Představuji vám moji „skromnou“ směsku názorů, kterými chci vyzdvyhnout pozitiva komiksu před seriálem. Upozorňuji, že se jimi nesnažím hejtovat seriál, který mám i přes jeho jisté nedostatky rád a naopak si myslím, že vyniká zase v jiných věcech. Ale o tom někdy příště.

1. Upřednostňuje kvalitu před kvantitou

Když se připravuje film podle knihy, většinou se její děj oseká tak, aby ho tvůrci odvyprávěli do plus mínus dvou hodin. U seriálu se však situace obrací vzhůru nohama. Zde si mohou tvůrci dát na čas a hezky dělat poctu knižní předloze. Dokonalým příkladem je Hra o trůny, která si díky své délce může přímo vybírat kupy materiálu z obsáhlých bichlí George R. R. Martina. No jo, ale co když chcete na malou obrazovku převést komiks? Zde se dostáváme k problému. Komiksy totiž nebývají zrovna nejdelší čtivo a pokud je aplikujete na hraný seriál, máte pouze dvě možnosti, jak je zpracovat. Buďto se smíříte s kratší stopáží a budete se striktně držet příběhu, což se skoro vůbec neděje, nebo jeho děj použijete jako vzor, okolo kterého vymyslíte doplňkovou omáčku. Ovšem co si navaříte, to si taky sníte. Na jednu sérii seriálu připadají hruba dva až tři komiksy, které musí zaplnit minimálně deset hodin příběhu, a to je asi největší mínus seriálu. Jeho tvůrci zavádí různé vedlejší dějové linky a nové postavy, které ale nakonec stejně kvůli inspiraci předlohou nejsou více důležité a ke konci se stanou více méně zbytečnými. Komiks naopak exceluje ve své větší přímočarosti, která ho nejen ve finále dělá mnohem údernějším. Zároveň se tím soustředí na menší počet charakterů, které tak dostávají víc prostoru v konzistentnější podobě.

Shrnuto podrtženo, komiks se nesnaží čtenáři představit co nejvíc věcí, aby ho zabavil, ale pouští se do podrobnějšího zkoumání těch nejhlavnějších linek. A to dělá sakra dobře.