Čtvrtá epizoda Hry o trůny (Game of Thrones) nazvaná Válečná kořist (The Spoils of War) toho přinesla i přes abnormálně krátkou (padesátiminutovou) stopáž mnohé. Díky tomu je tak možné, že se zařadí mezi ty nejvýraznější epizody vůbec. Jde také o vůbec nejsledovanější epizodu v historii seriálu, a to přesto, že předčasně unikla na internet.
Na začátku jsme se podívali na pláně nedaleko Vysoké zahrady, kde zrovna převážela armáda Lannisterů ukořistěné zlato a zásoby jídla z dobytého hradu. Poprvé v nové série o sobě dal trochu víc vědět Bronn (Jerome Flynn), když po Jaimem (Nikolaj Coster-Waldau) požadoval všechno, co mu slíbil. Místo hradu ale zatím dostal akorát pytel zlata.
Právě zlato bylo hlavním tématem debaty mezi Cersei (Lena Headey) a Tycho Nestorisem (Mark Gatiss) v Králově přístavišti. Představitel Železné banky jí slíbil nadále pokračovat v její finanční podpoře za předpokladu, že dorazí ukořistěné bohatství Tyrellů ke splacení dosavadního královského dluhu. Tím pádem by Cersei i nadále zvládla financovat probíhající válku a s tím také může souviset její zmínka o Qyburnovi (Anton Lesser), který se vydal do Essosu najmout Zlatou společnou, obrovskou družinu žoldnéřů. O nich se v seriálu poprvé zmínil Davos v rozhovoru se Stannisem ve čtvrté řadě. Popisoval je tehdy coby zkušené vojáky, kteří nikdy neporušili kontrakt. Pokud by se tedy opravdu přidali na stranu Cersei, tak by ještě mohli zkomplikovat situaci Daenerys. Otázkou ale je, jestli by na ně ve zbývajících třech epizodách ještě vůbec byl prostor.
Na Severu zatím Bran (Isaac Hempstead-Wright), respektive nyní už jen Tříoká vrána, nepřestával překvapovat a děsit všechny okolo. Nejdřív zaskočil Malíčka (který mu chvíli předtím dal dýku z valyrijské oceli, kterou se Brana někdo pokusil zabít v první řadě) znalostí jeho proslulého monologu na téma "Chaos je žebřík". Dál pokračoval chladným rozloučením s Meerou Reed (Ellie Kendrick), u které můžeme vážně spekulovat o tom, že už se v seriálu neukáže. Zmínka o tom, že Bran ví všechno, ale musí se v širokém vědění ještě zorientovat, může být jistým vysvětlením toho, proč prozatím mladý Stark drží jazyk za zuby a konkrétní informace sype z rukávu vlastně jen v momentech, kdy se na někoho konkrétního podívá.
K tomu se na Zimohrad konečně dostala i Arya (Maisie Williams). Její setkání se strážnými u brány byla krásná připomínka na v podstatě stejnou situaci v Králově přístavišti z první série. Z Aryy pak bylo patrné, že svůj někdejší domov už příliš nepoznává, stejně tak jako lidi v něm. Až v kryptě se setkala s někým povědomým, a to se Sansou (Sophie Turner). Na jejich setkání (stejně tak na pozdějším s Branem) mě překvapilo, jak málo emotivně na mne jako na diváka zapůsobilo. V porovnání se shledáním Jona a Sansy, dvou postav, které k sobě nikdy zvlášť blízko neměly, by tak jeden možná čekal něco víc. Obzvlášť u dvou sester, které se neviděly několik let a (přes dětské rozepře) spolu na obrazovce strávily celou první sezonu.
Co naopak dopadlo skvěle, byla soubojová scéna Brienne (Gwendoline Christie) a Aryy. Je mi jasné, že z realistického hlediska by nad ní asi každý šermíř kroutil nevěřícně hlavou, z filmového hlediska ale vypadala výborně. Díky promyšlené choreografii všechny pohyby působily uvěřitelně a divák měl při sledování pořád přehled o tom, co se zrovna na obrazovce děje. Vedle samotného stylového duelu tu pak byl přihlížející Malíček (Aidan Gillen) se Sansou.
Ani jeden z nich sice nic neřekl, jejich výrazy však mluvily za ně. Baeliš se tvářil svým klasicky tajemným způsobem, jako kdyby už všechny nově vyvinuté události započítal do svého neznámého mistrovského plánu, který už určitě nějakou chvíli spřádá. U Sansy to tak jednoduché nebude. Začala při pohledu na Aryu a její schopnosti trochu žárlit, když ona je v porovnání s ní „jen“ obyčejnou lady? Anebo je jen překvapená, když vidí, jak moc se její mladší sestra změnila? Má obavy, jak moc se sestřička změnila? Možností je několik a v nadcházejících epizodách se ukáže, jak je to mezi nimi doopravdy, a jak z toho všeho vyjde Malíček.
Na Dračím kameni pak pokračovalo jednání mezi Daenerys (Emilia Clarke) a Jonem (Kit Harington). Jon předvedl poměrně přesvědčivou řeč potrhnutou nalezenými nástěnnými malbami coby důkazy. Daenerys mu poté sice pomoc slíbila, ale pořád lpí na podmínce přijmutí jí jako vládce všech sedmi království, což by pro Jona znamenalo před ní pokleknout a přísahat věrnost. Na její otázce o tom, zda není přežití jeho lidí důležitější než jeho pýcha, je zajímavé, že identickou otázku položil Jon sám, a to Manci Nájezdníkovi předtím, než ho upálil Stannis. Pokračuje tak série paralel se staršími událostmi, kterými je sedmá řada protkaná.
Davos (Liam Cunningham) si pak stejně jako diváci všiml Jonova pokukování po Daenerys a jejich románek tak začíná být čím dál tím víc pravděpodobnější. Ve chvíli, kdy po sobě házejí mladí panovníci očkem, se dokonce objevuje nový hudební motiv, který podle některých fanoušků připomíná motiv, který hrál při romantických scénách mezi Jonem a Ygritte. Osobně tak trochu doufám, že k něm přeci jen nakonec nedojde. Přeci jen je to jedna z těch nejvíce očividných a nejméně překvapivých věcí, jež by se v seriálu mohla odehrát. Následná konfrontace Jona a Theona (Alfie Allen) se nesla ve vyhroceném duchu, ale zas ne tak hrozném, jak by se dalo očekávat.
Na závěr jsme sledovali rozsáhlý střet armády Daenerys s jednotkami Lannisterů. Pokud jsem si minulý týden mírně stěžoval, tak teď zase můžu chválit. Po loňské bitvě bastardů jsme dostali druhou nejrozsáhlejší bitvu celého seriálu (minimálně co se výpravnosti týče), byť se spíše jednalo o masakr. Jejím technickým provedením seriál opět dokázal, že nic jemu podobného v televizi doposud neběželo, a že i většina celovečerních filmů může jen mlčky závidět. Stejně tak si nejde stěžovat na provedenou choreografii jednotlivých scén a odvedenou práci režiséra Matta Shakmana.
Z obsahového hlediska jsme po šesti řadách konečně viděli, co v bitvě dokáže horda Dothraků. V kombinaci s drakem pak vytvořili na bojišti totální inferno na zemi a Jaimeho armáda neměla pražádnou šanci. Navzdory všem očekáváním bitvu přežil i Bronn, u kterého byly šance asi nejmenší, obzvlášť poté, co trefil Drogona. Navzdory parádnímu provedení jde vznést určité pochybnosti nad tím, zda by nedokázala Daenerys válku rozhodnout sama, jen za pomoci tří draků, popřípadě nad tím, zda skutečně byl v závěru potřeba cliffhanger, když všichni podvědomě tušíme, že jeho čas ještě nenadešel a jeho případný konec bude nejvíc daleko více provázaný se Cersei. Ale při opulentnosti celé bitvy jde jen o malé vady na kráse.
Čtvrtá epizoda sedmé série se tak s největší pravděpodobností zapíše mezi ty doposud nejpamátnější. I na ní se ale dalo poznat v podobě různých nelogických aspektů zrychlené tempo, na které seriál najel. Drtivá většina diváků ale i tak odchází spokojená a nezbývá než čekat na nadcházející díl, který nese název Eastwatch. Přikládáme promo a dvojici videí pojednávající o natáčení aktuální epizody.
