Pozor! Recenze obsahuje spoilery.
Minulý rok se na světlo světa dostal seriál, který hýřil saturovanými barvami, kulisami ze střední školy, a s ní spojených trablí hlavních protagonistů. To zní jako rutina, viďte? Na první pohled ano, ale Riverdale v sobě nese cosi originálního a neokoukaného. Něco, co ho dělá v jistém ohledu jedinečným. Ať už to je jeho základ v komiksech, neotřelé záběry, které se u takového typu seriálu často nevidí, nebo jen trefa do černého s výběrem hlavních protagonistů, rozhodně to funguje.
V druhé sérii sledujeme události, které se odvíjí od postřelení Freda Andrewse. Seriál tak pokračuje přesně tam, kde skončil. Není tedy divu, že se hlavní zápletka točí kolem tzv. Black Hooda, který má střelbu na svědomí. Opět se shledáváme se známou čtyřkou – Archie, Betty, Jughead a Veronika. K nim se připojují již známé vedlejší postavy, ale přicházejí i nové. Jednou z nich je Hiram Lodge (Veroniky otec), který se teprve nedávno vrátil z vězení, ale už spřádá plány na to, jak si podmanit celé město. Jeho postava je pro děj druhé série naprosto stěžejní, jelikož se na něj váže veškerý vedlejší děj a mnoho postav. V cestě za svými plány se nebojí do svého nekalého byznysu zatáhnout svoji rodinu, ale i třeba Archieho, který to stále táhne s Veronikou.
Ten nevzbuzuje po většinu série velké sympatie, jelikož dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým (často spojené s Hiramem, kterého zřejmě vidí jako vizionáře), a tak si po morální stránce u fanoušků zřejmě nešplhl. Na druhou stranu pořád víme, že má srdce na správném místě, o čemž nás přesvědčil v závěru sezóny. Dále je třeba mu nechat to, že se kolem něj odehrává většina akce, za což často vděčíme jeho tvrdohlavé povaze. V souvislosti s Archiem se často objevuje i Veronika (není divu), která má momentálně plnou hlavu toho, jak se zapojit do tatínkova byznysu. Naivně si totiž myslí, že koná dobro. V cestě za “lepším“ Riverdalem však málem ztratí veškerou důvěru svých přátel, a tak se snaží vybalancovat vztahy mezi rodinou a přáteli činy, které jí permanentně staví do pozice mezi dobrem a zlem. U Veroniky a Archieho coby páru je zajímavé, že směrem ke konci série se oba dva začínají uchylovat k jedné ze stran.
Jako nejsilnější postava sezóny se pak jeví Jughead, který se z outsidera v první sérii vypracoval na drsňáka, který jezdí pro Betty na motorce a je na nejlepší cestě k tomu, aby se stal vůdcem gangu Hadů. Není divu, vždyť už nějakou dobu ctí všechny vlstnosti, které se od vůdce čekají a, na rozdíl od Archieho, dělá poměrně rozumná rohodnutí, nebo alespoň od srdíčka. Nesmíme opomenout ani jeho novinářskou vášeň, která pravidelně rozdmýchává emoce u lidí, co tropí špatné věci, ale třeba i mezi ním, Archiem a Veronikou. Možná, že i tohle je další důvod, proč je Jug takový sympaťák – zkrátka jde rebelsky proti proudu, a nebojí se odhalit špínu, která se pomalu usazuje v Riverdaleu. Nakonec je tu Betty, která jede na stejné vlně jako v předešlé sérii. Řeší své rodinné trable, které začínají u jejího nevlastního bratra Chica a končí - vy víte kde (pokud jste už viděli). Ačkoliv její postava často nevybočuje ze zajeté koleje, tak se Betty musí nechat to, že je nevypočitatelná. Působí jako milé děvče od vedle, ale všichni víme, že hluboko uvnitř v ní dřímá temná stránka (ne, nejsme u Star Wars, takže na to další slovo ani nemyslete). Sice můžeme na konci vidět její náklonnost k dobru, ale jistota není zaručena. V souvislosti s ní je třeba zmínit linku s Chicem, kterou lze považovat za negativum druhé řady. Jeden by řekl, že když se náhle objeví její nevlastní bratr, tak sehraje určitou roli v hlavní zápletce, ale bohužel působí spíše jako výplň (nebo vata, chcete-li), která občas slouží jako záchrana Bettyiny postavy, potažmo celé Cooperovic rodiny.
Jedna z postav, která bohužel nadále nedostává tolik prostoru, je Cherryl Blossom. Někdy naprostá mrcha, jindy zase ženská verze Robina Hooda z Riverdaleu. Když už je řeč o jejím červeném oblečku, tak doufejme, že nám příští série přinese nějaké vysvětlení k tomu, jak k němu přišla, a hlavně jak je schopná se do něj převléci během několika vteřin (viz Black Hoodova návštěva).
Prodloužení seriálu dalo pravděpodobně za vznik dvěma velmi nevšedním epizodám, které pomohly udržet tempo a pozornost diváků. V první z nich vidíme naši čtveřici, jak si vyjede na chatu Veroniky rodičů. Zprvu příjemně pohodová epizoda se však brzy změní v drama, kterému předcházela rozepře mezi Jugem, Archiem a Veronikou. Díl dodal sezóně svěží nádech, díky kompletní změně lokace, která se po dlouhé době přesunula z již známých kulis maloměsta do přírody. Další epizoda, která poměrně mile překvapila, je ta muzikálová. Ačkoliv se nejednalo o naprosto bezchybný zážitek, tak epizoda vnesla do seriálu novou krev a nebála se zajít do extrémů, které byly občas na hraně snesitelnosti.
Druhá série by se tedy dala shrnout jako celkový úspěch, jelikož úspěšně představila Hirama Lodge, zajistila charakterní posun některých postav, přinesla dvě jedinečné epizody, a hlavně si i přes své prodloužení po většinu času udržela tempo, které je u takovéto cukrkandlové podívané naprosto stěžejní.
