Dabing Street si zatím odbyl premiéru dvou epizod z celkových dvanácti a předem mohu říci, že ti z vás, kterým se líbil sitcom Čtvrtá hvězda, se pravděpodobně budou bavit. Stejně jako u Čtvrté hvězdy je Dabing Street plný herců z Dejvického divadla, jen tentokrát za scénářem a režií stojí Petr Zelenka (Ztraceni v Mnichově, Knoflíkáři), který napsal a zrežíroval i stejnojmennou divadelní hru v Dejvickém divadle. Té seriál dějově předchází, tudíž se i ti, kteří již hru v minulých letech viděli, dozví něco nového.
Oficiální synopse prvních dvou dílů zní takto: „V komediálním seriálu začíná příběh o malém dabingovém studiu ZERO smrtí jeho majitele, režiséra Archa, Evina manžela. Zneuznaná herečka Eva (Klára Melíšková) studio po svém muži zdědí. Její ambicí je přetvořit jej v úspěšný a respektovaný podnik, což je pro ni zároveň způsob, jak si tak trochu vyrovnat účty s osudem. Studioví technici Pavel (Václav Neužil) i Karel (Hynek Čermák) jí v tom nezištně pomáhají motivováni tajnou láskou jak k ní, tak k profesi samotné. Aby dostali bankovní úvěr na modernizaci studia, rozhodne se Eva přijmout syna bankovního ředitele Davida (Marek Adamczyk) a také Karlovu promiskuitní sestru Ladu (Tereza Voříšková).“
Nejprve je třeba říci, že první dvě epizody Dabing Street působí velmi rozjezdovým dojmem a byla by chyba na seriál zanevřít jen kvůli tomu, že se namísto neustálého humoru soustřeďuje na představení postav a základní premisy příběhu. I když seriál v každé minutě nehýří vtipem, v obou dílech mě určitá scéna či část děje dokázala svým vyšperkovaným humorem a skvělými hereckými výkony dohnat až k záchvatu smíchu. V prvním díle jednoznačně kraluje Jiří Bartoška coby najatý řečník komolící svůj projev. Celá tato scéna je tím nejlepším, co jsem za poslední roky v českých komediálních seriálech viděl, a už jen kvůli ní stojí Dabing Street za zhlédnutí. Něco takového totiž jinde jednoznačně neuvidíte. Závěrečná narážka na Karla Rodena, který tuto roli Petru Zelenkovi odmítl, je pak jen dokonalou tečkou za touto ohromnou dávkou humoru.
V druhém díle se v menší míře vyřádil Miroslav Krobot v roli samotářského režiséra v důchodu a je jen dobře, že se v této poloze vrátí i v dalších dílech.
Herci v hlavních rolích si své postavy patřičně vychutnávají a je jen ku prospěchu věci, že tyto postavy již nějakou dobu hráli v divadle a teď jim mohou dát ještě větší prostor. Nejvíce mě v prvních dílech zaujal Hynek Čermák, neboť po drsných hrdinech konečně hraje uťáplejší a lidštější postavu. Jeho Karel má dozajista velký potenciál do budoucna. Další, kdo předvádí jednu skvělou scénu za druhou, je Václav Neužil. Ten si po výborném Světě pod hlavou nebo Čtvrté hvězdě zkusil jinou polohu a je vidět, že tento herec se probojovává do zahraničních produkcí plným právem. Jediným slabým článkem se mi zatím jeví Klára Melíšková. U jejích scén jsem si nebyl jistý, jestli je tvůrčím záměrem, aby se diváci její hloupé a afektované postavě smáli, nebo ji brali vážně takovou, jaká je.
Zbytek obsazení (Tereza Voříšková, Marek Adamczyk či Pavla Beretová) zatím nedostal dostatek prostoru. Jejich výkony se tudíž zatím nedají objektivně zhodnotit.
Seriál se odehrává v jakémsi bezčasí. Osobně si myslím, že sledujeme hrdiny kolem roku 2000, tomu napovídá technika v dabovacím studiu či outfity postav. Výprava je uspokojivá a totéž se dá říci i o jisté a kvalitní kameře, díky které se na seriál příjemně kouká i na větší televizní obrazovce. Režie je přesně taková, jakou byste od perfekcionisty Petra Zelenky čekali. Jedním slovem skvělá. Scénář je i přes svou neskrývanou originalitu v prvních dílech předvídatelný a nijak zvlášť výjimečný. Něco mi však říká, že v dalších epizodách se to změní a že nás Zelenka svým scenáristickým potenciálem ještě příjemně překvapí.
Po dvou dílech je pro mě Dabing Street nadprůměrným počinem s několika již ikonickými scénami plných ryzího humoru. Zatím se však s chválou držím na uzdě, jelikož mi prozatím Dabing Street nepřijde tak výjimečným českým počinem. Stále mám zarytou v paměti bezvadnou komediální Lajnu s fantastickým Jiřím Langmajerem, originální Kosmo nebo šíleného Trpaslíka. Při srovnání s těmito komediálními kousky u mě Dabing Street tyto seriálové tituly kvalitativně nepřevyšuje, ale to se ještě v následujících dílech může klidně změnit.
.jpg.jpg)
