Kdo by neznal britský sci-fi sitcom Červený trapaslík, který poprvé vletěl na britské obrazovky již v roce 1988 a u nás se vysílá od roku 1999. Red Dwarf se navíc řadí mezi ty seriály, které i ti nejvyšší odpůrci českého dabingu vynášejí v jeho české mutaci do nebes. Neboť je po boku Simpsonových a Přátel je právě Červený trapaslík podle mnohých povýšen ikonickým českým dabingem Kamila Halbicha, Martina Sobotky, Miroslava Vladyky a Miroslava Táborského k téměř bezchybnému zážitku. Na druhou stranu je tento britský unikát velmi polarizující napříč publikem, takže rozhodně nenadchne každého. Dvacet devět let uběhlo od první řady a letos dorazila naše oblíbená čtveřice již s 12. sérií, je však stále o co stát?
Prvotně se musí každý divák vyrovnat s tím, jak čtveřice oblíbených hrdinů Dave (Craig Charles), Rimmer (Crhis Barrie), Kocour (Danny John-Jules) a Kryton (Robert Llewellyn) zestárla a vypořádat se s tím že herci, kteří už mají padesátku za sebou, stále hrají ty samé postavy jako před 29 lety. Tenhle šok samozřejmě zažili diváci poprvé v roce 2012, kdy přišla na obrazovky stanice Dave 10. řada. Ta byla podle mě po všech stránkách unikátní a dokázala vrátit ten přesný tah na branku jako u prvních sérií a dokonce se několik dílů zařadilo mezi ty vůbec nejlepší, které se v tomto seriálu kdy objevily. S loňskou jedenáctou sezónou přišlo lehké vystřízlivění. Jelikož už to nebyla tak vtipem nahuštěná řada, ale i tak se stále jednalo o jasný nadprůměr, který měl několik silných momentů. Po krátkém časovém rozestupu tu máme řadu 12. a bohužel se sestup kvality opakuje a ani po všech stránkách fantastické zakončení tento dojem nezachraňuje.
Hlavní problém je samozřejmě po scenáristické stránce, na které si scenárista Doug Naylor vždy tak zakládal. Už u předchozí série jsem měl dojem, že se tento osobitý tvůrce vyčerpal a tady je tento dojem ještě zesílen. Zkrátka po stránce příběhu budou fanoušci u této série zklamaní, protože více než průměrných zaměnitelných zápletek se zde nedočkáte. Jedinou výjimkou je již zmíněný finální šestý díl Skipper, který je závanem čistého větru a nových nadějí pro další série. U něj je jasně vidět, že na to tvůrci stále mají. Sázka na Rimmera a jeho one-man show byla perfektní a kdyby všechny díly dvanácté řady byly v duchu tohoto, tak skáču do nebes a hlásám, že Červený trpaslík je zpět se vší parádou.
Avšak ostatních pět dílů je po scenáristické stránce velmi slabých, a kdyby zde nebylo ikonických hrdinů, kteří drží i nejslabší děj v lehkém nadprůměru, tak se na to vážně nedá dívat. Herci zkrátka předvádí opět své maximum a je vidět, že si své životní role užívají plnými doušky a už jen kvůli nim bych další díly uvítal. Opět nejvíce vyčuhuje Chris Barrie, jehož Rimmer je jedna z nejosobitějších seriálových rolí v televizní historii. Dokonce se (opět ve finálním díle) fanoušci dočkají návratu postavy, v kterou už ani nedoufali, ale to vám samozřejmě nebudu prozrazovat a ani galerie pod článkem vám v tomto směru nijak nenapoví. Jen můžu říct, že to stojí za to.
Už od prvního obnovení v roce 2009 (Zpátky na zemi) se diváci museli vypořádat s jasnou vizuální změnou. Doba pokročila a tak všechny interiéry jsou mnohem promakanější, technologicky vyspělejší a modernější. Občas se mi zasteskne po vizuální stránce prvních osmi sérií, ale i tak musím uznat, že nejnovější Trpaslík po stránce výpravy zkrátka vypadá velmi dobře a i scény z vesmíru jsou dostačující a i pro diváky nezasažené původním Red Dwarfem může být novodobý vizuál velmi zajímavý a startrekovsky atraktivní. Kostýmy se naopak tvůrci snaží držet v duchu dob minulých a je to tak dobře. Vizuální triky jsou rovněž postačující, a i když bych byl místy rád za dražší a působivější efekty, tak v žádném místě při sledování jsem se necítil za tvůrce trapně.
Kol a kolem si tak krom slabého scénáře, který často recykluje zápletky z minulosti a jen parafrázuje to, co dřív fungovalo a zároveň nepřichází s ničím novým, není nač stěžovat. Ovšem scénář plný vtipných hlášek byl vždy Trpaslíkovou devízou a ve 12. řadě o ní bezdůvodně přišel. Ani špičkoví herci, kteří si užívají svých celoživotních rolí, moderní pojetí, dostačující vizuální efekty, skvělý hudební doprovod a další vyvážené komponenty nestačí na vynesení vyšší známky za tuto řadu. Těch šest z deseti naprosto vystihuje takto nevyváženou sérii, u které jsem se zasmál mnohem méně než v předchozích letech. Snad Červený trpaslík příští rok oslaví třicítku v duchu fantastické desáté řady a na tu dvanáctou, s výjimkou epizody Skipper, fanoušci brzy zapomenou.
