Druhá epizoda sedmé řady Hry o trůny je venku a seriál se v ní stále řítí velikou rychlostí kupředu. Všichni jsou v Západozemí, síly se přeskupují, schyluje se k otevřenému střetu mezi silami Daenerys, Johna a Cersei. A právě na téhle situaci jde krásně ilustrovat, jak se seriál změnil. Dříve bychom sledovali celou řadu vyjednávání, pletichaření a zrad, postavy by se pomalu přesouvaly z místa na místo a užívali bychom si především herecké výkony a barvité vykreslování uvěřitelné „středověké“ společnosti. Aktuálně je seriál strukturovaný daleko víc jako klasický souboj dobra se zlem, kdy se všechny figury posouvají z místa na místo velice rychle a události jsou příhodně vystavěné tak, aby do sebe dobře zapadaly a dávaly dohromady co nejzábavnější show. (Což jde ruku v ruce s vyšším rozpočtem a výrazně vizuálnějším vyprávěním).
Takže aby situace nebyla pro „hrdiny“ tak jednoduchá, bylo třeba je nějakým způsobem oslabit. Proto plány na přepravení Dornských vojsk krachují, proto se Tarlyové přidají na stranu Daenerys. Proto vidíme rozepře mezi spojenci, proto je zaděláno na další. Postavy si zkrátka ještě musí projít před konečnou výhrou pořádnými peripetiemi, ale jakékoliv vítězství pak bude o to sladší. Takový způsob vyprávění je samozřejmě vděčnější, živější a pro většinu diváků nejspíš i zábavnější. Jednotlivé situace se daří perfektně vyšponovat a jako televizní zábava je to boží. Jen to prostě už nejsou ty staré, pod drobnohledem promyšlené Trůny plné nuancí a rozumím tomu, pokud někomu chybí. Osobně si ale aktuální tempo moc užívám. Jak to vnímáte vy?
Kompletní rekap a rozbor celé epizody čekejte zítra.
