Článek obsahuje spoilery.
Hra o trůny odvysílala svoji poslední epizodu. Po kontroverzním dílu z minulého týdne jsme mohli zvědavě očekávat, zda seriál v závěru vytáhne finále, ve kterém dojde alespoň částečného vykoupení, anebo bude nadále pokračovat v nastoleném směru, se kterým se hlasitá část diváků naprosto nedokáže ztotožnit. Platí to druhé. Jestli předchozí díly byly plné logických skoků, tak finále by v tomhle směru mohlo soutěžit vyloženě ve skoku o tyči. A tím problémy neskončily. Dál také pokračoval trend, kdy jsou tvůrci vytouženému záběru obětovat jakoukoliv logiku. Bohužel.
S Aryou jsme se v minulé epizodě loučili, když cválala na bílém koni kamsi směrem pryč z Králova přístaviště. Teď byla rázem znovu v centru dění. A proč vlastně? Aby se pozdravila s bratrem? A sám Jon? Ten se tvářil zděšeně, ale zároveň slepě opakoval, že Daenerys je jeho královna. Než Jon promluvil s Tyrionem, tak to vypadalo, že dál naivně hodlá věřit tomu, že válka skončila a nadále s Daenerys půjde nějak vyjít po dobrém. Asi by se dalo polemizovat o tom, že Jon je stále zaslepený láskou, ale k tomu chybí přesvědčivější herecký projev Kita Harringtona a větší množství scén, ve kterém by vztah dokázal nějak přirozeně rozkvést.
Ostatně, zajímavé bylo už to, že se Jon vůbec mohl volně pohybovat, když před chvíli v bitvě zpochybňoval rozkazy svojí královny. Máme věřit nejen tomu, že Jon nebyl nijak omezený, ale i tomu, že by Daenerys na každém kroku neprovázely stráže, což ještě mělo nabít zcela zásadní moment o chvíli později. Ale tím problematický úvod finále ani zdaleka nekončil. Scéna s Tyrionem v katakombách byla vystavěná čistě na okrasu, aby měl se sourozenci finální moment. Hledat v jeho chování jakoukoliv logiku, to bychom se nedohledali. Naprosto nemohl tušit, že se má vůbec smysl po sourozencích pídit, natož aby mohl tušit, kde se po nich pídit. (Že Jaimeho poslal skrz katakomby, to ve vzniklém chaosu pamálo znamená). Jak moc bylo nebo nebylo sklepení zasypané, to už bychom možná zabíhali do detailů, ale i tak to působilo až podivně příhodně, že se do inkriminovaných míst vůbec dalo dostat.
Celá úvodní pasáž působila dost zmatečně také z hlediska časové osy. Postavy se scházely a rozcházely a zatímco se někdo oddělil a šel si vyřešit něco vlastního, o chvíli později se postavy zase setkaly, jako by si byly celou dobu v patách. Možná se úvod přestříhával, možná byl celou dobu koncipovaný takhle zmatečně. Vlastně je to jedno. Stejně celý úvod směřoval k jedné jediné scéně. K setkání Daenerys s Johnem.
Jak už bylo řečeno, je zvláštní, že jí nikdo nedělal společnost. Ani stráž, ani nikdo další. Je zvláštní, že nikdo neřešil, že si její dvorní spojenec a milenec šel nejprve promluvit se zrádcem Tyrionem, než se vypravil hovořit s ní. A pak přišla samotná scéna v trůnním sále. Během té opět strašně moc křičelo, jak je seriál ve svém závěru neskutečně uspěchaný. Ještě před dvěma epizodami byla Daenerys znejistělá, v té minulé hořela vztekem a v té aktuální už mluví jako kovaný fanatik, který se dlouhá léta utápí ve vlastním nereálném sebeklamu.
