Nova (Voyo) do svého portfolia přidala také vlastní verzi Bachelora. Ten je léta úspěšný ve světě, od loňska boduje na Slovensku. V Česku to zkoušel před lety a pohořel na celé čáře. Teď je tu nová verze a po dvou odvysílaných epizodách je na první pohled zřejmé, že je letošní verze zpracováním na úplně jiném levelu. Ale pojďme si první dojmy z Bachelorka Česko rozebrat podrobně. (Zbytek článku může obsahovat spoilery z obou dosud uvedených epizod!)
Ze všeho nejdřív je třeba si ujasnit jednu věc. Bachelor je seznamovací show. Nečekejte strategii (rozhodně ne v klasickém slova smyslu), nečekejte kompetitivní soutěže, nečekejte poznávání cizích kultur nebo opravdu rozmanité lidské osobnosti. Tohle je o promenádování mladých pohledných lidí, o blyštivém pozlátku, laciné romantice. Jestli je Love Island Beverly Hills 90210 mezi reality-show, Bachelor je mexická telenovela. Je to prostě bulvární zábava. Pokud vám něco z vyjmenovaného není blízké nebo jestli nemáte od dob Prostřena rádi schadenfreude (pošklebování se druhým), tak si o Bachelorovi budete myslet, že je to odpad. Určitě nejde o zázračné dílo, co by dokázalo zaujmout i lidi, kteří na tenhle „žánr“ nejsou naladění.
I fanoušci vztahovek nicméně můžou mít s Bachelorem problém. O show jako Love Island nebo Láska je slepá můžete říkat, že jsou povrchní nebo manipulativní, ale jak potvrdila historie, příležitost najít skutečnou lásku v nich vážně existuje. Mívají také nějaký smysl pro humor, případně širší paletu různorodých osobností, které mezi sebou mohou mít nečekanou dynamiku.
Umělý patos, předpotopní pohled na seznamování
Bachelor je o pořádný kus umělejší a jeho základní koncept prakticky vylučuje přirozenost a uvěřitelnost. Show je postavená na tom, že si jeden muž vybírá partnerku mezi 18 ženami! To už z podstaty staví ženy do podřízené, až ponížené role. Mají milostivě vzít zavděk jediným nabízeným partnerem, neustále soupeřit o jeho pozornost s kolegyněmi snažit se nějak vyčnívat z davu, jen aby dostaly šanci usilovat o „princovo“ srdce i zítra. Vědí, že když se muži jedinkrát znelíbí, může si okamžitě zvolit cestu menšího odporu a sáhnout po dámě, která jde princi na ruku. Dost se limituje příležitost poznat se v dobrém i ve zlém. A místo postupného oťukávání se neustále odehrává jakýsi intenzivní „konkurz“.
V lepším případě na to můžeme romanticky koukat jako na bál z Tří oříšku pro Popelku, kde se se hledá manželka pro mladého prince. V tom horším jako na harém rozmařilého sultána, co si může pískat, jak mají dámy tančit. Nikomu samozřejmě nevidíme do hlavy. Krom dam (popřípadě pána), co se přišly zkrátka zviditelnit, mohou mít jednotlivé účastnice k účasti dobré důvody. Třeba už opravdu hledaly lásku úplně všude a tak moc neuspěly, že se nakonec odhodlaly zkusit i tohle. Nebo jde o dobrodružky, které zvednou jakoukoliv výzvu. Nebo by dokázaly nějak jinak vysvětlit, proč účast v podobné show dává smysl.
Z v vnější je to ale celé postavené na hlavu. Pokud se jednotlivé ženy opravdu chtějí seznámit, tak existuje hromada míst, kde se nebudou muset přetahovat se sedmnáctkou konkurentek o jediného, předem vybraného pána. Který navíc schvaluje celý koncept a s chutí to rozjíždí na vícero frontách. Stejně tak z pohledu nápadníka na první pohled nemůže být mezi ženami, co jsou jednostrannou show ochotné podstoupit, mnoho těch, co opravdu upřímně hledající ryzí vztah.
Mohl se vůbec přihlásit někdo upřímný?
Jak už jsem tedy říkal, nikomu ze zúčastněných do hlavy nevidíme, ale po dvou epizodách je zatím extrémně obtížné uvěřit, že většina z nápadnic a samotný mládenec tu nejsou pro zviditelnění, kariérní posun, honění vlastního ega, dovolenou zdarma, osobní naivitu nebo jiné nectnostné důvody.
Neznamená to, že by některé ženy nemohly působit sympatičtěji než jiné. Některé jsou zatím tak zdrženlivé, že si ani sympatie získat nemohou. Jiné zaujmou humorem či trefnými komentáři, další se statečně chápou rolí rozdmýchávaček konfliktů. To může být divácky vděčné, protože se hned od začátku něco děje. Navíc se díky útokům profiluje opozice – tedy terče, do nichž se agresivnější účastnice trefují. Popřípadě se ukážou ty dámy, které jsou ochotné se podobným projevům postavit (i kdyby zatím třeba jen ve zpovědnici).
Jakmile si ale v hlavě začnete skládat žebříček sympatií, vyvstává zajímavý problém: V Bachelorovi se vyřazuje, vlastně tedy zápolí. Lze tak svým oblíbenkyním „fandit“. Jenže to v tomhle konkrétním případě znamená přát ženám, aby získaly pozornost Jana. Jenže opravdu je taková výhra získat přízeň muže, co se dobrovolně přihlásil do takhle šovinistického konkurzu na manželku?
Jak se povedlo zpracování
Osobně budu hodně zvědavý na to, zda se z dalších epizod dozvíme cokoliv bližšího o motivaci lidí se do podobného projektu hlásit, anebo se až do konce bude hrát iluzorní pohádka o tom, že je to celé krásná příležitost, za niž všichni mohou být jen a jen vděční (vděčné). A také uvidíme zda se české verzi povede jakkoliv posunout od pekelné vyumělkovanosti a laciné senzacechtivosti, na nichž frčí americká předloha.
Pokud jde o zpracování, tak při zběžném pohledu na databáze to vypadá, žeby se alespoň z části měl překrývat tým Bachelora s týmem Love Islandu. I řada elementů vizuálního vyprávění Love Island připomíná a před tím vším stojí moderátorka Zorka Hejdová. Ta podobný typ obsahu zvládá už opravdu mistrně. Potenciálně nepříjemné či hluché situace posouvá rychle kupředu. Je pohotová, má v sobě správnou kombinaci účasti a nadhledu.
Štáb dokázal v prvních dvou epizodách přehledně načrtnout situaci, vyložit základní pravidla a začít představovat úvodní, oťukávací fázi show. Přednost dostává hlavně vzájemné poměřování ramenou mezi ženami, protože o jakýchkoliv vztazích se zatím skutečně mluvit nedá. Prostě to vypadá, že Bachelora točí štáb, co podobnou bulvární zábavu umí dělat a bez zaváhání zatím ždímá z materiálu to málo, co na počátku může nabídnout.
Další epizody přicházejí na Voyo vždy v úterý a ve středu a uvidíme, zda ještě ještě někdy v budoucnu nabídne Bachelor něco, co by stálo za komentář.
Podklady a foto: Nova, Voyo
