Článek obsahuje spoilery ke všem dosavadním epizodám seriálu Živí mrtví.
The Walking Dead nikdy nebyl perfektní seriál. Ve svých nejsilnějších chvilkách ale vždycky dokázal nabízet poctivou zombie zábavu. Postapokalyptický svět, zombíky, honbu za potravou, soupeřící skupinky přeživších. Série vždycky chtěla být něco víc než jen žánrovou jednohubkou, a tak společně s kosením nemrtvých už od začátku přináší také charakterní drama, ať už spojené s životem po skončení civilizace nebo s postavami jako takovými. Někdy tyhle dramatické momenty skutečně dokážou strhnout a prohloubit zážitek ze zbytku seriálu, stejně často jde ale o prázdné melodrama, které se ještě ke všemu neustále opakuje.
Obzvlášť druhá řada (na farmě) v tomhle ohledu byla skutečně extrémní, pak se ale Živí mrtví začali zase pomalu zvedat a především pátá a šestá řada celkem šlapaly a podařené díly převažovaly nad těmi rozvleklými. Bohužel, v sedmé sezoně scenáristé celou dobu poslouchali svoje nejhorší instinkty. Začalo se Neganovým (Jeffrey Dean Morgan) řáděním, které pro značnou část diváků bylo jen lacinou snahou šokovat. Pak jsme si zopakovali Rickovo (Andrew Lincoln) známé kolečko, kdy kvůli svým předchozím chybám zažívá útlum, jen aby se následně opět vzchopil jako znovu probuzený leader.
Část sezony se tedy hrdinové sbírali, hodně nám bylo do hlavy do zemdlení vtloukáno, jaký je Negan nebezpečný sadista. Roztroušené postavy se potulovaly po jednotlivých okolních komunitách, aby je v druhé polovině sezony Rick začal spojovat do protineganovské koalice. Tu se nakonec skutečně podařilo vybudovat, jenže spojení sil nepřineslo vytoužené finální zadostiučinění, ale vlastně teprve jen začátek otevřeného konfliktu, na který jsme se po celých šestnáct epizod trpělivě těšili. Chápu, proč si tvůrci chtějí padoucha, jako je Negan ponechat do příští řady, ale to neznamená, že to není zavrženíhodné. Finálová epizoda nabídla dvacet minut vzrušení oproti čtyřiceti minutám mlácení prázdné slámy a obecně platí pro celé The Walkign Dead, že jde v tuhle chvíli o nepěkně nastavovanou kaši, která spoléhá na to, že nás několik silných momentů donutí koukat dál.
A zřejmě to funguje, protože minimálně v mém případě mám takové tušení, že to na podzim stejně zkusím zase, i když jsem řadu letošních epizod dokoukal jen se sebezapřením. Obecně se ale divácká základna začíná pomalu drolit a tvůrci budou muset zatraceně přidat, pokud nechtějí, aby uplynulá sezona byla začátkem nechtěného konce. Jak to cítíte vy? Vnímali jste sedmou řadu podobně? Nebo jste si ji užili podstatně víc?
