Zamávejte parku, vítejte ve "skutečném" světě
Zatímco první dvě řady se odehrávaly především v zábavních parcích, tak třetí mění směr a v drtivé většině je zasazena do reálného světa, kde se odehrává střet dvou frakcí. Jedna v čele s Dolores (Evan Rachel Wood) chce (alespoň to tak vypadá) zničit utiskovatele inteligentních strojů, tedy lidstvo. Druhá strana, které vládne Engerraund Serac (Vincent Cassel) a jeho pravou rukou je Maeve (Thandie Newton), se jí v tom snaží zabránit.
Samozřejmě to není úplně černobílé a třetí řada je hlavně o tom, zda je lepší, když má člověk svobodnou vůli nebo ho za ručičku vede osud/božstvo/vyšší princip (v tomto případě umělá inteligence známá jako Rechabeám), což je sice neoriginální námět, ale stále má velký potenciál, pokud je dobře uchopen.
Nejsem si ale úplně jistý, jestli se to v tomto případě povedlo. Ve většině z osmi dílů je tohle téma rozpracováno zajímavě, jsou kladeny působivé otázky a občas člověku přeběhne i mráz po zádech při představě, že jsou naše životy, respektive naše role předurčeny do posledního detailu. Ovšem, nemůžu říct, že bych ocenil to, jak celý příběh vyvrcholil ve finální epizodě, která pro mě byla velkým zklamáním.
V první řadě působila na jednu stranu uspěchaně a ušitě horkou jehlou, kdy byly zběsile ukončovány jednotlivé dějové linky, které byly pečlivě rozpracovávány v předchozích epizodách, ale současně tu byla "hluchá" místa, která se zbytečně táhla a tempo bylo velmi pozvolné.
Plus byla matoucí i motivace některých postav, kdy se ukázalo, že jejich cíle jsou vlastně jiné, než se celou dobu zdálo, což působilo dost chaoticky. Když si k tomu přidáte ještě pořádnou dávku filozofování o všem a o ničem, tak se občas asi nevyhnete pocitu: "Co se to kruci děje?"
Docela mě zklamaly i akční scény, souboje měly potenciál být stylové a choreograficky povedené, ale nakonec vypadají dost unyle a některé scény v futuristickém městě působí velmi "studiově" a jako z béčkového filmu. Což pro mě bylo velké překvapení, protože předchozí epizody byly vizuálně na velmi vysoké úrovni a nezadaly si se stamilionovými filmovými sci-fi blockbustery. Ale abych vizuální stránku finále jen nekritizoval, tak například zpracování mechanické Dolores bylo velmi zajímavé.
Obsazení dojmu hodně pomáhá
Silnou stránkou Westworldu nadále zůstává herecké obsazení. Dobrou zprávou je, že tvůrci našli (vcelku nenásilnou) cestu, jak do příběhu zakomponovat některé staré známé z předchozích řad, ale samozřejmě nechybí pár nováčků jako zmíněný Vincent Cassel nebo Aaron Paul, kdy netřeba diskutovat o tom, že jsou oba zkušení a talentovaní herci. Ale například postava Caleba, kterou (velmi dobře) ztvárňuje Aaron je do děje našroubována občas dost zvláštním způsobem a byť se nám tvůrci snaží vnucovat myšlenku, že jde o důležitého hráče, tak to tak prostě někdy nepůsobí.
Westworld tak zůstává jedním z nejpůsobivějších sci-fi seriálových projektů za dlouhou dobu, ale stále bojuje s překombinovaností příběhu s tím, že se v něm buď ztrácí divák nebo se děj ztrácí sám v sobě. Možná by nebylo od věci nepřehánět to s filozofováním a zběsilým proplétáním děje. Ne snad, že by se z Westworldu měla stát obyčejná akční podívaná o boji strojů a lidí, ale také není nutné, aby šlo o sérii, u které si minimálně 50 % času nebudete úplně jistí, co se vlastně děje.
Tak snad se v už schválené čtvrté řadě povede tvůrcům najít onu tenkou hranici mezi příběhovou komplexností a překombinovaností.
