Na seriálové scéně bychom našli jen málo počinů, nad kterými se vznáší tak intenzivní aura, jako nad Městečkem Twin Peaks. Na začátku devadesátých let zkrátka nebylo úplným zvykem, že by seriál v jednotlivých dílech bezprostředně navazoval, byly by v něm k vidění značně znepokojivé obrazy a mrazivá atmosféra dokázala rozechvívat i v parných letních měsících. Jak rychle ale fenomén vylétl, tak rychle zase padl. Hned ve druhé sérii byl David Lynch donucen dovést původní zápletku s vraždou Laury Palmerové k uspokojivému konci a příběhy ostatních postav, které měly obraz magického maloměsta doplnit, měly u diváků více než rozporuplné ohlasy. Následovalo překvapivé zrušení, otevřený konec, a protože snímek Fire Walk With Me, který přišel o rok později, byl z větší části prequelem, rozuzlení všech otazníků poslední epizody se zdálo navždy ztracené.
Časy se ale mění a po více než čtvrt století se tak fanouškovská základna dočkala mnohokrát odkládaného revivalu, ve kterém se vrací velká spousta starých známých. Některé oblíbené postavy či celé linky z předchozích sezón zmizely, protože herečtí představitelé zemřeli, děj souvisejících postav zase často nezapadal do nového konceptu. A právě tam leží prubířský kámen, který ani po devíti odvysílaných epizodách, kdy je tento článek psán, nedá divákům spát. Přestože se celá třetí série jmenuje Twin Peaks – The Return, právě onoho titulního města si v ní užijeme překvapivě málo.
Největší část jednotlivých epizod je totiž věnována Cooperovi, který zůstal celých pětadvacet let uvězněný v Rudém pokoji, a jeho zlému dvojníkovi, který se ve finále druhé série dostal do našeho světa. Kontrast dvou tváří Kylea MacLachlana je proto hlavním lákadlem pro všechny, kteří snad váhají s návratem do (ne)známých míst. Dale Cooper, jak jsme ho znali dříve, je (alespoň pro tuto chvíli) pryč a jeho představitel má před sebou rejstřík rozmanitých a mnohdy i dost nečekaných hereckých poloh. Ve všech ale exceluje a v nejednoznačném příběhu plném zatím stále značně neosvětlených záhad je tím nejlepším průvodcem. Kdo se těší na další oblíbené postavy, toho musím zklamat. Z původního osazenstva dostávají pravidelný prostor snad jen Gordon (David Lynch) a Albert (nedávno zesnulý Miguel Ferrer), z obyvatel Twin Peaks pak policejní oddělení v čele s Hawkem (Michael Horse), Andym (Harry Goaz) a stále stejně neodolatelně popletenou Lucy (Kimmy Robertson). Ostatní mají v polovině sezóny na kontě jen camea, mnohdy i bezeslovná.
Diváky je zatím sérii kromě absence známých tváří vyčítáno tempo nových epizod. Zatímco první série kdysi učarovala hutnou ústřední linkou a mysteriózními odbočkami, aby se ve druhé sérii v tempu zvolnilo a byl prostor na větší množství komických či vztahových odboček, teď se zpomaluje snad až na zpátečku. Říct totiž, že si scénáře dávají s vývojem příběhu pořádně načas, by totiž bylo ještě velice mírné označení. Každý menší zvrat nebo posun je uveden pomalými dialogy, táhlými kamerovými nálety, dlouhým mlčením nebo alespoň nevysvětlitelnými momenty, které si při největší snaze nemůžu zařadit na správné dějové místo. A přestože takovéhle taktice většinou moc neholduji, od Lynche mě tohle dávkování náramně baví.
Moc dobře vím, že pokud ani v blížících se posledních dílech nedostanu pořádné rozuzlení či posun, půjde moje průběžné hodnocení o pořádný kus dolů, ale v tuto chvíli jsem k návratu do Twin Peaks přikován velmi pevně. Nejedná se o dokonalou podívanou a třeba největší jablko sváru jednotlivých názorů, epizoda 8, podle mého už svou formu dovádí za pomyslnou hranici toho, co se dá během lynchovské hodinky snést. Přesto se jedná o sevřenou mysteriózní směs všeho, co při troše tolerance ukojí hlad všech, kterým Twin Peaks celé dekády chybělo.
