Pozor, článek může obsahovat spoilery!
Očekávané finále Teorie velkého třesku nás čeká až přístí týden, nejnovější díl však funguje jako taková menší příprava. A emocemi se rozhodně nešetří. Raj, který je stále po domluvě zansoubený s Anu, dostane nepříjemnou novinku. Anu je nabídnuta lukrativní pracovní pozice v Londýně a Raj se tak musí rozhodnout, zda-li nechá svůj starý život za zády a ze zoufalosti o vážný vztah se ožení s Anu, nebo zůstane v LA, kde má přátele, kteří jej skutečně milují. A to je přesně to, co od závěru veleúspěšného sitkomu, který staví na zajímavých charakterech, chceme.
Když postavu postavíte před těžkou volbu, vytváříte tím konflikt, se kterým se musí vypořádat jak fiktivní postava, tak i divák. Tvůrci tím tak docílí kýženého zájmu diváků o onu postavu. Najednou chcete vědět, kam jeho rozhodnutí povede. Když se Raj rozhodl zůstat v bllízkosti svým přátel v LA, znamená to, že bude po zbytek života štastný, protože je mezi lidmi, kteří jej sice upřímně mají rádi, nebo ho dožene skutečnost, že setrvává v místě, kde nikdy nenašel žádnou pravou lásku? Takové otázky jsou stežejní pro přípravu finále a u Raje, který byl od půlky série jako postava spíše přehlížen, je to jen dobře.
Celou epizodu si pro sebe ale krade Leonard, respektive jeho herecký představitel Johnny Galecki. Do města přilétá Leonardova matka Beverly. Je to dvanáctá série a o vztahu Leonarda s jeho matkou má snad každý divák povědomí. Proto je pro Leonarda i pro diváky šok, když se Beverly chová jinak. Zajímá se o život a práci svého syna, je milá, chce být součástí synova života. Dokud nevyjde najevo, že její chování byla jen přetvářka a že se Leonard stal jen dalším z pozorovaných objektů jejího výzkumu pro knihu.
Jednomu už by se přejedlo vypichovat herecké výkony představitelů jednotlivých rolí, protože všichni svoje postavy ikonizovali. Dnes se ale musím pozastavit a především hluboce smeknout před Galeckim. Emoce, které v momentu nepříjemného zjištění vyloženě srší z jeho očí, z výrazu tváře, z tónu hlasu divákem vyloženě cloumají. Leonard mě poprvé skoro dohnal k slzám. Obě postavy si měly hodně co říct, a co si musely říct, to si řekly. Závěrečné objetí, bez přítomnosti smíchu z publika, bylo umpřímné a fungovalo jako perfektní tečka výborné epizody.
Pokud bychom mluvili o dílu jako o prologu k finální dvouepizodě, nikdo by nám to nevyčítal. Vtipné dějové odbočky ke Stuartovi fungují a vlastně v postatě jeho příběh skoro uzavírají s otevřenými vrátky pro menší dovětek. I když některá rozuzlení v epizodě byla hodně unáhlená, můžeme s klidným srdcem mluvit o tou dosud nejlepším díle celé 12. série.
Video láká na očekávané finále, nejsou k vidění žádné záběry, teaser hraje na nostalgickou strunu a připomíná významné a legandární okamžiky seriálu. Jste připraveni na konec?
