Na začátku října se Netflix vytasil s romanticky laděnou dramedy Emily in Paris, která sází na tvůrčí jméno Darrena Crisse (Sex ve mestě) a herečku Lily Collins v ústřední roli. Bohužel další Sex ve městě se nekoná, a dokonce seriál nestačí ani na následující Crissův scenáristický seriálový počin Znovu 20. Sladkobolný titul má několik předností, ale bohužel negativa nad celkovým dojmem lehce převažují.
Jak název seriálu předestírá, příběh se točí kolem mladé marketingové manažerky Emily (Lily Collins), která na rok odcestuje pracovně do Paříže. Ve francouzské metropoli má za úkol pomoci marketingové firmě s propagací na sociálních sítích. Francouzští kolegové nepřekvapivě nejsou z Emily zrovna dvakrát nadšení, ale jak už to u podobně laděných seriálů chodí, i zde si hlavní hrdinka najde cestu, jak se spřátelit s nepřátelským pracovním kolektivem, a přitom se zamilovat do toho (ne)pravého.
Emily in Paris je trestuhodně předvídatelný seriál, jenž sází snad na všechna romantická klišé, které vás jen mohou napadnout. Seriál strukturou vyprávění a dějovými podzápletkami jen kombinuje osvědčené a ohrané principy. Bohužel na poli seriálové tvorby Emily in Paris nepřináší po stránce děje nic nového. Nespornou výhodou seriálu je romantické prostředí Paříže, které se zkrátka neokouká. Krásné francouzské lokace mezi ostatními romantickými seriály jasně vyčnívají a jedná se o jeden z mála pozitivních atributů seriálu.
Vyjma jednoho z nejromantičtějších měst na světě se seriál může pochlubit solidním hereckým obsazením jemuž vévodí Lily Collins. Sympatická herečka s roztomilým hlasem dokáže místy nesympatickou postavu Emily zahrát tak, že i když nad některými jejími rozhodnutími a výroky budete kroutit hlavou, tak vám snadno přiroste k srdci. Díky scénáři působí Emily v některých situacích poněkud prostoduše, avšak Collins mnoho situací zachraňuje a jsem přesvědčen, že Emily by v podání jiné herečky vyzněla mnohem hůř.
K obsazení vedlejších rolí převážně rodilými Francouzi se nedá mnoho namítat. Vedlejší postavy dostaly až na Emiliinu šéfovou Sylvii (Philippine Leroy-Beaulieu) a jejího nápadníka Gabriela (Lucas Bravo) velmi málo prostoru, takže neměly šanci pořádně vyniknout. Vedlejší postavy jsou ve valné většině případů jen plochými postavičkami bez patřičného vykreslení, jež slouží především k posunu ústřední dějové linky nebo jako odlehčující komediální prvek.
Hlavní devízou seriálu je velmi střídmá stopáž. Většina epizod má pod třicet minut a díky tomu první řada velmi svižně odsýpá a nestačila mě při deseti dílech nudit. Kdyby tvůrci seriál roztahali na typických čtyřicet minut na díl, tak bych u série až do konce nejspíš nevydržel, ale takto investovaného času nelituji. Upřímně bych byl rád, kdyby více romantických a komediálních seriálů zvolilo tento přístup. Některé seriály zkrátka nemají na to utáhnout čtyřicet a víc minut na epizodu a je velmi dobře, že tady si toho tvůrci byli vědomi.
I přesto, že je Emily in Paris prostou naivní romantickou komedií bez špetky invence, tak musím uznat, že mě seriál vcelku bavil a dokážu si představit, že pro něžnější povahy by mohl být seriál skvělou volbou na odreagování po pracovním dni. Nečekejte od Emily in Paris další Sex ve městě. Tento seriál rozhodně není série, kterou si s chutí pustíte zas a znova. Jako jednorázová záležitost je Emily in Paris až na pár zádrhelů ucházející romantikou, u jejíž dialogů je lepší nepřemýšlet. Pro věčné snílky udělujeme zlatý střed, náročnější diváci ať berou výsledné hodnocení s rezervou.
Foto: Netflix