Netflix má na kontě další globální hit. Francouzský seriál Lupin se v Česku drží v desítce nejsledovanějších pořadů streamovacího giganta. Stejně to platí v řadě dalších zemí, včetně Spojených států, kde zahraniční produkce obvykle tolik nefrčí. V tiskové zprávě se společnost chlubí tím, že během měsíce od premiéry uvidí sérii 70 milionů uživatelských účtů, což je lepší výsledek, než jakým se mohly chlubit nedávné hity Bridgertonovi (63 milionů) nebo Dámský gambit (62 milionů).
Zas taková pecka to ale není...
Přitom, když k sobě budeme upřímní, na Lupinovi není nic až tak světoborného. Příběhů o zločincích gentlemanech už tu byla spousta. Hlavní zápletka o pomstě za rodinnou křivdu i dílčí zápletky jednotlivých epizod jsou banální. Všechno se řídí potřebami scénáře, aniž by se řešila uvěřitelnost: Když hrdina Assane Diop (Omar Sy) má být vykreslený jako génius, tak mu všechny jeho plány vycházejí, i když každý jednotlivý dílčí krok stojí na naprosté náhodě. A naopak, náš nepřekonatelný lupič si není schopný pohlídat naprosté prkotiny, pokud se to zrovna hodí pro vyšponování napětí a zavaření situace. Postavy jsou šablonovité, Assane má přinejlepším pochybnou morálku a vyprávění nemá sebemenší zájem to řešit. Ani nějakou sebereflexí, ani snahou o to se diskutabilním momentům raději vyhnout. A Diopova obsese sto let starou dobrodružnou knížkou (série vychází ze skutečných románů Maurice Leblanca) je po chvíli celkem otravná.
Přes všechny nedostatky, které vyplují na povrch, jakmile o seriálu začnete jen trochu víc přemýšlet, je z Lupina obří hit. Čím to?
Pět důvodů, proč si Lupina nejde neoblíbit
1. Diváci podobné zápletky prostě milují. Kriminálky fungovaly na lidi vždycky, tady se navíc přimíchává oblíbený lupičský motiv. Složité navržení plánu a jeho realizace, to je filmařsky atraktivní. Má to v sobě automaticky zabudované napětí a můžeme si užívat, jak někdo vymyslí komplikovaný proces, který potom kompetentně realizuje. Lidi to bavilo v Dannyho parťácích, v Papírovém domě nebo Loupeži po italsku a bude je to bavit asi vždycky.
2. Je to sexy. Když Steven Soderbergh, režisér Dannyho parťáků, natočil Loganovy parťáky, byl to lupičský film extrémně chytrý a zábavný, ale divácky netáhl. Zloději vidláci, kteří kradou na stadionu, to prostě není příliš sexy. Zato Lupin? „Oh là là!“ Hrdina je gentleman, kterému padne smoking. První epizoda začíná v Louveru a obecně si filmaři vybrali řadu krásných pařížských lokací. Jsme v prostředí smetánky, drahých šperků, starožitností, velkých peněz, korupce, zabijáků atd. To je pro spoustu lidí to pravé ořechové.
3. Assane Diop je ve všech směrech tak schopný, že kdyby se živil poctivě, dávno je miliardář, který by své nepřátelé prostě rozšlapal u soudu. Místo toho je to kšeftař potížista, který vždycky někomu něco dluží, svojí údajné životní lásce konstantně lže a syna zklamává jak na běžícím pásu. Ale hraje ho Omar Sy, známí především z Nedotknutelných. Ten dokáže perfektně vystihnout rošťácké charisma, díky kterému si divák nemůže Assanea neoblíbit. Právě frackovitá povaha jej ruku v ruce s drzostí a sebevědomím ženou do eskapád, které jsou divácky atraktivnější, než rozumné řešení situace. A u nedospělého vztahu k rodině všechno přehlušuje skutečnost, že Diop svoje bližní opravdu upřímně miluje, což hrdinu pro diváky dál polidšťuje a zpřístupňuje.
4. Louis Leterrier je prostě zručný režisér, který umí diváka udržet v pozoru. Jeho Kurýr je mezi akčními fanoušky klasikou, stejně jako Utržený ze řetězu. Všiml si jej Marvel, který jej nechal natočit Neuvěřitelného Hulka. A Podfukáři jsou z pohledu lupičských plánů ještě asi třikrát nesmyslnější než Lupin a stejně spoustu diváků bavili, protože jejich vyprávění prostě šlape. A tady to platí taky. Nikdy se dlouho nezdržujeme na jednom místě, děj se neustále dere dopředu a pořád se něco děje. Jakmile jsme v tempu, nemáme moc času přemýšlet o tom, že půlka věcí je přitažená za vlasy. Když by to mohlo vypadat, že něco divák nezbaští, opře se vyprávění naplno o charisma Omara Sye. A celé se to umí tvářit extrémně chytře, aniž by to při tom bylo příliš komplikované a kdykoliv hrozilo, že se divák ztratí. Leterrierovým režisérským následovníkům se pak povedlo nastavený styl vzorně dodržet.
5. Je to přesně to správné množství nezávazného oddechu. Každá epizoda má svoji dílčí zápletku, jež se během vyčleněné hodinky stihne vyřešit. Zároveň tu máme dlouhodobou dějovou linku, která táhne seriál kupředu. Přejeme hrdinovi jeho vytouženou pomstu a chceme vědět, co přesně tenkrát před lety mizera Pellegrini vlastně vyvedl. A Netflix navíc velice chytře (nebo se štěstím) nabídl naráz jen pět epizod, označených jako „první kapitola“. Lupin se tak ve své jednoduchosti nikdy nestačí přejíst. Končí v momentě, kdy omámení diváka ještě nestačilo polevit a namísto závěrečného vychladnutí jsou fandové nažhavení na další pokračování.
PS: Pokud ale chcete vidět opravdu dobrý francouzský seriál, pusťte si Chci mluvit se svým agentem. Právě začíná čtvrtá řada, takže pokud jste zdařilou komediální vztahovku ještě neviděli, máte na hezkých pár zimních večerů na co koukat.
Podklady a foto: Netflix
