Seriálový hit Game of Thrones v poslední řadě zklamal velké množství fanoušků a také recenzenti na posledních šesti epizodách nenechal nit suchou. Přesto můžeme předpokládat, že při letošním předávání cen Emmy (nejvyšší televizní ocenění – obdoba Oscarů) bude seriál bodovat. Další rozruch nicméně vzbudil výběr epizod, které se stanice HBO rozhodla do bojů vyslat (ano, skutečně je to tak, Emmy v zásadě nevybírají to opravdu nejlepší, ale to nejlepší z toho, co jim jednotlivé stanice doporučí). Hra o trůny se bude ucházet o ceny v celkem 18 kategoriích, pojďme si ty hlavní (a nejkontroverznější) společně rozebrat.
Trůny usilují o cenu za nejlepší scénář. Do bojů zcela nepochopitelně posílají epizodu The Iron Trone (tu závěrečnou). Finále je obecně považované za jednu z horších epizod seriálu a to se vůbec nebavíme o tom, jestli se vám zamlouvá nebo nezamlouvá to, jak seriál dopadl. Epizoda je roztříštěná, zkratkovitá, postavy zrazují svoji přirozenost, vedou se pochybné monology, žerty jsou upřednostňovány před integritou scény atd. Zkuste si otevřít prakticky libovolnou recenzi epizody a asi v žádné z nich se nedočtete, že by byla geniálně napsaná.
Závěrečná řada přitom nabídla prakticky všemi chválenou epizodu Knight of the Seven Kingdoms (druhá epizoda), která celá stojí na vynikajících dialozích, práci s reflexí a nostalgií. Jednoduše jde o materiál, který si ceny zaslouží. Dává tedy rozhodnutí HBO smysl? Bohužel dává, titulek článku je nadsazený. Zaprvé, závěrečné epizody vždy budou na akademiky působit jako něco výjimečného, jako symbol všeho, co daný seriál dokázal. Šance na výhru se automaticky zvyšuje, ať už je epizoda sama o sobě jakákoliv. A pak je tu skutečnost, že HBO chce podpořit showrunnery Davida Benioffa a D.B. Weisse, kteří jsou pod závěrečnou epizodou podepsaní.
Prakticky to samé platí pro režijní kategorii. Tam opět zcela mimo mísu byla nominována závěrečná epizoda, která je po režijní stránce naprosto průměrná a místy dokonce nezvládnutá, když situace porušují logickou kontinuitu apod. Opět jde ale o ocenění za „celoživotní přínos“. V této kategorii naštěstí HBO nevysílá do boje jen jednu epizodu, ale hned tři. Epizoda The Last of the Sarks od Davida Nuttera si zmínku určitě zaslouží. Celá úvodní hostina je přehledně zpracovaná, daří se srozumitelně přecházet od jedné skupinky od druhé, zaměřovat pozornost na dění přímo před námi, ale i na to v pozadí, které na přední události reaguje. Prostě poctivá práce.
Složitější je to s Miguelem Sapochnikem. Ten už delší dobu patří ke specialistům na bojové epizody a v závěrečné řadě se opět překonal, minimálně co se náročnosti úkolu týče. Bitva o Winterfell se točila za tmy, celkem 55 nocí. Kombinovaly se obří kulisy, digitální triky i masivní množství komparsistů. Že je něco těžké, však ještě neznamená, že to bezpodmínečně musí být dobré. Epizoda krom chvály sklidila také velkou porci kritiky. Vedle diskutovaného tmavého vzhledu se hodně probírala také nepřehlednost, orientace v prostoru a nepřesný střih. Někdo může namítat, že jde o záměrné vyobrazení chaosu v boji, jiné Sapochnikovy epizody však ukazují, že chaos točil už i jinak (srozumitelněji).
