Nemá cenu dlouho napínat. Pozůstalí jsou zpátky, a to přesně v takové parádě s jakou v druhé sezóně skončili. Tahle reakce je ryze fanouškovská, protože nemůžu jen tak skrýt své nefalšované nadšení. Před samotnou recenzí si dovoluji několik upozornění pro ty, co se seriálem ještě nepřišli do styku. Jedná se o mysteriózní drama, které není postavené na řešení zapeklitých hádanek. Ano, předkládá před nás zásadní a mysteriózní otázky, ale takovým způsobem jako samotný život. Znenadání a bez jasných odpovědí. Důležité je především to, jak dané situace ovlivní váš život. Tenhle seriál je totiž primárně o postavách, které se vám vryjí pod kůži a na každý další díl budete čekat jak na smilování, abyste viděli, jak se dál budou potýkat s každodenními útrapami. Pokud vám tohle zní lákavě, tak byste neměli ani na chvíli váhat. Pozůstalí jsou vším výše zmíněným a skrývají toho ještě mnohem víc. Je to ten seriál, co vás změní a nutí díl co díl přemítat nad tím, co to všechno zas mělo znamenat.
Mohou následovat menší spoilery!
Teď už k samotnému prvnímu dílu třetí série. Po prologu z 18. století a jedné scéně, co se odehrává krátce po konci druhé sezóny, se spolu s Kevinem, Mattem, Norou, Tomem a dalšími přesouváme o tři roky dopředu. Po celou první půl hodinu jsem si říkal, že za celým tímhle nahlédnutím na to, jak se změnil život ústředních postav, se musí skrývat mnohem víc. Celý úvod působil na Pozůstalé až moc všedně a obyčejně, ale to by to nebyl další z husarských kousků ďábelského scénáristy Damona Lidelofa, aby se díl v druhé půlce nepřeklenul do té nepopsatelné nervy drásající atmosféry, kterou celí Leftovers oplývají. Nechci a ani nehodlám zásadně spoilerovat. Proto bez jakéhokoliv popisu děje jen zmíním, že celá epizoda po jejím shlédnutí působí díky scenáristé brilantnosti mnohem konzistentnějším dojmem, než jakým jsem si v průběhu dílu myslel, že bude. A jak už je u tohoto seriálu zvykem, i tento start série nabízí několik brutálních překvapení, se kterými se jen těžko bude čekat na další díl.
Co se týče ústředních výkonů a režijního podání Mimi Leder, tak si opět není nač stěžovat. Leder dokázala bez okolků vytřískat ze všech zúčastněných maximum (jen John v podání Kevina Carrolla nepůsobil v průběhu dílu příliš uvěřitelně, ovšem na konci to divákům neskutečně vynahradil). Tak jako obvykle si pro sebe celou epizodu bezkonkurenčně krade hlavní tahoun seriálu Justin Theroux v roli Kevina, který opět potvrzuje, že je jednou z nejlépe napsaných postav současnosti. Po celý hodinový úvod se Kevin sice tváří, že je všechno v naprostém pořádku, ale jak se postupně začne ukazovat, nic není takové, jak se zdá. Atmosféra města Miracle se dokázala přenést z minulé série i sem a nový hudební podtón skladatele Maxe Richtera po opravdovém finálním mindfucku skvěle navodil předzvěst čehosi zlověstného. Někomu může na startu série vadit větší příklon k víře a křesťanské tématice, ale celý tento podtón je jen přirozenou reakcí na předešlé události minulých sérií.
Návrat tak vskutku předčil mé (již tak vysoké) očekávání a už nyní se nemůžu dočkat dalšího pondělního nášupu. Pozůstalí by byli mnohem snesitelnější jako maraton, protože čekání a diskutování po každém dílu je bezútěšné sebetrýznění, které má však upřímně taky cosi do sebe. Pokud některý z momentálně běžících seriálů má šanci na to, aby skončil v takové parádě, s jakou začal, tak je to právě tento.
