Hodnotit třetí sezónu Gothamu kompletně, je vcelku oříšek. Seriál se vždy vysílá od října až po začátek června, tudíž zde máme dlouhou pauzu v polovině série, a proto vždy aktuální řada působí jako by byla rozdělena na další dvě kratší série. Tahle forma s sebou přináší od druhé sezóny kvalitativní výkyvy. V druhé sérii jsme dostali nabušených prvních 13 dílů, které byly lepší než celá první série. V druhé polovině přišel výrazný pokles a já jen doufal, že začátek letošní sezóny bude zas tak parádní, jak dřív.
Bohužel ani první polovina třetí řady nebyla ničím zajímavá. Zápletky vyvolané Arkhamem z druhé řady, byly stejně zbytečné jako na konci druhé série. Lepší díl střídal nudný a několikrát jsem si řekl, že pokud se tohle do konce řady nerozjede, tak se seriálem končím. Naštěstí v březnu přišla druhá míza v podobě nevypočitatelného Sovího tribunálu a úžasného Hádankáře. Seriál tak zas dokázal uchvátit tím vším, čím se odlišuje od jiných (nejenom komiksových) seriálů momentálně běžících na televizních obrazovkách. A tj. kvalitním výpravným i trikovým zpracováním s nespočtem zajímavých hlavních i vedlejších postav.
Hlavním pozitivem letošní série je podle mě jasně patrná změna v uchopení postav. Dále věci, které byly na Gothamu nejvíce kritizovány, jsou nyní mnohem lépe podány a některá negativa zmizela kompletně. Nejvíce patrné je to na mladistvé postavě Bruce Waynea v podání šestnáctiletého Davida Mazouze. Ten byl vždy terčem posměchu a nehýřil patřičným charismatem, kterým by mělo jeho budoucí já tolik oplývat. V nynější řadě naštěstí působí dospěleji (tři roky udělaly své) a navíc se jeho postava dočkala patřičného posunu, který vyvrcholil v poslední a jedné z nejlepších gothamovských epizod vůbec. V akčních scénách nepůsobí směšně a každá jeho linka měla co nabídnout.
Dalšími postavami, které se dočkaly většího posunu k jejich předobrazu, jsou: řádící Hádankář, budoucí Catwoman Selina Kyle, ale také detektiv Jim Gordon. Cory Michael Smith coby Hádankář je pro mě s Jeromem a Penguinem nejlepším záporákem v celém seriálu. Výkon C. S. Smithe je famózní, konečně se tato postava dočkala patřičného, když už ne filmového, tak alespoň televizního zpracování. Selina Kyle (Camren Bicondova) zazářila až koncem sezóny, avšak zato svým charakterním prohloubením nalákala na odklepnutou čtvrtou sezónu. A nakonec Jim Gordon, coby hlavní protagonista, jehož představitel Ben McKenzie již nepůsobí jako takové herecké dřevo se třemi různými výrazy. Jeho osobní zápletky se sice stále točí v pomyslném kruhu, ale jak ukázalo završení řady, můžeme jen doufat, že se konečně oprostí od minulosti a začne novou etapu svého života.
Vizuální zpracování se rovněž řadu od řady zlepšuje. Některé triky místy stále působí až moc televizně, ale výpravná stránka věci je zato na špičkové úrovni a Gotham opravdu je tím špinavým zavšiveným městem, jak ho známe z komiksů. Po akční stránce si rovněž není nač stěžovat. Repetitivnosti přestřelek či choreografie soubojů jeden na jednoho se ani zde kompletně nevyhneme, ale i tak dokážou akční scény povětšinou bavit, díky změně epizodních záporáků či důvtipnému využití exteriérů.
Kvalita, ucelenost a zábavnost scénáře se v průběhu řady značně proměňuje. Občas dostaneme díly se zbytečnými podzápletkami, které působí jen jako nutná výplň k hlavnímu, zatím nerozjetému konfliktu, avšak i přes jasné propady kvality v průběhu série nemůžu říct, že by se někdy propadl do vod podprůměru, jen zkrátka občas Gotham baví míň než je zdrávo. Proto stále nedokážu pochopit, jak mě vždy dokáže v některé ze svých částí uhranout natolik, že se opět těším na další pokračování i přes to, že jsem ještě týden předtím nadával, jak tvůrci mrhají potenciálem na stupidní zápletky a plytké dialogy.
Samostatné dialogy jdou ruku v ruce s postavami. Takže ať už cokoli pronese komisař Harvey Bullock v brilantním podání Donalda Loguea je vždy o zábavu postaráno, a i když je jeho postava díl od dílu stále stejná, tak jako zábavný “správňácký“ polda zatím jen tak neomrzí. To samé se nedá říct o Hugu Strangovi, Jarvisu Tetchovi, Fish Money a hlavně ze začátku série Poison Ivy, jejichž dialogy stejně jako dějové zákruty jsou naprosto zbytečné a spíš než dramaticky působí jejich promluvy směšně a jejich vývoj či nepředvídatelný návrat nelogicky.
Jak už jsem uvedl výše. Mnohé castingové volby se až v průběhu třetí řady projevily jako správné. Některé postavy, stejně jako vedlejší linky, nepřestávají otravovat, avšak jak ukázal konec třetí řady, některých zbytečných linek a postav se (snad) nadobro zbavíme, protože právě “znovuzrození“ postav ubírá na dramatičnosti a celkovému pozitivnímu dojmu v průběhu všech sérií. I tak se však stále jedná o skvělý komiksový seriál, který nemá na televizních obrazovkách obdoby. Hýří povedenými známými zápornými i kladnými postavami, kterým autoři dopřávají patřičný vývoj a hloubku. Pokud budou tvůrci přidávat plyn stejně jako ve třetí řadě, tak se za nedlouho dočkáme Gothamu, jak ho známe z filmových zpracování. DC variace na Daredevila by jistě nebyla na škodu. Výsledné hodnocení je tak jakýmsi zprůměrováním obou polovin série. První polovina byla opravdu jen lehce nadprůměrná a ta druhá zas jedna z nejlepších částí, které se v seriálu objevily.
