Hle, ono i u nás lze natočit seriál (minisérii), který není jen pro ostudu. Nebo tak alespoň lze soudit po první epizodě novinky Zrádci, kterou připravila Česká televize a dohromady má celkem šest epizod. Už jsme si celkem zvykli, že slušnou produkci dokáže u nás nabídnout HBO, o to víc překvapí, že se předvedla také ČT. Pořád jsme v žánru detektivních thrillerů, nicméně tentokrát se při tom nespoléhá na atmosféru „drsného pohraničí“ nebo na historické kulisy.
Příběh je zasazený do současnosti a točí se kolem vaření pervitinu ve velkém. Ústředními postavami jsou vyšetřovatel Jan Blažek (Václav Neužil ml.), který při vyšetřovaní neváhá uhnout mimo předpisové postupy, jeho nepříliš zkušená kolegyně Petra Vávrová (Lenka Krobotová) a mladý dealer David Frýdl (Cyril Dobrý), který Blažkovi donáší. První epizoda pojednává o velkém zátahu, který má konečně vést k dopadení velkého drogového bosse. Jak už to tak ale v podobných případech bývá, jen málo co jde podle plánu a na konci prvního dílu vlastně není tak docela jasné, kam se minisérie vypraví dál.
To na první pohled možná nezní jako nic výjimečného a vlastně také není. Sledujeme relativně běžný detektivní thriller. Jenže vždycky není potřeba znovu vymýšlet kolo. A když se v Česku zkrátka vezmou fungující postupy, jaké známe z evropské (možná i světové) produkce a přenesou se kompetentně do českých reálií, tak tak to více než stačí. A co je důležité, není to výhra s odřenýma ušima. Není to seriál, kterému leccos odpustíte, jen proto, že se natáčel v Česku. Ne, je to seriál, který bych si jako fanoušek žánru s chutí pustil, i kdyby byl zasazený kamkoliv jinam a byl natočený v cizí řeči.
Seriál se povedl vizuálně. Tvůrci si vybrali originální lokace, které snímku dávají určitou nezaměnitelnou patinu. Filmaři mají slabost pro vybydlené obří prostory, které už dávno ztratily svou slávu, ale i v rozkladu v nich zůstává notný kus dávné krásy (nebo ji ten rozklad možná ještě posiluje). K tomu navštěvujeme naprosto autentické osobní byty a domy, které působí žitým dojmem, ne jako nějaká zápůjčka od spřátelené realitky. Kamera ve studeně nasvícených lokacích často míří docela blízko k hercům a ve svém bezprostředním následování akce spoluvytváří dojem, že jsme „teď a tady“.
Když dojde na dramatickou situaci, tak jí filmaři dovedou propůjčit patřičné napětí, vizuální gag umějí prodat. První epizoda jako celek pak kreslí dost neutěšenou atmosféru, kdy vlastně nikdo spojený s vařením perníku (ať už dealer David nebo vyšetřovatelé) není tak docela nevinná duše a ze všech život mezi obchody s fetem pomalu odsává duši.
