Žijeme v době, kdy na stopadesáticentimetrové televizi není nic zvláštního a pět reproduktorů má v obýváku každý druhý. Seriály přestaly chrlit nesmyslné množství dílů ročně a raději nabídnou deset, dvanáct kvalitních epizod, které jsou opravdu propracované. A v našich obývácích nás zcela běžně navštěvují filmové hvězdy.
Clive Owen je vynikající v doktorském dramatu The Knick, které komplet natočil Steven Soderbergh. Mathew McConaughey podává vedle Woodyho Harrelsona životní výkon v Temném případu, který má na triku filmem odkojený Cary Fukunaga. Do televizních pilotů se ženou Martin Scorsese, Justin Lin, James Wan nebo Peter Berg. Robert Downey Jr. chystá remake Matlocka, pro mladší diváky už bude Kevin Spacey navždycky Frank Underwood, oscarová Kate Winslet září jako Mildred Pearce, Liev Schreiber je Ray Donovan a pokračovat by šlo dál a dál. A pak přijde Hra o trůny a nabídne takové rytířské bitvy, jaké jsme na filmovém plátně už opravdu dlouho neviděli.
V součtu tak tedy vůbec není divu, že se příznivcům pohyblivých obrázků do kina příliš nechce a raději si dají něco stejně dobrého, nebo dokonce lepšího, u sebe doma. Tím nechci nijak zatracovat film, pořád se objevují kusy, které mají ve dvou hodinách takovou sílu, jakou většina seriálů nepředvede ani za deset sezon. Jen je možná třeba po podobných snímcích trochu víc pátrat a z televizní tvorby se oproti letem minulým stala pro filmy zcela plnohodnotná konkurence, kterou se jednoduše vyplatí sledovat.
Česko-slovenské okénko závěrem
V offline dobách jsme byli odkázaní na to, co nám pár českých stanic nabídlo. V hlavním vysílacím čase běžely perly jako Ordinace v růžové zahradě nebo Natoč to, většina seriálů byla dlouhou dobu vykázána na odpolední vysílání. Tam je do země zašlapával dabing, ořez do formátu 4:3 i v době, kdy už se dávno točilo 16:9 a leckdy i několikaletá zpoždění. Jenže pak přišel rychlý internet a u mladých filmových nadšenců měly televize smůlu. Legální-nelegální, morální-nemorální, fanoušci si mezi sebou o těch nejlepších seriálech řekli, a protože byly na dosah prstů, každý kdo chtěl, najednou okamžitě koukal. Vznikaly první komunity, fanouškovské titulky, které byly hotové leckdy ještě ten den, kdy byla nová epizoda seriálu odvysílaná.
Teprve v poslední době začínají televizní stanice dohánět dobu a vysílají ty nejpopulárnější seriály (Hra o trůny, Živí mrtví) okamžitě, ve chvíli, kdy se v USA vysílá originál, i kdyby to mělo být třeba v původním znění a v noci. Zároveň jsme přestali být zemí třetího světa pro Netflix, takže už není problém za pár desítek korun vidět nejnovější seriály téhle "půjčovny" společně se světem, zcela regulérním způsobem, bez prolézání temných koutů internetu. Snad takových vlaštovek bude postupně jen přibývat!
V komentářích dejte vědět, jestli nějak upřednostňujete filmy nebo seriály, jestli je podle vás současná nabídka kin vedle seriálů konkurenceschopná, popřípadě jakým způsobem seriály nejraději konzumujete.
