Před necelým týdnem vypustil Netflix do světa dost možná předposlední řadu jakéhokoliv seriálu z jejich spolupráce s Marvelem. Byla to druhá série The Punishera, jehož série první se i přes některé výtky těšila velmi dobrým hodnocením napříč kritiky i fanoušky. Ta druhá zaujala už svým prvním dílem, ze kterého jsme pro vás přinesli naše první dojmy o víkendu, nyní se tak podívejme na to, jak dopadla celá série a zda dokázala navázat na úspěchy té první.
Druhá řada se odehrává půl roku po konci té první. Frank Castle (Jon Bernthal) se vydal na cesty poté, co pomstil svoji rodinu, svého bývalého nejlepšího přítele poslal do kómatu a napříč celým New Yorkem způsobil krvavou řež. Jednoho dne je však svědkem toho, jak se skupina zabijáků pokusí zabít a unést mladou dívku. Jak je jeho zvykem, do událostí se zaplete, čímž začne další krvavá cesta, která ho přivede zpět do událostí o několik měsíců dříve.
Naše recenze na první sérii ji ohodnotila číslem 8 a bez větších okolků je třeba konstatovat, že ta druhá je ještě lepší. Největším problémem první řady byl, jak je občas u těchto komiksovek zvykem, roztříštěný děj a hluchá místa, která působila natahovaně a zdlouhavě. I přesto, že má druhá série stejný počet dílů (13), tak se tomuto naprosto vyhnula. Showrunner Steve Lightfoot dokázal všechny téměř hodinové epizody naplnit dějem tak, že žádná scéna nepůsobí zbytečně, ale má svoji atmosféru, má svůj význam a v celkovém vyznění díly utíkají jak na běžícím páse.
Dvě dějové linie se zkrátka rozložily tak dobře, že dokázaly vyplnit celou stopáž bez toho, aby se divák nudil nebo si přál, aby už se něco dělo. A to je u Punishera klíčová věc. To ostatní měl totiž skvěle zvládnuté už předtím a druhá série v tom jen pokračuje, případně ještě kvalitu zvyšuje. Příběhem provází dvě dějové linie, které se dokážou doplnit, zapadnout do sebe a nijak nepřerušovat události té druhé.
Když se zaměříme na postavy, nelze najít chyb. Nemá cenu mluvit o Jonu Bernthalovi v hlavní roli. Všichni se shodneme, že pro Bernthala jde o roli šitou na míru a je nejlepším hraným Punisherem. Důležité jsou však nové vedlejší postavy, především pak mladá dívka Amy v podání Giorgie Whigham. Ta nahradila v pozici Frankova „parťáka“ Micra z první série, a opět nám tvůrci dokázali nabídnout jiný koncept a jiný pohled na věc. Otravná, sarkastická avšak stále ještě mladá a citlivá dívka v podání Whigham má s Frankem dobrou chemii, a i když se občas chová jako otravný spratek, stále je jejich vztah jednou z nejlepších věcí na druhé sérii.
Skvělý výkon pak podává Ben Barnes v roli Billyho Russoa. Jeho proměna v komiksového záporáka Jigsawa je místy až děsivá. Jeho psychické zdraví je značně nahnuté, trpí ztrátou paměti a rozkol v jeho hlavě dokáže Barnes ztvárnit až nepokojně dobře. Nový záporák v podání Joshe Stewarta je dobře zahraný, především dobře napsaný a nejde jen o druhořadého zabijáka, ale člověka který má svoje důvody a divák s ním dokáže soucítit.
To, co je na druhé sérii ještě lepší a větší, je její syrovost a brutalita. V současné tvorbě opravdu lze těžko hledat seriál, který by násilí ukazoval tak děsivě realisticky a nešetřil by krví ani průstřely s takovým smyslem pro detail. Tohle všechno je zároveň opravdu drsné a člověk se při pohledu na to cítí nepříjemně, zároveň vás to však usadí do židle a dokáže upoutat. The Punisher je zkrátka děsivě brutální, avšak skvěle brutální.
Ve výsledku je druhá série The Punishera ještě o kus lepší a brutálnější než první. I přes občasné scenaristické kličky dokázali tvůrci vymýtit hluchá a nedůležitá místa, která by působila jako nastavovaná kaše. Nové postavy skvěle zapadly do děje, staronové podávají stejně uspokojivé výkony a někdy i lepší. Celá série ukazuje násilí a brutalitu daleko syrověji a s větším důrazem, což diváka dokáže posadit na zadek. Za mě osobně se The Punisher druhou sérií dokázal dostat na úroveň Daredevila v rámci kvality, oproti své první sérii je prostě ještě o kus lepší. A nyní děj se vůle boží, co se seriálem bude dále.
