V roce 2012 se na stanici HBO objevil nenápadný počin začínající scénáristky Leny Dunham. Girls byly přirovnávané k Sexu ve městě s mladšími představitelkami, ale čím delší dobu za sebou seriál měl, tím jasnější bylo, jak je tohle označení nepřesné. Vztahové či milostné peripetie totiž s přibývajícími epizodami nabíraly čím dál realističtější kontury a skutečně začaly naplňovat směr, který byl v prvních sériích jen tušený, tedy proces, kdy se ze čtyř hlavních dívek definitivně stávají ženy. A nutno říct, že jakkoli zní taková premisa otřepaně, Girls se loučí na svém vrcholu, kdy víceméně nemají v dramaticko-komediální tvorbě sobě rovného.
Šestá a poslední sezóna začíná ve chvíli, kdy jsou hlavní hrdinky odcizené a po celých deset epizod s tímto konceptem pracují. Hannah (v podání hlavní tvůrkyně Leny Dunham) má konečně šanci splnit si životní sen a živit se psaním na témata, která se jí osobně dotýkají. Marnie (Allison Williams) se po rozvodu s Desim snaží obnovit vztah s Rayem, ale kromě potácení se mezi oběma muži se nejvíce začíná ukazovat, že nejdřív bude muset najít sama sebe. Jessa (Jemima Kirke) žije v živočišném vztahu s Adamem (Adam Driver), kvůli kterému nejspíš definitivně přišla o přátelství s Hannah. Shoshanna (Zosia Mamet), jako po většinu seriálu ta čtvrtá v pořadí, se snaží si uvědomit chyby, které udělala a případně i najít profesní i vztahovou cestu životem, na které by konečně mohla být delší dobu šťastná.
Stejně jako v páté sérii je na seriálu to nejpříjemnější jeho vyspělost a fakt, že se Lena Dunham přestala snažit předkládat občasné samoúčelné sexuální scény. Ne snad že by se Hannah přestala před kamerou producírovat takřka neustále nahá, protože to už se stalo pro Girls neoficiálním trademarkem. Jen je vše zase o něco hmatatelnější a jako ze života vytažené. A ať už si hlavní hrdinky užívají radosti či strasti, řeší se záležitosti pracovní nebo se uzavírají či znovu otevírají vztahy, které divák celých šest let sledoval, je jasně patrné, že takhle nějak podobně to každý z nás zažil, takhle to každý z nás v tomhle věku cítil. Tak přesně a tak hluboko se cílí.
Navíc nejen, že Dunham dozrála jako tvůrce, tentokrát dosahuje i vrcholu hereckého. Ať si užívá v přímořské destinaci, řeší novou životní kapitolu nebo se staví tomu, co pro ni znamenal, znamená a vůbec kdy mohl znamenat Adam, je tak precizní a citlivá zároveň, že bych neváhal a okamžitě jí vrazil do ruky Zlatý glóbus. Tohle je hrdinka, se kterou nelze než slzet nebo se smát. Kdyby mi někdo pár sezón zpátky řekl, že právě Hannah Horvath, tehdy rozmazleně působící nevděčnice, bude charakterem, za který bych dýchal, jen kdybych jí mohl nějak pomoct, vysmál bych se mu.
A právě tam vidím ten největší přerod, který mě, jako opatrného příznivce změnil na nefalšovaného fanouška, který seriál doporučuje, kudy chodí. Zatímco první tři roky se jednalo o příjemnou konverzačku, kde se objevovaly slabší i silnější místa, poslední dva roky jsou čirým, ze života odkoukaným zlatem, které považuji za úzkou špičku toho, co bylo v televizi k vidění. Jestli jste měli někdy načít jeden seriál, o kterém se příliš nemluví, je to tenhle.
