Seriál Star Wars: Povstalci nám dospěl ke svému závěru a my se nyní podíváme na to, jak to celé vlastně dopadlo. Dave Filoni, tvůrce seriálu, měl před sebou velmi těžký úkol. Musel se vytasit s co možná nejlepším závěrem seriálu a zároveň přinést uspokojivá vysvětlení na mnoho palčivých otázek. Jak se to celé povedlo?
Finále seriálu jako takové si odneslo celkem pozitivní ohlasy, hodně lidí ale zároveň říká, že to mohlo být lepší. Někteří z nich pak přímo zdůvodňují svůj postoj a musím uznat, že někdy na tom opravdu něco je. Asi největší výtka, na kterou jsem narazil, je ta, že finále vlastně moc nepůsobilo jako finále, respektive ne jako finále seriálu. Většina fanoušků očekávala, že půjde opravdu do tuhého a pro mnohé postavy jejich příběh skončí jednou provždy. Místo toho ovšem téměř všechny zbývající postavy přežily a alespoň u většiny postav jsme se dočkali vždy nějakého vysvětlení, proč je vlastně nevidíme ve filmu Rogue One: Star Wars Story a ani v původní trilogii. Bylo to ale dobré rozhodnutí?
Na to bych reagoval slovy Sedmé sestry z druhé série: „Nečekané, ale ne nevítané“. To popisuje přesně to, co si o finále seriálu myslím a hned vám vysvětlím proč. Finále sice nemělo ten největší emocionální a dechberoucí nádech, ale na druhou stranu udělalo přesně to, co tenhle seriál dělá dobře už od samého začátku- dokáže propojovat. A přesně to se povedlo samotnému finále, které dokázalo propojit seriál s původní trilogií a také s tím, co po ní následuje. Místo toho, aby se úplně všechno natvrdo ukončilo, se Dave Filoni a jeho tým rozhodli dostat příběh našich seriálových postav na novou úroveň a dát jim větší hloubku a důležitost tím, že s námi zůstanou, přestože je v původní trilogii de facto nevidíme. Tak jako tak ale dostáváme na původní trilogii zase trochu jiný pohled, což je rozhodně plus.
Velmi podobný názor mám i na konkrétní Filoniho rozhodnutí, ať už se jedná o osudy postav, či o zásadní dějové zvraty. Nemohu ale říct, že bych naprosto se vším souhlasil, takže začnu nejdříve pozitivy a poté negativy. Co se týče pozitiv, líbilo se mi završení cest všech našich hrdinů. Nejtěžší to měl před sebou samozřejmě Ezra (Taylor Gray) a také Thrawn (Lars Mikkelsen). Jejich „odklizení z cesty“ bylo velice dobře promyšlené, pokud pomineme vesmírné velryby, ke kterým se dostanu později. To, že ve skutečnosti nejsou mrtví, ale pouze se někde ztratili (pravděpodobně v Neznámých regionech), nám pak dává naději, že se obě postavy jednoho dne vrátí. S tím pak souvisí i osud Ahsoky (Ashley Eckstein) a Sabine (Tiya Sircar), které se rozhodly po bitvě na Endoru Ezru najít. Příběh Zeba (Steve Blum) a Kalluse (David Oyelowo) se nám taky pěkně uzavřel v souvislosti s tím, že se Kallus dozvěděl pravdu o osudu Lasatů, které pokládal za mrtvé a kladl si to za vinu. Asi největší překvapení přišlo v případě Hery (Vanessa Marshall), kde jsme se dozvěděli, že má s Kananem (Freddie Prinze Jr.) syna Jacena. Samotný epilog seriálu nám tak nastínil hodně zajímavých věcí, se kterými si může následující seriál pěkně vyhrát.
Podíváme-li se nyní na negativa, nebylo jich úplně málo. Prvním a nejvýraznějším je ona absence skutečně nabušeného a drsného finále, která trochu ubírá na samotném hodnocení a to bez ohledu na to, zda se vám finále ve výsledku líbilo, nebo ne. S tím pak souvisí moje druhá výtka, kterou je ztráta klona Gregora, respektive to, že jsme ztratili jenom jeho. Pokud se totiž nepletu, tak Gregor byl vlastně jediná postava, o kterou jsme přišli. Tímto krokem se vysvětlilo, proč Gregor není v původní trilogii, proč tam ale není Wolffe, když přežil? A teď samozřejmě nepoukazuji jenom na Wolffa. V poslední epizodě bylo mnohem víc vedlejších postav, jejichž odchod mohl přidat finále trochu více na vážnosti. Poslední věcí jsou pak již zmíněné vesmírné velryby. Asi každý si pamatujeme na „výplňovou“ epizodu z druhé série, kde se poprvé objevily. Tím, že se velryby ve finále seriálu vrátily a zasáhly výrazně do děje, se z výplňové epizody z druhé série stala vlastně důležitá epizoda. To samotné by mi zas tak nevadilo, ale nikdo asi nedokáže zpochybnit, že zásah vesmírných velryb do celé akce působil trochu zvláštně. Je to ale věc, kterou ještě dokážu zkousnout. I když si myslím, že se to dalo udělat trochu jinak, tak se mi líbí samotný výsledek, který to přineslo.
A nyní k hodnocení samotného seriálu. Seriál Povstalci se nepochybně porovnává s Klonovými válkami již od samotného počátku. Faktem ale je, že s Klonovými válkami se tento seriál ani nijak dobře porovnávat nedá, protože každý z nich je úplně jiný. Klonové války se zaměřovaly především na postavy, které již známe (plus se k nim přidaly i postavy nové). Zároveň se ale nezaměřovaly jen na ně. Bylo celkem hodně epizod, kde se děj soustředil na nějakou úplně vedlejší postavu. Díky tomu tak Klonové války působily celoplošně, snažily se co nejvíce pokrýt jedno období. Povstalci jsou pak pravým opakem- nesoustředí se totiž primárně na pokrytí určitého období skrz větší množství postav, nýbrž se soustředí pouze na malou skupinku postav, kolem které se celý seriál točí. Už styl vyprávění je tedy zcela jiný. Přesto je nicméně možné spolu tyto seriály určitým způsobem porovnávat a to z hlediska obsahu jejich epizod a nově vytvořených postav.
Všichni víme, že seriál Povstalci obsahuje nemalé množství tzv. výplňových epizod. Ty se objevovaly ve všech sériích a přestože ne všechny byly špatné, tak samotný příběh a vývoj celé série vždy celkem brzdily. Klonové války sice občas měly taky nějakou tu výplňovou epizodu, těch ovšem bylo velice málo. I přes výplňové epizody se ale tvůrcům Povstalců povedlo vždy přinést dobrou kostru příběhu, která se každou sérií nesla. První série sloužila především jako seznámení s novými postavami a s novými lokacemi. Druhá série se zaměřila na propojování s Klonovými válkami, přitvrdila na atmosféře a zvedla laťku nahoru. Třetí série se pak soustředila především na budování Povstalecké aliance, kterou známe z filmů. Tato série obsahovala mnoho povedených epizod a samotná dějová kostra byla také velmi povedená, nicméně druhou sérií nastavená laťka zde lehce spadla. A s tím se pak potýkalo i několik dílů ze čtvrté série, která se ale naštěstí po nějaké době dokázala zvednout a dala nám uspokojivý závěr seriálu.
Klíčové pro úspěch Povstalců pak byly již zmíněné hlavní postavy. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zcela nové postavy, tak to samozřejmě neměly vůbec lehké. Oblíbit si je chtělo svůj čas, osobně si ale myslím, že se tvůrcům povedlo přinést vcelku dobré postavy, ke kterým jsme si časem dokázali vybudovat nějaký vztah. Někdy to samozřejmě celkem vázlo, v mém případě například u Ezry, nicméně pak přišla poslední série, která dokázala všechny hlavní postavy dobře nasměrovat a díky tomu si divák dokáže jejich pouť užít ještě o trochu více, minimálně při zpětném pohledu. Jaký je tedy závěr?
Star Wars: Povstalci nejsou jako Klonové války. Místo toho, aby se snažily co nejvíce pokrýt jedno velké období, se soustředí především na jednu skupinu hrdinů, která svými činy výrazně zasáhla do vývoje celé ságy. Seriál místy pokulhává kvůli výplňovým epizodám, které celý příběh zbržďují, nicméně následující pozitiva tyto neduhy lehce převyšují. Vedle dobře promyšleného příběhu a z velké části zajímavých postav je pak největším pozitivem propojování s celým oficiálním kánonem, které potěší minimálně každého velkého Star Wars fanouška. Skvěle propojený je také samotný příběh, který při zpětném pohledu na celý seriál zanechá v divákovi minimálně dobrý dojem. Nástin budoucího vývoje pak nechává diváka v očekávání, co přijde jako jeho nástupce. Osobně bych dal seriálu hodnocení 7.8 z 10, jelikož ale musíme dávat celá čísla, zaokrouhleně dávám seriálu 8 z 10.
Jak vy hodnotíte seriál Povstalci? Líbil se vám? Dali byste mu stejné hodnocení, nebo máte jiný názor? Napište nám v komentářích.
