Fenomén kuchařských show už nyní není tak velký jako třeba před rokem či dvěma. V té době bylo na obrazovkách nespočet pořadů o vaření, které vedli jak zkušení profesionálové, tak i figurky českého rádoby showbyznysu, které o vaření vědí tolik, co o jaderné fyzice. Ve světě se kulinářské pořady objevují již nějakou dobu, zřejmě nejúspěšnější značka však přišla z Británie, kde byl vymyšlen koncept pořadu, kde zkušený šéfkuchař a úspěšný provozovatel restaurací pomáhá ostatním podnikům, které na tom nejsou nejlépe. Ano, mluvíme o Ramsay’s Kitchen Nightmares (v ČR známé jako Ano, šéfe s Gordonem Ramseym), kde slavný šéfkuchař Gordon Ramsay jezdil po britských restauracích a hospodách a rozdával užitečné rady.
Tento trend samozřejmě převzali i čeští producenti a Ano, šéfe! vzniklo i u nás s šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem. Tento koncept je velmi zajímavý, rozmanitý a dokáže nabídnout jak lidská dramata, která zajímají masové diváky, tak i užitečné zajímavosti a rady z gastronomického oboru. I když je koncept britské, později i americké a české verze stejný, jednotlivá zpracování už vypadají rozdílně. Jaké jsou podle nás největší rozdíly, a která z verzí nakonec působí profesionálněji? Pojďme tento koncept podrobně rozebrat.
Britové vs. Američané
Původní britská verze Ramsay’s Kitchen Nightmares je opravdu dobrá a není divu, že se dočkala sedmi sérií. Natáčela se od roku 2004 a v jednotlivých dílech je vidět původní záměr tvůrců - ukázat rozdílné koncepty vedení podniku, široké veřejnosti ukázat problémy v gastronomii a stravování a nabídnout rady od zkušeného profesionála, které můžou zajetý stereotyp změnit. Seriál v britských končinách nikdy nesázel na umělé drama, a i když se samozřejmě epizody neobešly bez patřičných emocí, téměř každá z nich dokázala nabídnout obyčejnému divákovi jak dávku zábavy, tak i profesionality a zajímavých poznatků z kulinářského oboru.
Od roku 2007 se show přesunula i na americké obrazovky. Zde však Kitchen Nightmares působí jako úplně jiný pořad. Americké publikum obecně není zvědavé na nějaké intelektuální povídání, nicméně oblíbené jsou zde reality show a již zmíněná lidská dramata plná emocí, slz a křiku. Právě v trochu mírnou verzi reality show se zde proměnily i Kitchen Nightmares, kdy Gordon Ramsay sloužil spíše jako kat a snový zachránce zároveň než jako profesionál v oboru. Téměř každý díl má stejný průběh. Gordon přijde do restaurace, kde si všichni myslí, jak je jídlo úžasné a neví, kde je problém. Jídlo je samozřejmě příšerné, načež se v zátěžovém večeru demonstruje neschopnost dělat kvalitní gastronomii. Ramsay buď musí vyřešit tvrdohlavého majitele nebo kuchaře, vymyslí kompletně nové menu, plně přestaví danou restauraci do moderního stylu a všichni jsou nakonec šťastní.
Právě tento styl sice nabízí mnohem více emocí a zajímavých momentů na oko, nicméně gastronomická profesionalita a dobře míněné rady zde ustupují do ústraní, což je dle mého názoru na škodu. Sám Ramsay je pak velmi úspěšnou značkou a nedá se pochybovat o jeho profesionalitě. V americké verzi pořadu však evidentně jede podle scénáře, kde rozdmýchává události a ve výsledku nenabízí tolik zajímavých rad jako ve verzi britské.
