Režisér Guillermo Del Toro je bezpochyby jedním z nejúspěšnějších režisérů v současném Hollywodu. Ostatně šest nominací na Oscara a dvě proměněné mluví za vše. Každý jeho projekt je tak vyhlížen s očekáváním a nejinak tomu bylo i po oznámení jeho novinky pro Netflix, která dokonce v názvu nese režisérovo jméno. Del Toro je známý pro svůj obdiv a lásku k různým monstrům, nadpřirozeným elementům a především bohaté výpravě, kdy při budování živoucích míst patří mezi mistry. Tyto prvky se pak pokusil v producentské roli skloubit v antalogii nazvané Kabinet kurozit Guillerma Del Tora, ke které přizval osmičku zajímavých režisérských jmen a zároveň nespočet známých hereckých hvězd.
Některé příběhy jsou adaptace povídek od H.P. Lovecrafta, k jiným pak námět vymyslel sám mexický režisér. Všechny však spojují již výše zmíněné prvky nadpřirozena, monster a hororu. Del Torův vliv je cítit na většině z nich, když ne zrovna ve scénáři, tak minimálně v atmosféře a perfektním zpracování. Nechybí však ani výrazně autorské epizody, na nichž je primárně cítit otisk konkrétního režiséra. Zde vyčnívají ve všech směrech především epizody The Viewing od Panose Cosmatose (Mandy) a The Autopsy od Davida Priora (Empty Man). Ty zároveň patří i mezi ty nejlepší, což je jistým způsobem překvapivé... že v Guillermově výběru nejvíc vyčnívají "povídky", kde je nejméně cítit jeho vliv.
Kabinet kuriozit je antalogie se vším všudy. Příběhy nejsou nijak propojené, jde opravdu o uzavřené epizody, které však nejsou vždy úplně uspokojivě ukončeny. Poměrně otevřeným koncem trpí například první epizoda Lot 36 (kde přímo del Toro napsal nejen námět, ale i scénář) nebo zmíněná The Viewing. V zásadě se ale nejedná o velké prohřešky a obsah epizod vás uspokojí dost na to, abyste těch pár nedotažených konců odpustili.
Problémem je z mého pohledu u některých epizod jejich délka. Zhruba hodinové příběhy se v některých momentech opravdu až nezajímavě táhnou. Konkrétně třeba epizoda Dream in the Witch House v hlavní roli s Rupertem Grintem, která je relativně nezáživná nejen příběhově, ale i herecky. Podobně je na tom i nejhůře hodnocená epizoda The Outside o tělesné proměně, která je kromě přesvědčivého Dana Stevense poměrně bizarní ve všech ohledech. Obecně vzato však herci ve všech epizodách odvádí slušné výkony. Ostatně mluvíme o jménech jako Ben Barnes, Tim Blake Nelson, Peter Weller či Sofia Boutella.
Série už je nějakou chvíli dostupná, avšak pozitivních ohlasů sklízí pomálu. Často je jí vyčítáno především to, že řada epizod má dost pomalý rozjezd a obrátky naberou teprve v závěru. Souhlasím s tím, že tempo není nejsilnější stránka Kabinetu kuriozit. Na mě osobně poctivé řemeslné zpracování, solidní herecké výkony a typická deltorovská atmosféra působily i v pomalejších momentech a nijak výrazně jsem se nenudil.
Ve výsledku je Kabinet kuriozit Guillerma Del Tora obstojná povídková antalogie, která však mohla nabídnout o kus víc s přihlédnutím na režisérská jména, které mexický milovník hororu nashromáždil. Celá série nabízí přesně to, co od Del Torova projektu očekávat - hmatatelnou atmosféru jednotlivých míst, velmi zdařilé praktické efekty (příšery) a silně mysteriózní nádech. Většina epizod však nedokáže hodinovou stopáž vyplnit konstantním přísunem zábavy, a pokud čekáte hromadu krve a lekačku za každým rohem, budete zklamaní. Osobně jsem schopný výše popsané nedostatky sérii odpustit, avšak pokud nejste vyloženými fanoušky mexického vypravěče a jeho stylu, většina epizod vás zkrátka nedokáže naplno zabavit. A i když jsem se vyloženě nenudil, po shlédnutí ve mně přetrvává pocit, že se z projektu dalo vytřískat o chlup více.
Foto: Netflix
