zůstávají nezodpovězené některé základní otázky.
Zradikalizované síly sice na svůj cíl udeřily, avšak nedošlo k žádnému rozuzlení. Neznáme následky teroristického aktu. Seriál končí prakticky pár hodin, možná den poté. Z první řady víme kde, kdo, kdy a jak, ale otázek spíš přibylo. A to znamená jen jedno. Druhou sérii.
Druhou sérii, která nám snad řekne, co se děje s kterým Howardem Silkem (J.K. Simmons – bravurně zahraná dvojrole od začátku do konce), jehož jsem v této recenzi schválně vynechával (i jeho postavy se stáhly kapku do úzadí), jak se vyostří vzájemné vztahy dvou světů, jestli se rozvinou podrobnosti o pandemii chřipky, která je kořenem nenávisti z paralelního světa a hlavně, jakou roli sehraje předobraz Emily Howard pořád ležící na lůžku? Bude teror z paralelního světa pokračovat? Pod koho rukou? V jaké formě?
Druhá série každopádně dostala zelenou a v blízké době vám přineseme vše, co o ní musíte vědět. Z první série by se mohla mnoho přiučit, zejména se vyvarovat jednotvárnému tempu, které provázelo první řadu. Prostor na zlepšení určitě existuje - škrtáním nikam nevedoucích odboček, tvorbou složitějších problémů vyžadujících víc snahy postav, aby bylo patrné, že to není jen přímočaré přemístění se od začátku ke konci. Průchod mezi paralelními světy je dobrý námět, ale bude ho třeba povýšit na novou úroveň. Běhání sem a tam tajemnou podzemní chodbou jsme viděli dost.
Naopak druhému Counterpartu přeji, až si zachová kvalitu v hereckých řadách. Neokoukané tváře se, myslím, osvědčily a ty známé to statečně táhly ke hvězdám. Counterpart je poctivé dílko, své možnosti využívá jak jen může, no bombastický trhač sledovanosti to nikdy nebude. Konec konců, jde o špionážní a racionálně vystavěnou záležitost a v rámci vytyčených mantinelů nejspíš nedokáže ve velké míře přitáhnout pozornost diváků jiných žánrů.
