Už několik let zkouším nové komediální seriály a čekám, až se mi nějaký vryje pod kůži alespoň náznakem tak, jako kultovní první čtyři sezóny Teorie velkého třesku, bezkonkurenční Přátelé, za dob Charlieho Sheena Dva a půl chlapa či nostalgický Červený trpaslík. Sitcom LA to Vegas samozřejmě nemá ambice se těmto “stárnoucím“ komediálním hitům vyrovnat, ale na rozdíl od Brooklyn 99 nebo Posledního chlapa na Zemi mě uhranul svými postavami a lehce odlišným humorem, který se odvíjí od zasazení do letištního prostředí.
Průměrný pilotní díl se mi nijak zvlášť nelíbil. Nebyl jsem si jistý, jestli tomuto kousku vůbec věnovat čas. Jenže už po pár dílech mi několik postav přišlo natolik dobrých a byla u nich tak patrná určitá dávka komediálního potenciálu do budoucna, že jsem nakonec všech 15 dvacetiminutových dílů dokoukal. Bohudík se tato časová investice vyplatila. To, co se mi od prvních dílů na seriálu líbilo, pak jen postupně rostlo s tím, jak se mi postavy čím dál tím víc zarývaly pod kůži.
LA to Vegas stojí na jednoduché premise. Každý díl sledujeme stálou posádku a pravidelné cestující víkendového letu z Los Angeles do Las Vegas, a to buď z letadla, nebo z letištního prostředí. Občas se samozřejmě vydáme s postavami vstříc jiné lokaci, ale většina děje se odehrává v letadle a na letišti, od čehož se také valná část humoru odvíjí. Děj je velmi jednoduchý, obával jsem se proto všudypřítomné předvídatelnosti. Několikrát se mi pak naštěstí stalo, že jsem byl mile překvapen tím, že se děj epizody odvíjel jinak, než jsem předpokládal.
Téhle občasné nepředvídatelnosti jasně nahrávají velmi dobře zahrané postavy. Největším sympaťákem je nabubřelý egoistický pilot Dave v podání Dylana McDermatta (Charlieho malá tajemtsví, AHS: Murder House), který i ve slabším díle dokáže vyvolat úsměv na tváři. Dále pak gauner Artem (Peter Stormare), naivní anglický učitel Colin (Ed Weeks), homosexuální stevard Bernard (Nathan Lee Graham) a striptérka Nichole (Olivia Macklin).
Schválně v tomto výčtu ústředních sympaťáků chybí hlavní postava - letuška Ronnie v podání Kim Matuly (UnREAL). Ta mi v prvních dílech přišla až příliš otravná a afektovaná, a i herecký výkon se mi jevil o třídu horší než u ostatních. Avšak i k Ronnie jsem si postupně našel cestu, a to, co bych hanil na jejím hereckém projevu v prvních dojmech, by mi momentálně po finální epizodě vůbec nevpadlo na mysl. Navíc její postava zaznamená, na rozdíl od ostatních, největší posun, což rovněž velmi oceňuji.
Jak už tomu u takovýchto nových komediálních seriálů bývá, tak ani tento nehýří kdovíjakým nevídaným rozpočtem. Jenomže i přes jasné režijní ústupky jsem si v žádném díle nevšiml toho, že by mi zde něco scházelo. Kokpit i prostor letadla pro cestující by možná mohl být o něco realističtější, ale jinak zde není nic, co by při sledování působilo nedodělaně či odbytě.
Každý díl je postavený na klasické epizodní zápletce, ale naštěstí to, co se stalo v předchozím díle, má vliv na budoucí události, takže u všech zúčastněných, a zejména u zmiňované Ronnie, k určitému psychologickému posunu dochází. Co se týká vtípků, tak by samozřejmě humor mohl být vypilovanější a nebudu zde tvrdit, že u každé hlášky budete padat smíchy. Ovšem ve srovnání s ostatními nezajetými sitcomy jsem se bavil o poznání více a častěji, tudíž těch několik hluchých míst v každém díle dokážu tvůrcům odpustit.
Kvalita humoru se také odvíjí od toho, jak moc jsou vám postavy sympatické. Pokud vám brilantní výkon Dylana McDermatta, jehož egoistický kapitán Dave byl pro mě skutečnou komediální studnicí nápadů, přišel úplně mimo a nezábavný, tak si s touto postavou jistě příliš vtipných vsuvek neužijete. A tak se to má se všemi. Postavám samozřejmě i přes jejich stereotypy a jasně definované hranice dopomáhají skvělé herecké výkony. Herci se z jen lehce nadprůměrného scénáře (v rámci komediálního žánru) snažili vzkřísit úplné maximum a na kompletním seriálovém zážitku je to znát.
Nečekejte od LA to Vegas sitcomový převrat a komediální seriál pětiletky, na to je až příliš přízemní a svým způsobem dějově obyčejný. Humor zde však od jiných nových sitcomů funguje, a to už samo o sobě je výhra. U LA to Vegas jsem se cítil trapně v minimu případů. Obsahuje dokonce i několik velmi povedených momentů, které se mi vryly do paměti. Sympatické postavy pak jen dodávají potřebnou chuť k dalšímu sledování. Stanice FOX stále nepotvrdila druhou řadu, ale tak nějak očekávám, že tuhle sehranou partičku opět za rok uvidím. Pokud hledáte sitcom se dvaceti minutovými díly, který ještě nemáte tisíckrát nakoukán, tak už dál pátrat nemusíte. Když už nic jiného, tak si LA to Vegas zaslouží alespoň vyzkoušet.
V rozsáhlé galerii najdete nespočet obrázků a plakátů, které vám, mimo níže položeného traileru, pomohou utvořit si o seriálu jasnější představu.
