Hlavním tématem měsíce září bylo pro seriálový Marvel seriál Iron Fist, který patří do koprodukce s Netflixem. Na začátku měsíce totiž měla premiéra 2. série, která na sobě nesla těžké břemeno. 1. série totiž byla nejhůře hodnoceným seriálem z Marvel/Netflix produkce, a proto muselo přijít zlepšení. Obecné ohlasy jednoznačně stavěly 2. sérii nad první, a kýžené zlepšení se dostavilo. Pro nás se však 2. série stala v mnoha ohledech rozporuplná, a tak se pojďme podívat, jak nakonec dopadla.
2. série začíná nějakou dobu po konci The Defenders. Matt Murdock je považován za mrtvého, a tak se do ulic vydává nesmrtelný Iron Fist Danny Rand (Finn Jones), který se daleko více zaměřil na ochranu ulic a roli samozvance. Mimo akci mu v téhle protekci nad čtvrtí pomáhá i jeho přítelkyně Colleen Wing (Jessica Henwick). Situace se začíná vyostřovat v momentě, kdy se chystá k válce dvou znepřátelených gangů, a zároveň s tím se opět objevuje Dannyho minulost v podobě jeho přítele a nyní rivala Davose (Sacha Dhawan).
Ať si tolik nekazíme druhou polovinu recenze, začněme tím negativním. Když je samotný seriál pojmenovaný po hlavním hrdinovi, musí být tím největším a nejzajímavějším tahákem. A to Danny Rand v této sérii rozhodně není. Ač jeho postava prošla určitým vývojem, v mnoha situacích, a jsou to především dialogy, je jeho postava až bolestně špatně napsaná. Jestli někomu připadal v 1. sérii jako naivní a tvrdohlavý kluk, pak zde je to evidentní. Finn Jones nehraje špatně, ale svoji polohu od první série přes Defenders až po druhou sérii nijak nezměnil, a to zkrátka není dobře.
Druhým kamenem úrazu je pro mě akce. Ta nebyla v 1. sérii podle ohlasů nijak valná, a tak se na ni tvůrci v té druhé zaměřili snad ze všeho nejvíce. Bojového koordinátora si vypůjčili z filmu Black Panther a choreografie bojů se výrazně zlepšila, zjednodušila a především je krásně vidět. Na můj vkus je však akce v seriálu až proklatě málo. Iron Fist by měl být především seriálem o akci, pokud víc jak polovina postav jsou bojovníci či jsou s bojovým uměním spjati. Ve dvou dílech dokonce není akce skoro žádná, a to je pro mě osobně problém.
Zde se také vracíme k prvnímu odstavci, jelikož nejlepší akce opět nepochází od Dannyho, nýbrž od Colleen. Potenciál Davose pak byl téměř vynulován, když jsme z jeho cesty proti gangům neviděli zhola nic a své schopnosti ukázal až v posledním díle. Nic proti dialogovým scénám, avšak pokud chci morální drama, podívám se na Jessicu Jones. Poslední problém vidím v nevyváženosti dějových linek. 1. série se nesla v poznávání schopností Dannyho, poznávání jeho příběhu a všech těch mystických věcí. To se ve 2. série nezměnilo, ovšem druhá dějová linka s válkou gangů je pro mě zbytečná, nezajímavá a nevýrazná. Nemluvě o tom, že vlastně žádnou válku, kterou ústřední postavy řeší, vůbec nevidíme. Třetí hodně vedlejší linka s Colleen a „dětmi“ z ulice pak je hodně zbytečná a nikam nevede.
Každá věc má však i druhou stranu mince, a v tomto případě těch pozitivních věcí rozhodně není málo. Tím asi nejvýraznějším zlepšením je zkrácení celé série o 3 díly. Největší problém marvelovských seriálů na Netflixu totiž je jejich délka, kdy vždy minimálně 2-3 díly z celé série jsou zbytečnou nadstavbou. Zde jsme si vystačili pouze s deseti hodinovými díly a jednalo se opravdu o výrazné zlepšení, kdy jsme nemuseli překousávat zbytečně natahované scény, které neposouvaly děj a neměly výraznější smysl.
Série je tak o něco svižnější, v každém díle se něco děje a každý díl posouvá vše dopředu. Po této zkušenosti pevně věřím a hlavně doufám v to, že se desetidílných sérií budou držet i ostatní seriály. Další věcí je odvážnost tvůrců, kteří jak celkové události, tak i postavy za jednu sérii posunuli neskutečně dopředu. Sebrat hlavnímu hrdinovi jeho schopnost v polovině série je odvážný krok, který zároveň výrazně napomohl záporné straně ke vzestupu. Konec série je pak ve znamení výrazných twistů, které otevírají zajímavé linky do dalších pokračování a můžou ovlivnit nejen samotného Iron Fista, ale další seriály.
Další výraznou pozitivní věcí jsou postavy. Když už ta hlavní není tím tahákem, naštěstí vše zachraňují postavy vedlejší, které víceméně nemají v této sérii slabé místo. Hlavní záporák Davos je solidní, jeho motivace a názory jsou víc než uvěřitelné a ve většině se divák dokonce více ztotožní s ním než s Danny Randem. Jeho postava je opravdu dobře napsaná. To samé můžu říct i o nové postavě Mary Walker v podání Alice Eve. Ta v rámci děje působí jako nevyzpytatelná jednotka, která si jde za svými zájmy bez ohledu na to, zda pomůže těm dobrým či zlým. Eve je v roli vážně dobrá, v obou svých identitách uvěřitelná a do pokračování nabízí spoustu cest, kterými její postava může jít. Jediné, co mi trochu vadilo, byl nedostatek akce, do které byla její postava zapojená.
Za zmínku rozhodně stojí i sourozenci Meachumovi, z nichž Ward (Tom Pelphrey) si krade veškeré jeho scény pro sebe a jejich bromance s Dannym je přirozená a je příjemné ji sledovat. Z Joy (Jessica Stroup) se oproti tomu stala sebevědomá postava, která si jde za svými zájmy, nebojí se jít proti proudu a dokáže zamíchat kartami. A funguje i výpomoc mezi seriály, kdy by tato série bez Misty Knight (Simone Missick) ztratila kousek ze svojí kvality.
Ve výsledku má druhá série Iron Fista výrazná negativa, jako je stále naivně a zbytečně otravně napsaná hlavní postava, na můj vkus až trestuhodný nedostatek akce a nevýraznost některých dějových linek. Zároveň jsou zde i velká pozitiva, jako jsou výrazné a velmi dobře zahrané postavy, velmi solidní a uvěřitelný záporák a především zkrácení o tři díly, což výrazně prospělo jak příběhu, tak postavám a jejich tahu na branku. Oceňuji taky odvážnost tvůrců, kteří se nebáli radikálních kroků a dokázali konec série udělat tak, aby divák chtěl pokračování. Letos pro mě o něco lepší než druhá Jessica Jones a myslím si, že toto je ten správný směr, kterého by se měli tvůrci i nadále držet.
