Všichni si pamatujeme začátek 7. řady Hry o Trůny, kdy chudák Sam (John Bradley) musí vynášet každý den plný nočník. Není divu, že se mu chce pokaždé zvracet. Výkaly starců a nemocných nebývají zrovna pevné a kvalitní. Pokud navíc srovnáme Západozemí s naším středověkem, probíhala tato činnost překvapivě stejně.
Samwell #hbo #GameofThrones #GoT #tarly #samwell #KitHarington pic.twitter.com/NNZkGO3kds
— Game Of Thrones Art (@thronesartclub) 15. ledna 2018
Tak, jako se dnes v nemocnicích používají nočníky a takzvaní ''bažanti'', i ve středověku se takové nádoby používaly. Bohužel, v tomto směru věda nepokročila moc dopředu, a proto se tenkrát, jako i dnes, musely nočníky vyprazdňovat a čistit ručně. Sam měl bohužel ještě tu smůlu, že u sebe neměl například zahradní hadici, kterou by nočník vypláchl. Proto mu zřejmě přišel vhod osvědčený hadr. Měl ovšem naopak štěstí, že nemusel ještě měnit pleny. Ty se ve středověku používaly také hodně často, jelikož ochrnutí a vážně nemocní pacienti existovali již tenkrát.
I dnes existují místa, která nejsou připojena na městskou kanalizaci a díky permafrostu (trvale zamrzlé půdě) není možné vykopat latrínu. Nezbývá tak nic jiného než právě použít nočník.
Kam tedy přicházely všechny ty splašky z dob minulých?
Me when I finish studying something I’ve delayed for quite a while: #GameofThrones #Samwell #Tarly #GOT pic.twitter.com/2VFntxaxx3
— TheOther (@Lordoofnight) 24. února 2018
Sam měl tu výhodu, že mohl obsah nočníku bez problému vyhodit (vylít) do záchodu. Většina lidí takový luxus během svého života ve středověku nezažila. A to i přesto, že první splachovací záchod je dva tisíce let starý, byl využíván Římany v severní Anglii a splachoval se dešťovou vodou. Běžná středověká městská toaleta měla dřevěné prkénko a byla většinou konstruována nad řekou nebo nad otevřenou žumpou. Dřevěný sedák však mohl uhnít a uživatel záchodu se tak propadl přímo do řeky, nebo v horším případě do žumpy. Mnohdy při tom šlo o život!
Ve větších městech se vyprazdňování nočníků řešilo velice jednoduše. Prostě se to vyhodilo ven z okna na rušnou a plnou ulici. Všichni si ale museli ale dát pozor, kam to hází, protože tím mohli naštvat víc jak jednoho souseda. Dokonce i londýnský Tower měl své královské záchody umístěné na druhé straně, než byla ulice: nikdo by se na to nechtěl koukat.
Lidé v té době zcela nerozuměli souvislostem mezi jejich výkaly a nemocemi. Chápali však, že to všeobecnému zdraví zřejmě moc nepomáhá, a proto se snažili toho nepořádku z ulic nějak zbavit. Po jisté době tak bylo povoleno splachovat splašky do předem určených řek a toků. V pozdějším středověku se města začala více zajímat o zdraví svého lidu, a proto se začaly stavět kanalizace, které se bohužel velice často vlévaly do řek, což zvyšovalo riziko kontaminace pitné vody. Proto se ve větších městech, například v Londýně, zaměstnávali a dobře platili lidé, kteří sbírali nepořádek a zvířecí a lidské výkaly z ulic, odváželi je za město, a zde třídili dle typu. Tento hnůj pak používali k hnojení nebo k získávání draslíku.
I have masters robes, a black flat sheet and a weight problem. #pragmatist #halloween #halloweencostume #samwell #3littlebirds pic.twitter.com/vuKnSRLhsy
— Andrew Marlowe Bergman (@AndrewMBergman) 20. října 2017
Historie řešení těchto problémů je velice zajímavá a nemělo by se počítat s tím, že se nočníky vyprazdňují samy. Jak by mnozí uznali, to, co dělal Sam, je ctižádostivá práce. Někteří lidé tvrdili, že je to i cesta k utužení víry. Ať to utužuje cokoli, práce uklízeče tohoto zaměření je velice důležitá a lidé, kteří tuto práci vykonávají, nejsou podřadní. Ač se to zdá poetické, jejích práce není tak úplně o hovně.
V galerii si můžete prohlédnout pár vtipných obrázků a koláží o Samovi a také obrázek skutečné hradní latríny, ze které padaly výkaly přímo ven na ulici.
