Česká televize uvedla první část svojí nové minisérie Božena, zaměřenou na osudy nejznámější české spisovatelky. Úvodní epizoda se zaměřila na Barbořin (Boženin) vstup do dospělosti. Ještě v domě rodičů poznáváme její individualismus, vztah k literatuře, touhu po emancipaci a netuctovém životě. Konvence doby a ekonomická realita ji ale donutí k pragmatickému sňatku se starším úředníkem Josefem Němcem. Na ploše první epizody postupně sledujeme, jak Barbora nezapadá to tradičních sociálních konvencí, jak ve svazku s přezíravým manželem trpí a poprvé začíná vedle německé literatury objevovat také tu českou, která se jí jednou stane osudnou.
Dojmy po první epizodě? I když měla první část 80 minut, tak se nijak zvlášť netáhne a dokáže nabídnout vcelku koukatelnou televizní zábavu. Vděčíme za to hlavně výrazné Anně Kameníkové v ústřední úloze. V jejím podání je uvěřitelné, že Barbora Panklová / Němcová dokázala už od útlého věku přitahovat pozornost potřebnou k tomu, aby se z ní později mohla stát výrazná historická figura. Fajn je také výlet do pozdního Rakouska-Uherska, kdy se minisérii daří alespoň naznačovat, jak tehdejší život obyčejných lidí zhruba mohl vypadat. A ačkoliv je projekt na první pohled „televizní“ (v pejorativním slova smyslu), není to žádná bída, rozhodně se nedá říct, že by se přes zjevnou úspornost dobová iluze nějak rozplývala.
Zároveň ve mne ale první epizoda nevyvolala sebemenší chuť vidět ty další. Chybí skutečná jiskra ve vyprávění, wow efekt ve zpracování, naléhavost Boženiných osudů nebo neodolatelné zpracování historické doby. Nedovedu se ubránit otázce, proč vlastně Božena vznikla? Jestli to má být v rámci veřejnoprávní služby zkrátka a dobře filmově zpracovaná dějepisná hodina o naší největší autorce, pak asi OK, úkol úspěšně splněn – osvěta zábavnou formou probíhá. Jako divák se něco dozvídám, nenudím se a mám chuť se o dané době i Boženě Němcové dozvědět víc. Jen bych hlasoval pro to, aby celé dílo bylo výrazně kratší.
Nebo šlo o takovou tu utkvělou představu filmových tvůrců, že každá historická osobnost si zaslouží životopisný film, čistě pro svoji významnost? Ve většině případů se ukáže, že je to omyl, nicméně zda je to i Boženin případ, si po jedné čtvrtině vyprávění ještě netroufám zcela soudit. A nabízí se ještě jedna možná tvůrčí motivace. Autorkami scénáře jsou ženy (Martina Komárková, Hana Wlodarczyková), režisérkou je žena (Lenka Wimmerová). Toužily vyprávět ženský příběh a z pragmatických důvodů sáhly po látce, která má v malém českém rybníčku reálnou šanci na realizaci? Pokud tomu tak je, pak pro to lze mít jisté pochopení, ale nedostatky Boženy to neomlouvá.
Dobrá minisérie prostě musí nabídnout něco, proč se na ni budete chtít dívat. Alespoň silný audivizuální zážitek. V tomhle případě všechno stojí na dialozích, strohá obrazová stránka se spokojí s nejnutnějším a hudba je vyloženě mdlá, bez výrazu. Uspět jde s důmyslným vykreslením světa, ve kterém svůj příběh vyprávíte. V tomhle směru už je Božena zajímavější. Sledujeme, jak u nás v 19. století fungovaly vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi manželi a obecně v maloměsťasnké společnosti. Svoje hlavy vystrkuje byrokratická hydra, která se svírá kolem života obyčejných lidí, a jsou tu i náznaky toho, jak u nás fungovala multinárodní, bilingvní společnosti. Všechno je ale jen tak okrajově líznuté (minimálně zatím), spíš jen pro dokreslení dobové atmosféry, než že by z čehokoliv vyrůstalo nosné téma.
Úplně nejlepší je, když vyprávění funguje po stránce dramatické. A je samozřejmě možné, že moje spekulace o tvůrčí motivaci jsou naprosto zcestné a autorky nebo zadavatelé v příběhu Boženy Němcové ze všeho nejvíc viděli právě dramatický potenciál. Zatím se jej však podle mě nepodařilo ukázat nebo plně využít.
Božena je zjevně emancipovaná, citlivá a inteligentní lidská bytost, se kterou vinou dobových konvencí vlastní rodiče jednají jako s obchodním artiklem a manžel jako se služkou a konkubínou v jednom. Muž Boženu znásilní, matka jí na to řekne, ať se naučí ke svému drahému chovat. Inteligentní mladá žena je tlačená do pozice poslušné manuální pracovnice bez názoru a idejí a tu a tam se objeví první náznaky toho, že tohle prostě nemůže vydržet, když ji například vidíme flirtovat s místním malířem. Přitom ale žádná ze situací není nijak blíže uchopená a zajímavě rozvíjená a rychle se skáče k dalším epizodkám. Řeší se všechno a nic a není cítit nějaká opravdu silná návaznost.
Kdo ví, třeba do sebe všechno zapadne v pozdějších dílech, nicméně první epizoda měla téměř délku celovečerního filmu, tedy dost prostoru na to, aby bylo možné vytvořit minimálně dramatický tah na branku. A ať se na mne nikdo nezlobí, v době, kdy je seriálová nabídka tak široká jako dnes, prostě není možné po divákovi chtít, aby trpělivě několik týdnů čekal, jestli náhodou jeho rozpačitost nebude po několika epizodách uchlácholena. Téma výrazných ženských osobností v historizujících mužských světech jenom loni výtečně řešily série Mrs. America, Dámský gambit či Veliká, popřípadě celovečerák Malé ženy. Božena je o několik lig níž a divácký čas máme jenom jeden, takže argument o tom, že se zmíněné projekty točily za úplně jiných ekonomických podmínek, není pro koncového konzumenta jakkoliv směrodatný.
Ve prospěch Boženy tak ve finále mluví především to, že je česká a nikdo jiný než čeští tvůrci a producenti by život a dobu Boženy Němcové nezpracoval. Což hezky koresponduje s jedním z témat minisérie. Mladá Barbora také namítá, že věci, které opravdu stály za to, se v její době psaly v němčině. Pokud má ale i česká tvorba jednou za něco stát a přispívat k národní identitě, nezbývá, než to zkoušet.
Foto: Česká televize
