Seriál Preacher, který čerpal z komiksové předlohy a na starost jej měli mimo jiných i mistři ujetého humoru Seth Rogen a Evan Goldberg, měl od první série na poli komiksové fantasy nemalé ambice. A jelikož byli diváci i kritici po tři sezóny vesměs spokojeni, očekávalo se i od finální série přinejmenším stejné množství pološílených nápadů.
Osobně jsem se k seriálovému Preacherovi dostal teprve nedávno a nadchnul mě tak, že jsem narychlo doháněl první tři řady krátce před premiérou čtvrté. O to hořčí bylo mé prozření, když jsem zjistil, že tempo začalo během prvních dílů nové sezóny lehce pokulhávat. Postavy se zasekly v dějové prázdnotě a zdálo se, jako kdyby tvůrci chtěli mít Preachera rychle z krku, takže mu nevěnovali tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Naštěstí se po pár dílech objevilo mírné zlepšení, avšak oslavné písně na finální sérii fanoušcí nejspíš stejně pět nebudou.
Co se tvůrčích nápadů týče, finální série nijak zvlášť nevybočuje ze zajetého standardu. Stále je plná bizarností, bláznivého humoru i brutality, kdy jsou jednotlivé složky dávkovány rovnoměrně a ničeho není příliš, takže naštěstí nikdy neomrzí. Na druhou stranu se občas stalo, že bizarností a ujetých nápadů bylo poměrně málo, takže seriál začal místy nudit a drhnout.
Největší úskalí vidím v přibržděném příběhu. Tímto neduhem trpí prakticky celá první polovina čtvrté série. Přičemž někteří hrdinové jako by snad naštvali samotné scénáristy, že jim napsali tak bídnou dějovou linku, která je navíc podkopávána neustále se opakujícími chybami a nepochopitelným jednáním některých protagonistů. Přičemž jejích jednání nemá pevný základ v postavách a působí uměle a iracionálně.
Zdaleka nejhůře dopadnou Eugene a Hitler. Ti měli od druhé série opravdu pěkný a nápaditý rozjezd, ale jejich příběh byl zakončen dost zhurta bez pořádného důvtipu a hlubšího procítění. Čímž netvrdím, že jejich osud byl špatný, ale rozhodně nebyl uspokojivě zpracovaný. To naštěstí vykompenzovalo zakončení linky Svatého zabijáka, který se dočkal plnohodnotného vyústění. Solidně se tvůrci vypořádali i s ústřední trojicí, Tulip (Ruth Negga), Jesseho (Dominic Cooper) a Cassidyho (Joseph Gilgun).
Určitě výhrady mám k akční stránce. Když už na ni dojde, tvůrci nutně prosazují specifický styl střihu, kdy dávají na odiv spoustu zpomalených záběrů, detailní pohled na hrdiny, lítání mrtvol v pozadí atp., ale nedávají moc prostoru soubojům samotným, ve ktreých by si divák naplno vychutnal likvidaci nepřátel. Vzpomeňte si na úplně první díl, kdy Cassidy vymlátí letadlo plné protivníků a Jesse projde drsnou rvačkou v baru. Dále nesmíme opomenout ani pozdější střet s neustále se obživujícími anděly. V tomhle ohledu seriál napříč jednotlivými sezónami značně polevil, což je škoda, protože prostor pro slušnou krvavou řež by tady stále byl, ovšem nikdy se ji nepovedlo udělat tak sytou a stylovou jako v první sérii.
Seriál si naopak dokázal udržet vysokou laťku v nechutnostech i brutalitě. Několik dílů se neslo v dosti morbidním duchu a seriál velmi často dokázal opět mile překvapit a mnohdy dokonce vyrážel dech svou troufalostí. Njevíce se v tomto ohledu projevil psychopatický myslitel a vůdce Grálu Klaus Starr.
V posledních pár dílech se do toho tvůrci konečně pořádně opřeli a nabídli svižný závěr se slušně uzavřeným koncem. Možná bych přidal ještě pár minutek navíc na dovysvětlení některých detailů, ale i tak by mohla být většina fanoušků se završením spokojena.
Poslední série měla trošku zdlouhavější rozjezd a nebylo jasné, jestli míří ke scenáristickému průšvihu anebo solidnímu vyústění. Nakonec to dopadlo vcelku dobře, i když příběh a chování hrdinů působily často zmateně a uspěchaně. Jako kdyby tvůrci narychlo splácali deset průměrných až lehce nadprůměrných dílů dohromady, místo toho, aby udělali alespoň jeden perfektní. I tak ovšem dokázal seriál po většinu čtvrté série bavit i překvapovat. V samotném závěru si tvůrci částečně zachránili reputaci, vykompenzovali nám zdlouhavý děj a patřičně seriál uzavřeli.
