Na Slovensku v posledních letech vznikla řada celovečerních snímků, jež se snaží zaujmout i na zahraničním poli a nepřinášet jen provařené taškařice pro vlastní pětimilionový trh. Dramata a thrillery jako Špína, Čára, Nina, Budiž světlo nebo loňská Sviňa ukázaly, že naši bratři mají cit pro vykreslení temných zákoutí lidské duše a těžkých životních situací. U filmů už se předvedli a v některých aspektech bych řekl, že současný český film i převyšují, avšak na poli seriálové tvorby jsem zatím žádný výrazný počin nezaznamenal. Tedy až do nynější březnové novinky.
Slovanie neboli Slované jsou na televizní poměry velkolepým uchopením pověstí o slovanských kmenech raného středověku sedmého století. Seriál čerpá ze slovenské a ukrajinské lidové slovesnosti a dochovaných odkazů na dobu před spojením slovanských kmenů a bojů proti kočovným Avarům skrze báje, pověsti, pohádky nebo lidové písně. Stejně jako u seriálových Vikingů i ve Slovanech hrají důležitou roli pohanští bohové a s nimi spojené fantazijní a nadpřirozené prvky.
Vyprávění nikam nespěchá a nechává diváka vychutnat si důkladnou výpravu
Úvodní díl Muž bez jména zavede diváky pomalým tempem do dvou stěžejních středověkých hradišť, ve kterých se patrně bude odehrávat většina následujícího děje. Obě hradiště mají svého stařešinu neboli náčelníka, jeho potomky, pohanského kněze komunikujícího s bohy a zástup pro děj více či méně důležitých postav z prostého lidu. V první epizodě Slované nikam nespěchají a nechávají diváka letmo se seznámit s úvodními hrdiny. Ze stránek seriálu je navíc jasné, že řada postav stále nebyla představena, a to včetně zesnulého Andreje Hryce (Čára) a titulního neznámého cizince s tváří Juraje Loje (Šarlatán), podle kterého je úvodní epizoda pojmenovaná.
Pomalý nástup děje se bohužel zároveň podepisuje na pouze letmém nástinu pohnutek postav a vyjma bojovníka Radúze s tváří charismatického Tomáše Maštalíra (Dr. Ludsky) se žádná z postav zatím nedočkala pořádného představení. Především u siroty s nadpřirozenými schopnostmi, kterou ztvárnila dvacetiletá ukrajinská herečka Polina Nosykhina, je nedostatek informací problém, jelikož dostává po Radúzovi nejvíce prostoru. Divák by k ní měl tíhnout, ale zatím k tomu nemá takřka žádný důvod.
Na hodnocení hereckých výkonů je po prvních padesáti minutách strávených se Slovany samozřejmě brzy. Už po prvním dílu ale musím uznat, že díky výpravě, pečlivě zvoleným kostýmům a zašpiněně namaskovaným hercům pro mě všichni zúčastnění vyklouzli do rolí příslušníků slovanských kmenů a nikdo mě svým výstupem během sledování nevytrhoval z děje. Snad jen Marek Vašut s ragnarovským plnovousem a věrohodnou slověnštinou poněkud vyčníval. A to především z toho důvodu, že je to jediný český rodák v zastoupení a vyjma výborné miniroličky ve sKORO NA mizině jsem ho dlouho v žádném novém projektu neviděl.
Nezpozorovatelný dabing
Musím vyzdvihnout i dabing, jelikož polovina hereckého ansámblu je tvořena ukrajinskými herci, kteří při natáčení pronášeli své repliky v jejich rodném jazyce a až po natáčení byli všichni nadabování do slověnštiny. O tomto faktu jsem věděl před zhlédnutím první epizody a kupodivu na rozdíl od novodobých československých pohádek, kde jsou slovenští herci předabováni do češtiny, tak u Slovanů jsem slovenský dabing takřka nezaznamenal, což možná souvisí s celkově výtečnou zvukovou složkou.
Hutná pohanská atmosféra by se dala krájet
Slované mají velmi pochmurnou až temnou atmosféru doprovázenou mnoha záběry ve tmě, kdy scénu osvětluje jen oheň či večerní obloha, a naturalistickými výjevy jako na zakrváceného neznámého muže či věštbu z vnitřností a červy prolezlého jablka. Z důvodu mnoha nočních scén doporučuji Slovany sledovat v neosvětlené místnosti, jinak se vám pravděpodobně stane, že na obrazovce neuvidíte téměř nic.
Hutnou atmosféru pohanského středověku významně podpírá obzvláště nevšední hudební doprovod, jenž kombinuje instrumentální rytmy se zvuky dechu, vzdechů, větru, šustění lesa či skřípání. V některých momentech bych se nebál hudební doprovod označit až za hororově laděný podkres, který umocňuje význam některých stěžejních scén. Jmenovitě scénu průvodu zpola oděných náctiletých, na které čekají nebezpečné zkoušky dospělosti, nebo násilné vyvrcholení na konci dílu. Takto dominantní hudbu v seriálové tvorbě nepamatuji a nepřekvapilo by mě, kdyby právě soundtrack byl jedním z aspektů, který budou někteří diváci kritizovat.
Natočit historicko-dobrodružný seriál s fantazy prvky na mezinárodním poli není vůbec jednoduché, natož ho natočit v našich končinách. Postavit a vytvořit věrohodné kulisy, kostýmy, rekvizity v čele s meči, luky a šípy, obsadit solidní herce, které je třeba naučit základy jízdy na koni či choreografii bojových scén, je složité a především nákladné. Dle vyjádření producentky projektu Wandy Adamík Hrycovej (Čára) ležel scénář ke Slovanům v “šuplíku“ na stanici JOJ již pár let a nebyl realizován z důvodu finanční náročnosti pro pouhý slovenský trh. Projekt nakonec vznikl díky spolupráci s ukrajinským ministerstvem kultury a o poznání levnějším natáčením na Ukrajině. Na Slovanech poznáte, že se nejedná o naprostou seriálovou špičku, ovšem na evropském televizním poli se jedná o konkurenceschopný projekt. Není se tedy čemu divit, že o něj projevil zájem samotný Netflix.
Chvála závěrem
Opětovné spojení producentky Hrycovej s režisérem Petrem Bebjakem a kameramanem Martina Žiarana se po celovečerním thrilleru Čára vyplatilo. Na Slovanech je znát, že jej vytvořili ostřílení tvůrci, kterým se podařilo tento na středoevropské poměry velkolepý projekt ustát se ctí. Slované nepůsobí po žádné z řemeslných ani hereckých stránek amatérsky. Tvůrci zvolili pro začátek snad až příliš pomalé tempo a bohužel prvotní intrikánské zvraty žádného diváka vůbec nepřekvapí. Nicméně středověká atmosféra, kde lidé žijí ve všudypřítomném nebezpečí a obrací se s prosbami k bohům, by se dala takříkajíc krájet. Velkým plusem je i výborný hudební podkres, jenž umocňuje zážitek z pilotního dílu, ve kterém se toho po dějové stránce příliš nestalo, ale v paměti vám Slované díky němu minimálně do dalšího dílu zůstanou. Pokud tvůrci v následujících epizodách trochu přišlápnou plyn a prostor dostanou i další postavy než jen svéhlavý bojovník Radúz, tak zde máme kupodivu slušnou dvanáctidílnou náhradu za Vikingy. Tato slovensko-ukrajinská produkce zaslouží nemalý obdiv, a především pozornost nejenom tamějších diváků.
Oficiální synopse ve slovenštině: Príbeh, zasadený do siedmeho storočia, sleduje osudy obyvateľov Karpatskej kotliny v čase pred spojením slovanských kmeňov. Susediace hradiská Veľký stôl a Furnau, v ktorých sa paralelne odohráva dej, sa navzájom potrebujú obchodne, ale mocenské záujmy a tlak príchodu plieniacich Avarov ich počas príbehu postavia do konfliktu... Hlavná ženská hrdinka, dospievajúce dievča Draha (Polina Nosykhina) sa od svojich rovesníčok líši uvedomelosťou a cieľavedomosťou. Pri hľadaní seba samej ju sprevádza záhadný cudzinec, ktorého zachránila a dala mu meno Vlad (Juraj Loj). Ten sa pomaly začleňuje do spoločnosti hradiska Veľký stôl. Aj keď ho zo začiatku obyvatelia hradiska neznášali, vďaka svojmu hrdinstvu hlavne v prípade bojov s kočovnými kmeňmi Avarov, si na neho začínajú zvykať. Súčasne s príbehom Vlada a Drahy môžeme sledovať aj príbeh Radúza (Tomáš Maštalír). Syn starešinu hradiska Furnau je hrdý a dobre vycvičený bojovník. Nadovšetko miluje svoju krehkú manželku Ladu (Jana Kvantíková). Obaja už dlho túžia po deťoch, no nedarí sa im. Radúz vyhľadá pomoc žreca hradiska Furnau Sokola (Oleg Mosyichuk), ten mu však nevie sľúbiť potomka. Radúz sa tak obráti na žreca hradiska Veľký stôl Čarada (Dušan Cinkota), ktorý využije šancu a rozohrá nebezpečnú hru...
Foto: TV JOJ
