Druhá epizoda závěrečné řady Hry o trůny navázala tam, kde ta první skončila. Stále je předvečer bitvy s nemrtvými. Stále pociťujeme sílu toho, že většina postav je společně na jednom místě. Jak v jednu chvíli poznamená Tyrion, uzavření v hradu nemají nic než čas, a tak přichází vhod, že se řada postav v minulosti nejrůznějším způsobem setkala, popřípadě měla (a má) přímý vliv na životy druhých. S tím, jak se osudová noc blíží, byly jednotlivé příběhy víc a víc osobní. Kdo do téhle chvíle nestihl urovnat svoje světské záležitost, ten měl možná poslední příležitost. Zároveň také vrcholily přípravy na samotnou bitvu.
Jak obyvatelé Winterfellu informovali přeživší ze Zdi, Noční král do podhradí dotáhne dřív, než se rozední. Kdokoliv ze Severu, kdo se ještě nestačil ukrýt za hradbami, už je součástí Night Kingovy armády. Vážnost situace ještě zvyšuje zpráva, že Cersei živé v bitvě proti mrtvým nepodpoří. Naopak, dost možná jim v nejméně vhodnou chvíli zarazí ránu do týla. Epizoda také přinesla poměrně dobrou představu toho, jak samotná bitva bude probíhat. Mrtví jsou ve výrazné přesile. Pokoušet se je zničit jednoho po druhém, je předem ztracený boj. Všechny síly je třeba soustředit na Nočního krále, protože pokud padne on, padne i celá jeho armáda.
Hrad je opevněný, obehnaný příkopy a bodáky z dračího skla, každý kdo unese zbraň, musí do pole nebo na hradby. Zbytek obyvatelstva se stáhne do katakomb. Z epizody vlastně není až tak zřejmé, kolik lidí se vlastně na Winterfellu sešlo a kolik se jich tam reálně vejde. Armáda působí na mapě v jednací síni rozsáhle, avšak jakmile se na nádvořích mihnou civilisté, vždycky jich je poskrovnu a hrad působí stísněně. Ale třeba nám příští epizoda udělá přesnější obrázek.
Dočkali jsme se také odpovědí na několik poměrně důležitých otázek. Proč by se Night King měl vystavovat zbytečnému riziku? Protože chce zabít osobně Brana. Jeho ultimátním cílem je vymazání všeho živého z povrchu světa. Aby toho docílil, musí padnout Three-Eyed Raven. Ten je totiž živoucí vzpomínkou celého světa. Night King se už mnohokrát pokusil vymazat ze světa Branovy předchůdce, ale teprve jeho si dokázal označit (dotekem své ledové ruky) a vždycky ví, kde jej najít. Bran se tak ze špatně čitelné Wikipedie mění v návnadu a jeho role v závěru příběhu nabývá na síle.
Když už jsme pro Brana, tak u postavy jako je on vždy panuje obava, že totálně rozbije příběh. Jakmile máte na hrací ploše někoho, kdo ví všechno, všechna tajemství v tu ránu působí poněkud uměle. V tomhle případě se tvůrci snaží seč mohou o to, aby Branův dopad co nejpřirozeněji oslabili. Z počátku bylo patrné, že nestačil dokončit výcvik a ve svých rozsáhlých znalostech se nedokázal dost dobře zorientovat. To do určité míry asi platí nadále. Pak je tu skutečnost, že Bran spolu s nabytím vědomostí také přišel o většinu emocí. Jen málokdy má potřebuje do situace kolem sebe zasahovat víc, než považuje za nezbytné a ve své odtažitosti nepůsobí zrovna důvěryhodně. A další rozumné omezení přinesla i aktuální epizoda. V té se ostatní Brana ptají na konkrétní taktické tipy pro boj s Nočním králem a on pro ně nemá odpověď jednoduše proto, že proti vládci mrtvých nikdy nikdo pořádně nebojoval. Nebo minimálně ne prostřednictvím draků.
