Sledovat Ulici se v dnešní době nenosí. Zejména mezi mladými panuje názor, že se na ni dívají leda důchodci v mezidobí, kdy neluští křížovku a nekoukají na AZ kvíz. To je ovšem omyl! Seriál dnes sledují diváci napříč generací bez ohledu na inteligenční kvocient a pracovní vytížení. V čem tkví ale její kouzlo? V dějové lince nikoliv.
Před měsícem jsem navštívila přednášku týkající se osobnostního rozvoje. Přednášející, uznávaná psycholožka, vznesla dotaz, jakým způsobem relaxujeme. Poté, co zazněly ohrané fráze o sportu a čtení knih, začalo jak z chlupaté deky ze všech vylézat, že ve volných chvílích koukají na Ulici, Ordinaci či Výměnu manželek. V jejich slovech byl cítit stud. Reakce přitom nebyla posměch, ale pochopení.
"Za to se vůbec nemusíte stydět. Váš mozek v tu chvíli nemusí nic řešit a vy skutečně odpočíváte," zaznělo z úst odbornice.
Pravda je taková, že dějová linka Ulice, natož Ordinace nepřináší zhola nic světoborného. Některé osudy postav jsou dokonce tak absurdní a přitroublé, že si i ten nejotrlejší divák musí klepat na čelo. Ale ruku na srdce, znáte snad blaženější pocit než po celém dnu práce jen tupě zírat na obrazovku?
To samé nakonec dělají i ti, kteří relaxují u počítačové střílečky, koukají na fotbal nebo mlčky popíjejí sami pivo v hospodě. Zdá se to jako ztráta času, ve svém důsledku se však jedná o jedny z nejefektivněji strávených chvil dne. Říká se tomu psychohygiena. Koneckonců k závislosti na "Růžovce" se nedávno přiznala i tenisová princezna Petra Kvitová. Ta si svou pravidelnou dávku nenechá ujít ani v cizině během turnajů.
Suma sumárum, ne každá forma zábavy musí být intelektuální a ne každý intelektuál musí bazírovat na inteligentní zábavě. Nesouhlasíte? Nic jiného jsem ani nečekala.
V galerii si prohlédněte řadu někdy i 12 let starých snímků z natáčení včetně dokumentace realizace postelových scén.
