Článěk obsahuje spoilery pro všech 5 dosavadních epizod seriálu!
Nejspíš není žádným zveličováním, že pro běžné diváky musí být nový HBO seriál Watchmen jednou z nejdivnějších a nejvíce matoucích věcí, jakou v posledních letech viděli. Na rozdíl od většiny ostatních seriálů k němu totiž nejde jen tak snadno usednout a začít sjíždět epizody. Pokud jste nečetli původní grafickou novelu od Alana Moorea, budete nejspíš nad aktuálním dějem kroutit hlavou. A ani jeho filmová adaptace z roku 2009 kvůli změnám v příběhových liniích k dovysvětlení seriálu příliš vhodně neposlouží.
Zasvěcení se ale víceméně shodují, že alespoň po prvních pěti epizodách jsou seriáloví Watchmeni velice netradiční a nabízejí zábavný pohled na superhrdinský žánr, stejně jako jejich komiksový předchůdce. Ani oni ovšem zatím nejsou schopni zodpovědět všechny otázky kladené v jednotlivých dílech, či poskládat dohromady různé náznaky a doplňkové info, které do seriálu ukryl jeho tvůrce Damon Lindelof. Ten se v poslední době hodně rozpovídal o kreativním procesu tvorby seriálu a vypadlo z něj mnoho drobných, leč zajímavých střípků. Co tedy všechno prozradil, osvětlil, či nabídl z úplně nového pohledu?
Již před premiérou se toho hodně namluvilo o tajuplné postavě v podání Jeremyho Ironse. Mnoho lidí správně předpovědělo, že ve skutečnosti hraje starší verzi Adriana Veidta čili Ozymandia, hlavního „záporáka“ původního komiksu, jenž je sice zodpovědný za aktuální světový mír, ale za cenu mnoha milionů životů. Během vrcholení studené války totiž do New Yorku teleportoval obří oliheň šířící psychické vlny. Zabil tím polovinu města a celý incident narafičil jako mimozemský útok, proti němuž se musí jednotlivé národy spojit. Na začátku seriálu je ale vězněn na neznámém místě, které nyní Lindelof definitivně potvrdil jako jeden z Jupiterových měsíců, Europu. V minulé epizodě jsme viděli, že Veidt se odtud snaží vyslat žádost o záchranu, kdo ho ale vzal do zajetí, to stále není jasné.
Zároveň ale Lindelof odhalil jeden zajímavý detail. Scény s Veidtem v izolaci jsou roztroušeny do jednotlivých epizod a pokaždé se zdá, jako by slavil nějaké výročí. To podle Lindelofa není náhoda. Nejedná se totiž o jedno výročí, které mu jeho služebníci den za dnem připomínají. Mezi každou Veidtovou scénou totiž údajně uběhl další rok. Právě proto vidíme, jak pomalu ale jistě ztrácí trpělivost a uchyluje se k čím dál šílenějším krokům. Scény se totiž odehrávají s mnohaletými odstupy.
