Česká televize mi letos, a i loňský rok dělá neuvěřitelnou radost. Produkuje totiž tak zajímavé seriály a minisérie, které na našich obrazovkách nemají obdobu a vyrovnávají se jak české odnoži HBO, tak s přimhouřeným okem i zámořské seriálové produkci. Po povedeném mysteriózním Světě pod hlavou a vtipném Trpaslíkovi nám ČT naservírovala hutnou kriminální minisérii Spravedlnost, která po všech stránkách dokazuje vzrůst seriálové kvality v naší kotlině.
Třídílná Spravedlnost je v kostce příběhem detektiva, kterému jedné noci zaklepe na dveře zakrvácená dcera. Z otcovské lásky k ní se snaží její vražedný čin zakamuflovat a zabránit jejímu prozrazení, přičemž sám padá do náruče zločinu a odkrývá se mnoho nevyřčeného z minulosti a mnohá tajemství. Samotná minisérie v sobě skrývá mnohem víc než jen detektiva snažícího se zabránit pravdivému vyšetření jemu přidělenému případu. Rozkrývá několik dějových linek s velmi dobře vykreslenými jak hlavními, tak vedlejšími postavami. Okolo samotné vraždy vyvstane nespočet otázek a postupně se odkrývají další a další odhalení.
Hlavním kladem jsou postavy. Jak hlavní, tak vedlejší jsou více či méně pokřivení jedinci. Nikdo není černobílý, nenajdeme zde ideální klaďase a ani totální záporáky (vyjma karikaturně vyznívajících gangsterů, kteří naštěstí na plátně nestráví moc času). Proto každá postava působí velmi lidským dojmem, dobře přirovnatelným k těm v loňské Pustině. Každý má dostatek prostoru a díky tomu je celá minisérie realistická a žádná dějová linka nepůsobí uspěchaně a nedomyšleně.
Může za to hlavně nadstandardně přesný casting. Ondřej Vetchý v hlavní roli znovu obhajuje pozici jednoho z nejlepších českých herců současnosti a jeho detektiv, který je pro svou dceru ochotný udělat naprosto cokoliv, díky němu nepostrádá patřičné charisma, i přestože jeho postava sama o sobě rozhodně nepatří mezi divácky nejvstřícnější. Sekunduje mu nepříliš známá Elizaveta Maximová coby jeho záhadná dcera a její výkon také rozhodně stojí za zmínku. Ve vedlejších rolích exceluje mnoho herců najednou, ale hlavně Jan Plouhar, jako “nevinný“ zločinec a Lukáš Vaculík v neobvyklé roli nesympatického a podvody ověnčeného ředitele, patří pro mě k těm nejpovedenějším. Zajímavou spojitostí s postavami J. Plouhara, L. Vaculíka a O. Vetchého je i jejich u každého jiný, a přesto ve všech případech chatrný otcovský vztah k jejich dcerám, který je brilantně naznačen a u každého upozorňuje na odlišný typ problému. Takto psychologicky uhrančivou podlinku jsem v české produkci dlouho neviděl.
Co se týče příběhu, tak ten je správně zapeklitý a spletitý. Nechci nic prozrazovat, protože právě odhalování jednotlivých dějových zákrut s každým dílem patří mezi ty nejlepší části. Bravurní je proto právě odvyprávění celého příběhu, kde úmyslné zatajování jednotlivých detailů zapříčiňuje nejasnost a nepředvídatelnost nadcházejícího děje. Pro mě obrovským pozitivem je i závěrečná pětiminutovka, která nechává na divákovi a jeho důmyslnosti, jak si vyloží význam finálních narážek a pohledů postav na hlavního hrdinu a taktéž jeho vlastní interpretaci nevyřčeného konce. Pro někoho může být problém místy opravdu velice pomalé tempo, které občas až moc brzdí vývoj vyšetřování, ale nejedná se o nic zas tak zásadního.
Režijní podání Petera Bebjaka je na solidní úrovni. Režii kriminálních seriálů si ozkoušel již v jiné spolupráci s O. Vetchým a to v Případech 1. oddělení. Má však za sebou i nepříliš kvalitní kriminálky jako letošní Specialisty nebo Četníky z Luhačovic, o to větším překvapením je jeho jistá režie v této minisérii. Kamera je taktéž na české poměry špičková a tmavé filtry skvěle dokreslují již tak zarputilou atmosféru Ostravy, kde se celý děj odehrává. Využití Ostravy byla skvělá volba a po všech krimi seriálech z Prahy či Severních Čech se jedná o zajímavou změnu. Hudební podkres by však mohl být výraznější.
Spravedlnost je skutečně neobvyklou minisérií mistrně kombinující krimi drama a psychologický žánr. Nejedná se po žádné stránce o nic revolučního - příběh nejde dost do hloubky a po stránce řemesla se vlastně série ničím neodlišuje a ani nevyniká. Přesto je to bravurně provedená podívaná s dobře vykreslenými postavami a kvalitními herci, která snad neskončí v televizním zapomnění.
