Článek obsahuje spoilery k prvním dvěma epizodám seriálu Zrádci.
Seriál České televize Zrádci odvysílal už svoji druhou epizodu. Jak jsem psal v recenzi na první epizodu, shledávám seriál ve většině směrů jako vydařený. Po vizuální stránce, hereckými projevy, zachycením atmosféry. Závěr první epizody navíc přinesl vynikající zvrat, tedy zabití detektiva Blažka. Jeho postava působila ve výběru figur první epizody jako ta nejschematičtější – klasický zaťatý vyšetřovatel, který případu obětoval osobní život. Jeho odstraněním ze hry tvůrci jasně řekli, že se chtějí vydat zajímavějším směrem. Navíc se tak povedlo rozkolísat situaci, dát jasně najevo, že nikdo není v bezpečí a vnést do vyprávění prvek tajemna.
Tím vším jsem chtěl znovu zdůraznit, že seriál má ohromnou spoustu pozitiv, a že tvůrcům fandím v jejich snaze vystupovat nad místní standard. V čem však do toho standardu bohužel nepěkně sklouzávají, jsou dialogy. Ne všechny. Když se spolu baví mladé postavy, jednotliví drogoví mafiáni anebo členové dvou rodin, které jsou do událostí úzce vtažené, tak to funguje. Mluví se tak, jak se skutečně v rodinách mluví. Často útržkovitě, někdy se chodí kolem horké kaše, jindy se zase pasivně agresivně rýpe. Funguje tu nějaká idea společného jazyka (to platí zvlášť pro klackovité tlachání mezi mladými kriminálníčky).
Jakmile jsme ale v policejním kolektivu, jsou najednou z postav prkenní panáci. Uznávám, že jsme v jiném prostředí, ve specifickém profesním, kde se drží určitá hierarchie a profesionalita. V prostředí, v jakém jsem osobně nikdy nebyl. Ale byl jsem na různých pracovištích, v různých institucích, mezi různě starými lidmi. A ať se na mě nikdo nezlobí, tak jako ve Zrádcích prostě NIKDO nemluví! Postavy se na jednu stranu místy i docela ostře hádají, jestli mne paměť nešálí, padne i nějaká ta peprnější nadávka. Všechno se to ale děje relativně spisovně a strašně se deklamuje, jak někde na forbíně, místo toho, aby se přirozeně hovořilo… A já se prostě musím ptát, proč to tak je?
Co k tomu tvůrce vedlo? Je to záměr? Co potom ten záměr má dosáhnout? Když po celou dobu dialogové scény akorát myslím na to, že postavy nemluví, jako lidi, tak ta scéna prostě nefunguje. A jestli jde o tvůrčí nedokonalost, tak z čeho pramení? Scenárista Miro Šifra je původem Slovák, do jeho projevu může vstupovat tahle skutečnost. Ale režisér Viktor Tauš je Čech. Zúčastnění herci jsou Češi. To to nikdo z nich neslyší? Nikdo z nich nevznesl protest? Požaduje snad Česká televize jako zadavatel nějakou minimální míru kultivovaného projevu?
Obecně tenhle nešvar považuji za velký problém české dramatické tvorby (když se mluví v nějaké komediální nadsázce apod., tak je situace samozřejmě jiná). Postavy se strašně často křečovitě pokoušejí o styl vyjadřování, který působí jak divadlo, paní učitelka češtiny či veřejnoprávní zpravodajství. V tu ránu je těžké brát vážně cokoliv, co se na plátně/obrazovce děje. Výjimek se samozřejmě najde ohromná spousta a čest jim (vzpomeňme třeba na pár let starou skvělou Pustinu). Avšak slovy Evy Holubové z Pelíšků (kde se mluví úplně normálně) - „rozmohl se nám tu takový nešvar“. A to je prostě škoda, protože jinak povedeným věcem, jako jsou právě třeba Zrádci, to zbytečně kazí renomé.
PS: Samozřejmě nevylučuji možnost, že se pohybuji neustále ve špatných kruzích, neustále koukám na špatné filmy a seriály a zkrátka a dobře dělám vše pro to, aby se ze mne stal učiněný hotentot, co by tu „správnou“ češtinu nepoznal, ani kdyby mu ji s práskáním o tabuli vysvětloval Igor Hnízdo. Do komentářů každopádně dejte vědět, zda nepřirozené dialogy slýcháte v české produkci také, anebo podobné problémy nemáte.
A na závěr ještě videorecenze:
