5. Jak to mohlo sakra někoho napadnout?!
A víte co? U těch špatných nápadů ještě zůstaneme a zakončíme to pořádnou perličkou. V době, kdy se pořad nejvíce rozrůstal, přistávaly na stole všelijaké plány, kterými se vyplňovala hluchá místa mezi hlavními tématy jednotlivých dílů. Úspěšně se na obrazovky dostaly například „jízda v autě za rozumnou cenu“ nebo „srovnávací tabule,“ kde se jeden moderátor s druhým hádali, zda tohle auto patří na výslunní nebo do šroťáku. Jednou ale Jeremy s producentem Andym Willmanem přišli s nápadem na soutěž, do které by zahrnuli i živé publikum. Mělo se to jmenovat „Uhodni, nebo jdeš pěšky.“ Princip byl jednoduchý. Moderátoři by si vybrali náhodného člověka z publika, který by musel odpovědět na tři otázky. Háček byl v tom, že pokud byste náhodou nevěděli rok potopení Titanicu, vaše auto skončí jako kus šrotu. Ne, nekecám. Tenhle nápad se skutečně a s vážnou tváří připravoval.
Někdo opravdu věřil, že se najde laxní divák s nulovým vztahem ke svému autu, kterému nebude vadit, že se bude domů za rodinou vracet pěšky a navíc s vědomím, že je úplně blbej. Celé to mělo probíhat nějak takhle - pokud byste špatně odpověděli na první dvě otázky, měli byste rozbité světlo nebo uražený spoiler. Ovšem neuhádnete-li ani třetí odpověď, vaše auto skončí v lisu. Problémem bylo, jak nechat slisovat auto, aniž by se předešlo možnému vybouchnutí. Také bylo potřeba vyřešit situaci, kdy by náhodou divák skutečně dokázal odpovědět, ale už by měl rozbité světlo, čili by se nemohl podle předpisů vrátit na silnici. No, zkrátíme to. Natočil se jeden pilot, který nakonec skončil v koši a díky Bohu za to. Jediný Jeremy si vždy jednou za rok na tuto soutěž vzpomněl a začal přesvědčovat každého, aby se k ní vrátili.
