Orange is the New Black patří k prvním projektům, kterými Netflix dokázal, že se s ním jako seriálovým tvůrcem jednoduše musí počítat. A zaslouženě, adaptace knihy Piper Kerman byla skvěle vyváženou směsící humoru, absurdity, dramatu a emocí.
Nicméně, ani Orange Is the New Black se nevyhnulo klasické "seriálové nemoci" a postupem času se tvůrci začali občas točit v kruhu a některé z novější řad nebyly úplně povedné. Stále šlo o slušný standard ve srovnání s většinou konkurence, ale všichni fandové věděli, že to tvůrci umějí i lépe. Což dokázali poslední sedmou řadou, která je rozloučením, kteří si seriál i věrní diváci zaslouží.
Tvůrci chytili druhý dech a připravili řadu, která připomene, proč je Orange Is the New Black tak milovanou podívanou. Zatímco některé z předchozích řad nedokázaly dávkovat jednotlivé aspekty v rozumné míře (některé série byly zbytečně absurdní), tak sedmá řada je vynikajícím mixem toho, čím si Orange Is the New Black získalo srdce fanoušků.
Přestože jde o poslední řadu a přestože se v seriálu pohybuje velké množství postav, tak při sledování závěrečných titulků (které jsou skvělou směsíci humorných a dojemných momentů) nebudete mít pocit, že nebylo uzavřeno to, co uzavřeno být mělo a tempo bylo příliš uspěchané.
Samozřejmě nelze očekávat, že všechny postavy se dočkají ukončení svého příběhu, je jich prostě moc, ale rozhodně je fajn, že bylo na scénu přivedeno velké množství postav z minulých řad, aniž by to působilo násilně vtlačeno do děje.
Některé se ve finální řadě jen mihly, jiné měly více prostoru, ale v minimech případů to bylo příliš okatě a strojně našroubováno na příběh.
Pokud jde o "ústřední" postavy (i když v případě Orange Is the New Black je někdy obtížné určit, kdo mezi ústřední postavy vlastně patří), pak i jejich zápletky se v 99 % dají chválit. Ne všichni se dočkají happy endu (přestože by si to někteří zasloužili), ne všichni se zachovají úplně racionálně, ale pochvalu mají tvůrci za to, že v několika případech dokázali překvapit tím, jakým směrem příběh vyslali a jak už bylo naznačeno, nezůstane tu ona pachuť z toho, že toho až příliš bylo ponecháno na představivosti diváka, protože byli tvůrci líní vymyslet, jak by měly určité dějové linky dopadnout.
