Těm z vás, kteří ještě nejsou se seriálem Counterpart obeznámeni, dávám k dispozici recenzi na jeho úvodní akt, ze které v následujícím textu do malé míry vycházím.
Dřív, než se pustím ke komentáři obsahové stránky, nedá mi nevypíchnout dvojroli J. K. Simmonse. Ten chlap si to dává v opravdu velkém stylu a nejednou při sledování jeho výkonu zapomínám, že jde o toho samého herce. V prvních pěti dílech se najde jen malá hrstka postav, které dostanou příležitost “rozdvojit se“ a žádná to nedokáže tak podat (i když pravdou je, že další postavy k podobnému ohromování diváka nejsou napsané). Simmons obě verze Howarda Silka ztělesňuje tak, jako by s nimi skutečně sdílel jejich životy.
Jestli jsem minule psal, že velice rychle při sledování zjistíte, co přináší střet dvou protějšků jednoho člověka, teď musím říct, že v dalších dílech stejně rychle zjistíte, že seriál trochu nenápaditě využívá všechny situace, které můžou v nastoleném světě nastat. Působí to trochu jako přehlídka nápadů, které tvůrci měli a rozhodli se, že je všechny bez rozdílu zařadí. To se týká různých přechodů z jednoho světa do druhého, výměny totožností a tajení vzájemných životů. Sice spolu Howard s druhým Howardem úzce spolupracují, ale vypadá to jako další a další mlžení. Po pěti dílech je však struktura děje jasně dána a divák se nemusí bát, že by se aktuální dusno brzy nevyjasnilo.
Na druhou stranu se dovídáme víc o rozdílech obou paralelních světů a o tom, jak se navzájem ovlivňují. Zjistíme, že stejně jak v realitě, i zde běží diplomacie na plné obrátky a nese s sebou jak výhody, tak všechny neduhy. Zjišťujeme, že za vzájemnou pomocí stojí i mnoho vzájemné nevraživosti a začínáme chápat širší souvislosti (někdy jsou pozornému oku jasné mnohem dřív, než je seriál předloží). Vyprávění se v prvních pěti dílech dostane do bodu, kdy chladu a nepřímo naznačované studené válce mezi nejvyššími kruhy dvou světů začneme přicházet na kloub. V polovině řady začne seriál směrovat od menších, dílčích událostí k těm globálnějším ve smyslu všech rozjetých špionážních her.
Nadále pak platí, že si seriál neklade moc překážek, jen zřídkakdy k zamotání využívá změny vypravěčských postupů, jako třeba skákání v časových rovinách. Jde vcelku přímočaře. Cestou, která bude lákavá pro všechny, kteří hledají tajemnou, no pořád oddechovou podívanou. K mému údivu se hodně tlačí na osobní roviny dvou Howardů a zejména toho, který pochází z našeho světa. Ten se motá v jakési naivní multidimenzionální romanci, když zjišťuje, že co mu život sebral na jedné straně, může najít na té druhé. Ústí to do hodně zvláštního jednání, kterému nikdo ze zasažených moc nerozumí. Mám však tušení, že i to pomůže mnoha věcem, jakkoli je to vzhledem k hrotící se situaci podivné.
Záporná strana je prozatím pořád o něco napřed. Jak je to v módě, největší zloduši jednají s grácií a s falešnou dobromyslností, zatímco jejich pěšáci fungují trochu příměji. Za jednu z nejzajímavějších linií příběhu však považuji práci s nájemnou vražedkyní Baldwin (Sara Serraioco) známou již z prvních dvou epizod. Dočkává se kvalitního osobnostního vývoje a jsem zvědavý, jakou roli sehraje. Kromě ní a dvou Howardů existuje ještě důležitý dějový oblouk s pátráním rozvědky z naší reality. Jestliže jsou padouši napřed, je rozvědka v zastoupení Petera Quaylea a Aldriche (Harry Lloyd a Ulrich Thomsen) o krok zpátky a spíš dokresluje pozadí toho, co se nám odehrává před očima.
Jako celek je nám předkládán příběh kráčející jednoduše od začátku ke konci, nezakládající si na odbočkách. I z toho mála akčních scén ubylo, nahradilo je monotónní motání se postav sem a tam, každá po svém písečku. Pokud však tušíte, že se něco změní, nejspíš se na to můžete spolehnout, poněvadž to je forma, kterou seriál dodržuje – i divák je často o krok napřed. Úroveň seriálu to trochu shazuje, ale daří se mu zdařilou komorností, kvalitním herectvím, sympatickými postavami a hodně zajímavými světy držet pozornost.
Do dnešního hodnocení jsem se rozhodl zohlednit strnulý vývoj a rozsegmentování děje. Pohromadě to drží zejména trpělivý divák a také první dvě epizody seriálu. Ty jsou prozatím nosnou kostrou pomalejšímu prostředku jedoucímu setrvačností napříč předvídatelnými zlomovými událostmi. Uvidíme, jak se to semele dál.
