UPOZORNĚNÍ: NEBOJTE se SPOILERŮ! Tento článek vám nevyzradí, kdo jako první vypadl ze Survivora Česko & Slovensko 2023, protože k vyřazování dojde až ve druhé epizodě. Text se věnuje pouze první epizodě. Bez obav se tedy můžete pustit do čtení, i když jste ještě první epizodu neviděli.
Je to lepší, než to bývalo
Když skoro přesně před rokem odstartovala první řada reality-show Survivor Česko & Slovensko, nešetřil jsem kritikou (podrobnosti v původním článku). Po premiéře druhé řady mám radost, že mohu být výrazně pozitivnější. Abychom si rozuměli: Pořád to není to pravé ořechové. Pořád jsou zahraniční verze Survivora o několik parníků napřed před česko-slovenskou verzí. A je klidně možné, že už jsem si na česko-slovenského Survivora zvykl a aktuálně srovnávám především s jeho loňskou podobou. Pokud bych letošní řadu sledoval bez předchozí zkušenosti s českými verzemi, pravděpodobně bych hodnotil daleko přísněji. A stále platí, že kvůli natáčení soutěže spolu s tureckou produkcí, je pokřivení formátu dopředu dost dané a český tým má jen omezené možnosti toho, jak výsledek ovlivnit. V rámci daných mantinelů nicméně Survivor Česko & Slovensko zlepšil v dílčích jednotlivostech spoustu věcí a to si zaslouží pochvalu.
Vizuální zpracování stojí za to
I letos potěší, že Survivor Česko & Slovensko vypadá jako velká dobrodružná show, tak jak se sluší a patří. Pryč jsou časy primáckého Trosečníka z roku 2006, který svou laciností působil asi jako pokus o vyrobení Porsche v továrně na Trabanty. Opět je show plná leteckých záběrů krásné tropické krajiny, nechybí obrázky mořského života, vlny, písek, džungle, západy slunce. Hned v úvodu se začíná ve velkém stylu, když moderátor Ondřej Novotný stylově zakrouží motorovým člunem a část soutěžících naskáče do vody z vrtulníku. Zároveň mi ale upřímně řečeno přišlo, že se seskoky nepodařilo úplně vytěžit. Jako by střih mezi vrtulníky a děním na břehu nebyl dostatečně provázaný, chyběl dojem toho, že sledujeme dynamicky se vyvíjející situaci a ne od sebe oddělené scénky.
Dobrou produkční hodnotou se mohou pochlubit stále také soutěžní disciplíny. Opičí dráhy jsou hezky spletité, rozsáhlé a pěkně vypadají. Potěšilo i to, že přinejmenším v první soutěži se hrálo týmově, nikoliv individuálně a na body. Snad to nebyla výjimka, ale začátek nového trendu. Potěšilo i to, že když už druhá soutěž opět probíhala na body, tak alespoň se produkce vyvarovala hlušiny mezi jednotlivými koly. Zatímco loni jsme sledovali, jak si soutěžící mezi sebou nadávají, fandí, případně si radí zaručené postupy na to, jak nejlépe rozvázat uzlík, tentokrát jsme nesmyslného natahování ušetřeni a po krátkém radování vítěze se rovnou pokračuje k dalšímu zápolení. Díky za to.
Zestručnění, zpřehlednění
Další místo, kde se podařilo zapracovat, je celková přehlednost. Loni toho zřejmě dost pokazil COVID, když produkce pořádně nevěděla, co bude nebo nebude zítra. Možná i s tím souviselo, že nám vlastně ani pořádně nebylo osvětleno, co se vlastně chystá. Teď je situace jasná: Soutěží proti sobě dva kmeny po deseti hráčích, soutěž bude trvat 80 dní. Hmotné statky jsou přísně limitované, ocílku k rozdělávání ohně je třeba vyhrát v soutěži.
Skvělou zprávou je i to, že nastoupilo do hry pouze 20 lidí. Tedy za předpokladu, že se nevyplní internetové drby, podle kterých naskočí někteří soutěžící do hry dodatečně. Zorientovat se ve 20 hráčích je každopádně o něco snazší, než se zorientovat ve 24, kteří hráli loni. Automaticky se snižuje šance, že se účastní někdo jen do počtu a snižuje se počet „celebrit“, které nejsou ani zajímavé, ani to nejsou celebrity.
Život v táborech je dobře zachycený a další povedené věci
Jakmile jsme s kmeny přistáli v jejich táborech, poměrně rychle se podařilo vykreslit, jaká dynamika by mohla jak mezi „Hrdiny“, tak mezi „Rebely“ panovat. Kdo bude patřit k vůdčím osobnostem, kdo se nedokáže začlenit do kolektivu, kdo uvažuje takticky a kdo se jen veze. Prostor dostaly přežití v džungli, vykreslování lidských povah a překvapivě i první strategické debaty. „Zpovědi“ soutěžících na kameru působí zatím oproti loňskou soustředěněji – jako by producenti v terénu pokládali cílenější otázky a hráči víc chápali, co se od nich chce – před kamerou pouze neplkají něco do větru, ale reálně nabízejí funkční komentář k aktuálnímu dění v soutěži a náhled na svoje vnitřní uvažování.
Část diváků, které na Survivoru nejvíc baví faktor přežití, epizoda téměř jistě potěšila důrazem na různé aspekty života na ostrově. Viděli jsme první pokusy o pojídání hmyzu a korýšů. Proběhlo rozdělávání ohně s ocílkou i bez. Diskutovaly se různé strategie stavby přístřešku, které se pak uváděly v praxi. Loni si někteří diváci stěžovali, že měli soutěžící na místě předpřipravenou podlážku, tentokrát dostali pouze prkna.
To mně osobně přijde jako dobrý kompromis. Soutěžícím dá stavba víc práce, ale zároveň je produkce zbytečně netýrá, jen kvůli přehnanému důrazu na „hru na ztroskotání“. Je třeba mít na paměti, že na rozdíl od zahraničních verzí, kde se obvykle hraje zhruba 25-50 dní, trvá česká verze celkem 80 dní! Hráčům postupně ubývají tukové zásoby a kosti je při spaní tlačí už tak, i když nemusí ležet na křivých větvích nalámaných v lese. A pokud chceme, aby soutěžící předváděli obstojné výkony v soutěžích a byli schopní mezi sebou vést smysluplnou konverzaci, tak je v diváckém zájmu, aby byli alespoň trochu vyspalí (však jim to dostatečně ztíží už déšť, zima, lesní fauna a ležení v dosahu devíti vrtících se soukmenovců).
V rámci okleštěného Survivora, jaký kvůli spolupráci s Turky u nás vzniká (a nepopírám možnost, že bez Turků by se na našem malém trhu nedal vyrobit vůbec žádný Survivor) se tedy podařilo vyladit celou řadu důležitých dílčích prvků, které dohromady dávají daleko lepší celkový obrázek. Pomalu se ale začínáme přesouvat k věcem, které se povedly napůl a k vyloženým negativům.
Nedostatků je pořád dost
Jestli se po první epizodě může zdát, že má produkce zachyceno vše potřebné obrazově, tak pořád je potřeba zapracovat na zvuku. Úvodní vystoupení soutěžících z moře v sestřihu nepůsobilo dojmem, že by s následující situací plynule navazovalo. Opravdu nešlo někde v mezičase natáčení na chvíli stopnout a dát všem porty, abychom pořádně rozuměli tomu, co soutěžící říkají? Někteří navíc celkem drmolí. Zahraniční verze takové momenty řeší titulky, u nás by se rozhodně také v podobných chvílích hodily.
Úvodní medailonky soutěžících byly pekelně škrobené. Asi nemám nic proti tomu, když byli soutěžící prezentovaní ve svém přirozeném prostředí mimo ostrov, ale nebyli medailonky natočené nějak civilně? Proč se snažily působit bombasticky, klipově, jako bychom sledovali nějakou randící nebo talentovou show? Proč komentář k jednotlivým medailonkům zněl tak, jako by měli všichni za úkol si svůj text napsat dopředu, a pak jej přečíst? Nucený přednes je robotický a z lidských bytostí se stávají ploší panáci. Osobně si také myslím, že není dobrý nápad dát dvacet medailonků naráz. Člověk se těší na zápolení v divočině, místo toho sleduje „Chcete mě“ s reality stars namísto pejsků. Možná by bylo lepší medailonky dávkovat postupně, třeba pokaždé, když se dotyčný v epizodě zrovna nějak výrazněji projeví a je fajn se v tu ránu dozvědět, kdo to vlastně je. Dvacítka tváří v úvodu se člověku tak nějak slije.
Celebrity jsou v pohodě
Tady se nabízí také věčné téma, zda angažovat známé tváře nebo ne. Osobně s tím nemám problém. Pokud má Nova ověřeno, že známí soutěžící pomáhají k větší sledovanosti a tím pádem se zvyšuje šance, že pořad vůbec vznikne, pak jde pouze o malé zlo. Pokud jsou mezi „celebritami“ vybrány osobnosti, které jsou dynamické, tak proč je nevyužít. Zároveň je ale otázka, zda je potřeba ze známých tváří poskládat celý jeden kmen. Nestačilo by do každého kmene šoupnout několik těch nejvýraznější a zbytek obsazení doplnit těmi nejvýraznějšími „civilisty“ z veřejného castingu? Jak ostatně samotná první epizoda ilustrovala v rozhovoru mezi hráči a moderátorem Novotným, velká část „celebrit“ je stejně pro většinu lidí absolutně neznámá a je docela klidně možné, že někteří členové kmene Rebelů mají o něco víc followerů na sociálních sítích než ti nejméně populární členové kmene Hrdinů.
Mimochodem, rozdělení na Hrdiny a Rebely osobně kvituji – je to přehledné, snadno rozeznatelné, pomáhá to se vzájemnou rivalitou. Co by si naopak produkce podle mě mohla odpustit, je neustálé ukazování nejrůznějších bojových pokřiků. Z mého pohledu tohle patří tak možná na dětský tábor, soutěž se snahou o epické měřítko zbytečně při vykřikování různých říkaček působí jaksi humpolácky. Ale uznávám, že tohle je detail a věc vkusu.
Délka je stále přestřelená, soutěže trpí
I když, souvisí to s jením důležitým tématem a tím je vata. První epizoda měla hodinu a půl, materiálu přitom bylo v epizodě přinejlepším tak na hodinu. Produkce nás stále krmí ohromnou spoustou hlušiny. Ať už jsou to různé pokřiky, příliš natahované hovory s moderátorem nebo repetitivní soutěže, tohle všechno by mělo skončit na podlaze střižny a epizoda by rázem o stupínek povyskočila.
Po první týmové soutěži se vrátil strašlivý nešvar loňského ročníku (tedy přesněji nešvar turecké produkce) – disciplíny na kola. Namísto toho, abychom sledovali rozmanité soutěže, kde bude třeba kooperovat, tak se znovu dočkáváme parkourů, kde se zápolí jeden na jednoho nebo dva na dva. Znovu se hraje na pět vítězných kol. Proboha proč? Šestkrát jsme viděli soutěžící proběhnout tu samou trasu. Opravdu to někoho při pátém opakování téhož ještě baví? Trasa se nijak nezmění, rozdíly ve strategii a schopnostech hráčů jsou minimální a v 99% případů rozhodne o výsledku závěrečné puzzle (či hod na cíl). Zabírá to spoustu času a tempo epizody trpí. Soutěže na body čas od času nejsou špatné, nicméně pakliže k nim mezinárodně úspěšné verze přistoupí, pracují s nimi chytře. V reálu nechají soutěžící hrát vysoký počet kol, ale do televizního sestřihu zařadí jen dvě až tři nejzáživnější. Na výsledku to nic nemění, divák se nenudí.
Nova má možná změřeno, kolik minut natáčení musí Survivorem vyplnit, aby se nákladné natáčení vyplatilo, ale nešlo by třeba čas využít větším zaměřením na život v kmeni, abychom soutěžící blíže poznali? Nestačilo by největším milovníkům nekonečných soutěží, kdyby si je mohli v plné délce pustit na Voyo?
Moderování potřebuje doladit
Další moment, kdy první epizodě hrozně padal řetěz, byla debata soutěžících s moderátorem před soutěžemi. Ondřej Novotný se i ve svém čtvrtém ročníku baví s hráči o margináliích a tempo epizody v tu ránu mizí. V minulosti jsem moderátorovy neplodné hovory se soutěžícími připisoval samotnému Ondřejovi a kus pravdy na tom jistě bude. Ale co si budeme povídat, i zahraniční moderátoři stoprocentně řeknou přímo na pláži hromadu věcí, u kterých by skalním fanouškům vyskočil nechápavý výraz ve tváři. Jenže česko-slovenský Survivor prostě není ochotný stříhat. Debatování před soutěží by slušelo zkrácení tak na třetinu. V tu ránu bychom navýšili tempo, zbavili se mlácení prázdné slámy a střihači by moderátora dokázali vykreslit v lichotivějším světle. Rázným projevem vládne, postprodukčním pročištěním by Ondřejovy výstupy nabraly na síle.
A závěrem si řekněme, že jsme pořád viděli pouze polovinu prvního „cyklu“. Standardně epizody Survivora končí kmenovou radou a vyřazením hráče. To uvidíme až ve druhé části. Lichá epizoda tak končí do prázdna, chybí jí nějaké výrazné rozuzlení, které přijde až v té sudé.
V době, kdy čtete tyto řádky už se druhá epizoda dostala na Voyo a můžeme si dál dělat obrázek o tom, jak se nová série Survivora vyvíjí. Začátek je dobrý a produkce zaslouží pochvalu za to, že zlepšuje, co se zlepšit dá. Pár epizod nicméně pořád ještě bude trvat, než se ukáže, zda Čechům a Slovákům opět nepodtrhne nohy nešťastná turecká variace na původní koncept.
Foto: TV Nova
