Stanice Starz, která s projekty jako Da Vinciho démoni nebo Ash vs Evil Dead rozhodnně ví, jak zaujmout, se rozhodla smíchat vědecko-fantastický žánr s dávkou špionáže. V tuto chvíli jsou za námi dvě epizody seriálu Counterpart, čímž se projekt odrazil od země, a s tím nastal čas se kouknout, jaké dojmy se mu daří budit.
Je zajímavé, že před nějakou dobou jsem přemýšlel, jaké by bylo mluvit tváří v tvář sám se sebou. Netušit, s jakou odpovědí přijde mé druhé já. A pak vidím Counterpart s premisou o paralelním vesmíru a setkání dvou protějšků jednoho člověka. Že jsem si na to počkal, asi nemusím říkat. Mé vlastní uvažování bylo seriálem zodpovězeno rychle. J.K. Simmons v roli Howarda Silka byl představen svému protějšku v první půlhodině pilotní epizody a od té chvíle se tvůrci s nastiňováním situace nedrželi zpět.
Howard Silk, postarší pán, třicet let na pozici jakéhosi zprostředkovatele informací v OSN. O těch informacích neví nic, stejně jako o účelu své práce v neutěšeně působící centrále v Berlíně. Prostě dělá svou práci a po ní je sám sebou – zádumčivým člověkem se svými útrapami. Zde nutno zmínit Simmnonse v souvislosti s rolí. Výborně vykresluje frustrovanou osobu, která s věkem přemítá nad dosavadní jednotvárnou kariérou a osobním životem.
Všechno působí tajemně (jak jinak), smutně a s nesdílnými a nevrlými hlavouny z čím dál podivněji vykreslené OSN až podzimně. Jinými slovy, ze všeho jde chlad zatím netušeného směrování. A pak je tu další Howard Silk, rovněž J.K. Simmons. Přímý chlap, který je zvyklý spíš jednat než mluvit, zničeho nic sedí proti zakřiknutému protějšku. V tu chvíli si divák uvědomí, že sledovat tento seriál možná bude sledováním míchání kuliček pod třemi kloboučky. Ty jsou v tomto případě dva, ale stejně...
Režisér pilotu Morten Tyldum zdařile nastolil tep vyprávění. Tep příslušící rozbíhajícímu se thrilleru žádajícího vidět další část i v případě, že se někomu průchod mezi paralelními světy nedostal hned pod kůži. Upřímně řečeno, stát se to může, nakolik ze synopse by mohl seriál budit příslib kapku velkolepější a vizuálně bohatší podívané, než (prozatím) komorní a upovídané sunutí se epizodami. V tuto chvíli jsem ale přesvědčen, že prostor na gradaci bude s epizodami využit.
Nicméně dát šanci druhému dílu můžu jen doporučit. Simmonsova dvojrole nesoucí sebepoznávání postavy se prohlubuje, nebezpečí nespí a dostane se i na psychologii a motivy dalších postav. Získají víc prostoru (alespoň já jsem je začal vnímat víc) a začíná se vrtat do záporných i dalších elementů. Mluvím o stěžejních linkách mladé Sary Serraiocco a zkušené herečky Olivie Williams.
Po dvou hodinách solidní podívané s důrazem na ústřední „dvojici“ si říkám: Proč ne! – tempo se drží na rychlosti rozvážné ale sebejisté chůze, akční sekvence bezhlavě neuhánějí, ale nepostrádají potřebnou hybnost a určitý ruch. Série je pořád na začátku a nastoluje nové a nové odbočky. Counterpart se zdá být tím seriálem, který netrhá hranice, ale který pojetím a proplétáním dvou identických světů nutí tajit dech.
Pokud bych měl něco vytknout, tak typicky otravné pojetí agentů, jejichž neschopnost roste úměrně k množství a trochu se prozrazující příběhovou konstrukci, kdy problémy jednotlivých epizod nekladou extra odpor. I tak ale není nad čím mhouřit oči, jelikož herecké výkony jsou zastřešené na jedničku a příběh o paralelních realitách s fungováním nastoleným tak, jak to předkládá seriál, má potenciál i na víc než jednu řadu.
