Kupa nápadů, skotačení a blbnutí jedné skvěle sehrané partičky. To je automobilový pořad Top Gear, kterému se povedlo zdánlivě nudné téma přetvořit v zábavnou a šílenou podívanou. Jeremy Clarkson, Richard Hammond a James May ukázali světu, jak se skrz zábavu a sympatickou trojici dá prodat téměř cokoliv. A protože se jejich nový pořad Grand Tour vrací na obrazovky se svojí 3. řadou už 18. ledna, pojďme si teď probrat pár vtipných zákulisních historek, které doprovázely natáčení jejich pořadu, který je proslavil. Je totiž z čeho vybírat...
1. Pekelný pilot
Psal se rok 2002 a starý (tehdy ještě převážně seriózní a vážný) Top Gear se chystal na comeback v nové, svěží podobě. V hlavách producentů tehdy trčela myšlenka o vzdělávacím pořadu, který by i nezaujatým lidem ukázal zdánlivě nezáživné téma v zábavném formě. Že to ovšem v budoucnosti zaujme diváky po celém světě, to zatím nikdo netušil. Tehdy se totiž dnešní podoba pořadu teprve formovala a upřímně, byly to pekelné začátky. Lépe řečeno, zoufalé. Tvůrčí tým byl kompletní a tehdy otřískanému znalci v oboru, Clarksonovi, sekundoval nováček Richard Hammond, který přešel z radia na malou obrazovku. Pokud se ptáte, kde se v té době nacházel „kapitán šnek“ alias James May, tak toho v první řadě zastoupil jistý Jason Dawe, na kterého si dnes už nikdo nevzpomene. Ale zpět k natáčení.
Koncept byl vymyšlený a šel se točit pilot, který se zprvu zdál přeplněný samými skvělými nápady. Ovšem po dotočení čekala tvůrce srážka s krutou realitou. Hlavním problémem bylo, že se točilo uprostřed léta v uzavřené hale, kde se všichni doslova pekli horkem za živa. To znamenalo, že diváci namačkaní na sebe byli příliš unavení na to, aby se smáli vtipným narážkám, natož aby vůbec závažněji reagovali. Takže celou dobu působili spíše jako naprosto zbytečná kulisa bez života. Nesmírně se ale také tlačilo na pilu. Jako host byl pozvaný francouzský fotbalista David Ginola, který byl doslova po celou dobu přítomný na scéně, aby komentoval všechno, o čem se moderátoři bavili. Tím pádem se z potenciálně zajímavé návštěvy stala nezáživná povídačka o všech drobnostech a nedostatcích automobilového průmyslu.
Poslední zmínkou se ještě stane nástup legendárního jezdce pořadu, Stiga. Bohužel, skutečný Stig už dávno odjel domů, takže se musel do (tehdy ještě černé) jezdecké kombinézy obléknout redaktor časopisu Top Gear. V zadání měl napsané, že vkročí na scénu skrz kouř ve zpomaleném dramatickém záběru. Ovšem než omračující badass pochod to připomínalo spíše chůzi androida C-3PO ze Star Wars. Výsledek? Katastrofální. A přesně s tímto materiálem poté museli jít producenti na kobereček před kravaťáky z BBC. Naštěstí si všichni z týmu uvědomili po zhlédnutí natočeného materiálu všechny chyby a studio jim je dovolilo napravit tím, že dalo souhlas k druhému pokusu. Poučili se? Moc ne. Host byl vyhozen, stejně jako nadbytečné publikum, moderátoři dostali více prostoru a místo předem připravených komentářů přišla improvizace.
Všechno díky tomu sice působilo mnohem uvolněněji a ne křečovitě, ale háček se stejně našel. Nikdo z moderátorů totiž neznal míru, kdy je vhodné začít a kdy skončit, takže všechny proslovy přestřelovali nastavenou délku nebo zbytečně odbíhaly od tématu. Navíc, kvůli laxnějšímu přístupu se často moderátoři překřikovali. To by se ovšem ještě dalo snést, nebýt špatné viditelnosti. Osvětlovací technika totiž byla nastavena pouze na určité body, což byl problém v momentě, kdy moderátoři pobíhali po obrovské místnosti sem a tam. Většina scén se tak odehrávala ve tmě. Ani druhý pokus se tedy nepovedl, i když se jednalo o menší krok kupředu. Jenže datum uvedení se blížilo a BBC začalo přitvrzovat. Tvůrci dostali nabídku, že dostanou i třetí pokus na pilot, pokud ho uvedou ještě tentýž týden. Oficiální premiéra byla ovšem stanovena na později, takže se všichni zhluboka nadechli a začali natáčet první opravdový díl. Ptáte se, co se stalo s neodvysílanými piloty? Videokazety s těmito nahrávkmi byly navždy zavřeny do šuplíku, aby už nikdy nespatřily světlo světa. Dokonce jsou tak dobře zabezpečené a zároveň strašné, že je ani do dneška neviděl samotný James May.
