Text je primárně určený těm, kteří druhou řadu viděli. Ačkoliv neobsahuje podrobné spoilery, tu a tam se nevyhne například odhalení účasti některých postav.
Vůbec první hraný seriál v historii Star Wars v podobě Mandaloriana se svou první sérií slavil úspěch napříč valnou většinou diváků. A to se u Hvězdných válek v posledních letech téměř nevidí - značce se téměř s každým novým filmem dařilo vzbuzovat vášně a obecenstvo velice polarizovat. Loni však jako blesk z čistého nebe přišel režisér Jon Favreau, který se sérii rozhodl uchopit nečekaným přístupem, a místo obrovských vesmírných bitev představil relativně komorný western, v jehož středobodu stály především samotné postavy.
Tento recept se mu obrovsky vyplatil. Na svou stranu se seriálu podařilo dostat recenzenty, nové diváky i staré veterány a zkrátka natočit skutečně populární projekt. Už od začátku bylo tedy jasné, že na tuto práci navázat a přijít s 2. řadou bude velice složitý úkol. Po osmi nových epizodách je však naštěstí jasné, že se to tvůrcům podařilo - nová sezóna totiž pouze nedosahuje kvalit svého předchůdce, nýbrž je poměrně pohodlně předčila.
Příběh se konečně posouvá kupředu
Jednou z nejčastějších vítek směřovaných na účet první série byla přílišná nejednotnost - jednotlivé díly na sebe téměř nenavazovaly a seriálu se obecně nedařilo prokázat, že má jednotnou vizi. S trochou nadsázky se dá říci, že divákovi stačilo zhlédnout první a poslední epizodu a o většinu důležitých událostí nepřišel. Série byla přeplněna relativně zbytečnými “vedlejšími úkoly”, které děj kromě představení nových postav posunuly jen minimálně. Druhé řadě se tento neduh naštěstí daří napravit.
Dřívější do očí bijící epizodičnost je téměř pryč a nahradil ji vesměs ucelený příběh. Jednotlivé díly do sebe krásně zapadají. Téměř každá epizoda pak zásadním způsobem přispívá celému dění a je pro děj důležitá - seriál se tedy chlubí mnohem lepším tempem a jako celek ubíhá rychleji. Snad jedinou výjimku najdeme v 10. kapitole pojmenované The Passenger, která očividně slouží jen pro to, aby vyplnila čas. V kontextu celé osmidílné sezóny se tento přešlap však úspěšně ztrácí.
Vesmír se nadále propojuje
Zatímco se první řada Mandaloriana dala brát jako suverénně samostatná záležitost, která s předešlými snímky nemá moc společného, nová sezóna tento přístup otáčí o 180 stupňů a dává pevně najevo, že je seriál součástí celého vesmíru Star Wars. Můžeme to vidět hlavně na dlouho očekávaném návratu několika oblíbených postav předaleké galaxie, které v hrané podobě dosud nedostaly velký nebo dokonce žádný prostor.
Velký comeback hlásí především námezdní lovec Boba Fett (Temuera Morrison), kterého jsme naposledy mohli vidět téměř před čtyřmi dekádami ve chřtánu Sarlacca v Návratu Jediho. Přestože The Mandalorian poměrně jasně působí zejména jako odrazový můstek pro Bobův vlastní seriál pojmenovaný The Book of Boba Fett, ikonický lovec odměn naštěstí nedostal pouze zanedbatelný štěk. V ději sehrává poměrně důležitou roli a skutečně působí jako jeho plnohodnotná část. Nejedná se tedy o způsob, jak se levně zavděčit fanouškům.
To samé platí i o dvou hrdinkách, které do Mandaloriana přicestovaly z animované odnože Star Wars. Jak Mandalorianku Bo-Katan Kryze, tak bývalou Jedi padawanku Ahsoku Tano se do hrané podoby podařilo přenést výborně. Obě postavy i díky výkonům Katee Sackhoff a Rosario Dawson skutečně působí jako jejich animované protějšky a je radost je vidět v reálné podobě.
Finální epizoda pak samozřejmě přinesla ten nejméně očekávaný návrat. V samotném závěru se ukázal Luke Skywalker, jeho role však budí menší rozpaky. Přestože jeho role příběhově dává smysl, nemůžu se ubránit pocitu, že Mandalorianovi ve výsledku ublížila. Na seriálu jsem si osobně oblíbil, že se nezaobírá donekonečna omílanou ságou Skywalkerů a razí nový směr. Kvůli Lukovu zapojení se celý vesmír zase o kousek zmenšil. Samotná sekvence Lukova návratu je alespoň zvládnuta výborně a diváka pevně posadí do křesla. Tedy až do chvíle, kdy se na obrazovce ukáže nepříliš povedené digitální omlazování Marka Hamilla, které působí velice rušivě. Při pohledu na jinak excelentní vizuální efekty je to navíc dvojnásobná škoda.
Nejdůležitější je stále ústřední duo
Tím největším triumfem 2. série je však fakt, že se i přes podstatné zvětšení ansámblu stále nezapomíná na dva hlavní aktéry - Mandaloriana Din Djarina (Pedro Pascal) a jeho roztomilého svěřence Grogu (spíše známého jako Baby Yoda). Ústřední duo stále hraje prim a vytváří srdce celého příběhu. Obě postavy prochází velice uspokojujícím a neuspěchaným vývojem, díky kterému jejich činy působí přirozeně a důvěryhodně.
Během všech událostí se mezi nimi vytvoří věrohodné pouto a otcovsko-synovská dynamika, díky které dostává show i emocionální úroveň, která Hvězdným válkám v drtivě většině případů dosud citelně chyběla. Výsledkem je skutečně srdcerivné finále, které v celé sérii dosud nemá obdoby. Upřímně jsem nikdy nečekal, že mi zrovna u Star Wars budou téct slzy. Mandalorianovi se to však podařilo, za což smekám.
Verdikt
Druhé řadě Mandaloriana se daří výborně stavět na svém předchůdci a vychytat jeho největší chyby. Nová série je mnohem ucelenější, svěžejší a ambicioznější. Tvůrcům se ve většině případů podařilo velice dobře do příběhu zapracovat nové postavy, přitom však stále nezapomněli na to nejdůležitější - ústřední duo Din Djarina a Grogu. Jejich společná cesta je jednou z nejlepších v celé historii Star Wars, která ve značce nemá obdoby. Letošní sezóna je zkrátka jedním z nejpovedenějších projektů, které série dosud nabídla. Už se moc těším, až se na ni budu moci podívat znovu.
Foto: Lucasfilm
