Zdaleka nejkritizovanější a nejneoblíbenější částí Hry o trůny je bezesporu závěrečná osmá řada, která negativní reakce schytala snad ze všech stran. Je však třeba nezapomínat na to, že se četná kritika v mnoha ohledech, byť zdaleka ne v takové míře, snášela již na předcházející sedmou sérii.
Zřejmě nejvíce nenáviděným prvkem celé řady je dějová linka, ve které se skupina bojovníků vedená Jonem Snowem vydá za Zeď, aby ukořistili pěšáka Armády mrtvých a následně na něm prezentovali nebezpečí hrozby ze Severu. Hrdinové jsou armádou obklíčeni na zamrzlém jezeře a vyšlou Gendryho, aby doběhl zpátky na Zeď a za pomocí havrana přivolal pomoc Daenerys a jejích draků. Ta skupinku za cenu draka Viseriona, který je se následně sám stane “vojákem” Nočního krále, nakonec zachrání.
Příběh šesté epizody Za Zdí byl kritizován především kvůli ledabylé práci s časem. Problém tkví v tom, že se celý proces odehraje (přinejmenším zdánlivě) za pouhou jednu noc. Vzdálenost mezi hrdiny, Zdí a Daenerys, která se nachází v Dračím kameni, se přitom táhne v podstatě přes celé Západozemí a celá záchranná akce by tedy měla trvat mnohem déle a ve výsledku se jednalo o velkou logickou nesrovnalost. O mnoha dalších lapsech nemluvě.
Tvůrčí duo David Benioff a D.B. Weiss se ve své nové knize Fire Cannot Kill a Dragon rozpovídali o důvodech, proč scénu do příběhu (který se v tuto chvíli již neodvíjel z knižní předlohy) vůbec zařadili. Scenáristický tým údajně potřeboval najít způsob, jakým dostat stotisícovou armádu mrtvých přes Zeď, aniž by museli přicházet s novými dějovými nástroji typu deus ex machina. Jako ideální volba se nakonec ukázal právě Daenerysin drak Viserion. Tvůrci jej chtěli použít za každou cenu a nepřišli na lepší způsob, jak jej dostat do rukou Nočního krále. Přirozenost vyprávění musela tedy očividně ustoupit tvůrci vytouženému dějovému zvratu. Škoda.
Zdroj: ScreenRant