Výbuch Baelorova septa
Bitva bastardů představovala vyvrcholení dosavadních událostí na Severu, ty v Králově přístavišti si na paškál vzala finální epizoda šesté řady s názvem Vichry zimy. Ta divákovi v podstatě nedá vydechnout rovnou od začátku. Začíná totiž, alespoň podle mne, asi nejlepší sekvencí v celém seriálu. Přibližně desetiminutová montáž (mimochodem naprosto výborně podtržena klavírní skladbou Ramina Djawadiho), ve které se všichni důležití hráči (především pak podstatná část rodu Tyrellů) scházejí k soudu probíhajícím v Baelorově septu, přímo přetéká nejistotou a nervozitou, kdy divák na rozdíl od většiny postav tuší, že se stane něco důležitého a špatného, netuší však co.
Sekvence pak skvěle zvládá postupně poodhalovat menší náznaky a nápovědy a u toho šířit obrovské napětí. Stejně jako samotné charaktery pak celou pravdu divák odhalí pozdě - vše najednou přeruší obrovský výbuch septa, následovaný strašlivou destrukcí, která do té doby v seriálu neměla obdoby a všem sledujícím je jasné, že se stalo něco velkého. Právě Vichry zimy představily Cersei jako člověka, který je pro moc schopen udělat naprosto vše, a vytvořili z ní jednoho z nejlepších padouchů televize.
Ačkoliv je pak samotná událost neskutečně velkolepá a působivá, je pravdou, že v kontextu celého seriálu možná přinesla více problémů než užitku. Během pár minut se spolu s Cerseinou konkurencí (především Margaery Tyrell) totiž zbavila i téměř celé politické složky seriálu, která v budoucích sériích již citelně chyběla. Samostatný moment to je však fantastický.
