Recenze obsahuje spoilery k finále druhé série.
Loňský seriál Legion z produkce stanice FX přišel jako blesk z čistého nebe, a hned se zařadil po bok nejlepších seriálů nejen komiksových, ale celého roku. I když se jedná zřejmě o nejméně komiksový seriál ze všech, jeho genialita, propracovanost, práce s postavami a skvělé herecké výkony zvládly uhranout fanouška nejen komiksů. I proto se nelenilo, a po roce přišla druhá série. Ta se i dějově odehrává přesně rok od konce té minulé. Vrátily se i všechny známé postavy s jednou novinkou v podobě Davida Negahbana v roli Amahla Farouka. Naše dojmy z prvního dílu byly pozitivní, a i proto jsem vzhlížel ke zbytku série s nadšením. Jak nakonec vše dopadlo?
Jak sem zmínil, příběh se odehrává rok od doby, co byl David Haller (Dan Stevens) unesen tajemnou koulí, v níž byl celou dobu vězněný. Po roce se David zničehonic objeví, a kde celý rok byl, je pro něho stejná záhada, jako pro jeho lásku Syd (Rachel Keller) a ostatní jeho společníky ze Summerlandu. Ti se v mezičase spojili s Divizí 3, která se snaží vyhledávat nebezpečné mutanty, avšak sama o sobě je plná záhad. Příběh tak začne rozplétat tajemství Davidova zmizení, stejně tak jako směřuje k finálnímu střetu se záporákem Shadow Kingem aka Amahlem Faroukem (David Negahban), který ovládal Davidovu mysl posledních 30 let.
Začněme jednoduše, a to tím, zda se druhá série dokázala vyrovnat té první. Obecně totiž některé její epizody zaznamenaly nižší ratingy. Z mého pohledu je na vině větší porce epizod. Zatímco první série se skládala z 8 dílů, ta druhá jich má hned 11. Po vzoru seriálů na Netflixu tak jsou některé epizody tak trochu „navíc“, resp. neposouvají ústřední příběh v natolik uspokojivém tempu, aby se nezdály nadbytečné. Vtip je však v tom, že když už nejde děj dál, vykreslují se v těchto dílech jednotlivé postavy, a tak by bez těchto dílů nebyla show na takové úrovni, na jaké je.
Výrazným posunem si samozřejmě prošel David, který oproti první sérii maličko ustoupil do pozadí. Samozřejmě je to stále ústřední postava a 80% děje se točí kolem něj a jeho fantazie, nicméně hodně velký kus si pro sebe ukousla postava Syd, která je opravdu skvostná. Právě ona prošla zřejmě největší změnou, ve které se ze snové dívky stala houževnatá a chytrá žena, která se rozhodla věřit sama sobě více, než tomu, co jí říkají ostatní, a hlavně „její muž“, tedy David.
Právě ze Sydney se na konci této série stal hrdina, za kterého jsme doposud považovali Davida. Právě ona bude podle mě ústřední postavou třetí série, což považuji za skvělou práci s postavami. Tvůrci se absolutně nebojí posouvat a přetvářet jejich osudy, aniž by je museli likvidovat, či je zbytečně zaplétat do složitých vztahů a zbytečně zdržujících vedlejších linek. Tento skvělý aspekt první série se absolutně nevytratil, a dokonce se podle mě ještě víc zvýraznil.
Abych se věnoval i vedlejším postavám, tou zřejmě nejvýraznější byl David Negahban jako Amahl Farouk. V první sérii jsme ho vídali pouze jako několik představ z Davidovy mysli, až Negahban však dal Faroukovi tvář, a rozhodně zajímavou. Udělal z něj sympatického gentlemana, který se vymyká všem pravidlům klasických záporáků. Jeho výkon byl klidný, uvážený, a dokonce jako jedna postava mluvil hned čtyřmi jazyky. Opomenout nesmím ani Aubrey Plazu, která měla oproti první sérii menší porci času, ovšem vůbec nezklamala. Užívat si takhle svoji postavu každý herec, pak by filmy a seriály byly bezchybné. Každá scéna s ní měla napětí, a zároveň svoji záhadnou atmosféru. Obecně pak byly konverzační scény výborné, především mezi Davidem a Syd. I když nejsou nijak svižné, jsou výborně atmosférické a diváka vtahují do sebe.
Vraťme se však k ústřednímu příběhu, a tím je boj proti Amahlu Faroukovi. Farouk je prezentován jako padouch především Davidem, který k němu cítí osobní zášť kvůli tomu, že ho víceméně od dětství ovládal, a snad v něm i vypěstoval psychickou poruchu, kterou David trpí, ať si to chce přiznat, či ne. Postupně však odhalujeme, že tím největším nebezpečím je právě David. Samozřejmě finále, které je mimochodem úžasné, a souboj Davida a Farouka je úžasně komiksový, ať už seriál obecně není či je, nám tohle rozuzlení nabízí, a proto i normální divák dokáže pochopit, kam se bude vše ubírat. Během celé série však tvůrci odkazují a vysvětlují tuto skutečnost způsobem, kvůli kterému není Legion pro nenáročné diváky.
Právě spousta záhadných výjevů, spousta metafor, symboliky, a všech těchto obrazných pojmenování úžasně a promyšleně vytvořených nutí diváka přemýšlet, a opravdu sledovat to, co se děje. Právě v tom tkví jedinečnost seriálu, u kterého si prostě máte říkat: „Co se to sakra děje, o co jde, co sem to teď viděl," a následně se nad ním zamyslet a vyvodit si všechny souvislosti. To vše je provázeno skvělým vizuálem, opravdu originálními nápady, výjevy, a právě proto není Legion jen prostoduchý pokus o větší myšlenku, ale jedním z nejoriginálnějších seriálů současnosti. To vše i ve druhé sérii zůstalo, a ještě intenzivněji na diváka útočí.
Abych ale jen nechválil. Právě zmíněné epizody, které děj lehce zdržují, i já osobně trochu přecházel. Nedá se zpochybnit jejich účel a důležitost, jak sem popsal výše. I přesto se ve mně v těchto chvílích projevuje konzumní divák, který si žádá trochu více akce. Dále si myslím, že ač je symbolika v Legionovi silná a velmi originální, občas se tvůrci pouštějí opravdu do ujetých věcí, které zbytečně děj komplikují, a přitom by fungoval i bez nich. Jako příklad uvedu velitele Divize 3, admirála Fukyamu. Záhadná postava s velkým pleteným košíkem na hlavě - to přeci zní jako něco, za čím se skrývá něco víc. Já osobně však nedokázal podstatu a smysl této postavy vůbec pochopit, a myslím si, že nejsem jediný. Zkrátka originalita není zárukou úspěchu, a Legion občas až moc dlí na kreativitu oproti logice.
Velkou otázkou teď zůstává, co vlastně uvidíme ve třetí sérii? Tvůrce celého seriálu Noah Hawley popsal seriál jako tragédii, a po strhujícím finále téměř určitě uvidíme ve třetí sérii Davida jako záporáka, místo toho, aby se ho snažili tvůrci nějak „spasit“. No a pokud jde o tragédii, pak by byl na místě konec série ve znamení Davidovy smrti, případně nějakého jiného plot twistu, který by mohl ukončit celý seriál. Tak jako tak, vše je dost zajímavě otevřené, linky jsou načrtnuté, avšak mohou se vyvíjet tolika směry, že je pokračování nepředvídatelné, a to je v rámci seriálu taky plus.
Ve výsledku je druhá série Legiona o něco víc kreativní vizuálně, ovšem na příběhu lehce ztrácí. Nelze jí upřít promyšlenost, která je opravdu skvělá, a především je originálně a velmi zajímavě vykreslená skrze symboliku slova i obrazu. Postavy jsou opět moc dobře propracované, podpořené dobrým výběrem a hlavně výkony jednotlivých herců, které nemají chybu. Finále série je skvělé, a souboj Davida s Faroukem považuji za jeden z nejoriginálnějších střetů v komiksových počinech. Kde Legion ztrácí, je občas až přemrštěná originalita, která převládá nad logikou, a ztěžuje divákovi snahu si vše v hlavě vysvětlit. Větší porce epizod také způsobuje pomalejší tempo některých z nich, a absenci akčnějších a svižnějších scén. I přesto však Legion zůstává jedním z nejoriginálnějších počinů nejen komiksové, ale i současné televizní tvorby.
