Survivor zažívá nový zlatý věk. Big Brother loni prožil vynikající znovuzrození ve Velké Británii. Americký The Circle není ani tak dobrý, jako byl ten britský, ale pořád dokáže přinášet zajímavé inovace. A po letech ticha je zpátky The Mole se svými psychologickými hrami. Nicméně nejžhavějším zbožím jsou momentálně mezi milovníky strategických reality-show The Traitors – Zrádci.
O co jde
Základní koncept zábavné novinky trochu připomíná společenskou hru Městečko Palermo, potažmo Mafii, Vlkodlaky. Soutěžící společně podstupují náročné zkoušky, které vyžadují fyzickou zdatnost či důvtip a při jejich úspěšném plnění přidávají peníze do banku. Hráči, co dojdou až do konce, si peníze rozdělí. Jenže to není tak jednoduché, jelikož mezi „věrnými“ jsou potají zamíchaní také „zrádci“. A ti postupně jednotlivé věrné „vraždí“ – vyřazují ze hry. Soutěžící se snaží zrádce odhalit a hlasováním vyloučit. Jenže odkrýt pravdu není snadné a věrní před vystopováním zrádců mohou nechtěně vyřadit nejednoho ze svých řad. Pokud se navíc do konce hry dostane byť jen jeden jediný zrádce, shrábne celý bank pro sebe a věrní nedostanou z těžce vydřené odměny ani zlaťák.
Po několika desítkách zahraničních verzí se Zrádci konečně dostali také do Česka a do svojí první lokální série nevykročili vůbec špatně. Po jedné epizodě samozřejmě nejde říct, jestli se povede celá řada, ale rozhodně jde o silnou premiéru. Zatímco Česká (československá) verze Big Brothera byl jeden velký průšvih a lokální Survivor má i v nejlepších epizodách co dělat, aby špičkovým zahraničním verzím sahal alespoň po pas, čeští Zrádci prozatím dělají vše pro to, aby plně využili předností formátu.
Čeští Zrádci se opírají o přednosti formátu
Co je pro každou reality-show to vůbec nejdůležitější, casting se povedl. Hned v první epizodě jsme dostali kus ode všeho, co podobný pořad potřebuje. Známých osobností je tak akorát, aby pomohly přilákat další diváky a zjednodušily orientaci v záplavě nových tváří. Pár lidí umí vtipně glosovat situaci a udržet si nadhled. Nechybí zruční „vypravěči“, co nás dokážou provázet dějem. A začínají se profilovat první hráči, kteří uvažují o taktické stránce hry.
Velmi dobře jsme na tom po stránce výpravy. Zrádci jsou soutěžní hra, pro niž je typická silná stylizace. Jde v zásadě o klasickou detektivku, s malou špetkou okultismu. Vlastní je jim vůně dobrodružství někdy z přelomu 19. a 20. století a šlechtická noblesa. Už úvodní jízda historickým vlakem ke hře perfektně sedne a navodí správnou atmosféru. Ta se jen prohlubuje s příjezdem na hrad Křivoklát, který vypadá krásně nejen z leteckých záběrů, ale nabízí i stylové salonky, kde hráči nabírají energii na další výzvy, poznávají jeden druhého, pátrají po zrádcích a obecně posouvají celou hru kupředu. Hezky zpracovaná je poradní místnost s kulatým stolem, kde se odehrává hlasování, i tajná komnata pro pikle zrádců. A potěší i takové detaily, jako vtipně zpracované portréty soutěžících.
Hře nechybí patřičná obřadnost, ať už se bavíme o scházení u kulatého stolu, nebo pochodněmi ozářeném plížení zrádců do jejich doupěte v katakombách. Funguje, když zrádci musejí přísahat věrnost zlu nebo když všechny soutěžící vítají majordomus a pán hradu (moderátor). Všechno je pak vyšperkované krásnými leteckými záběry Křivoklátu a okolních lesů a obecně velmi dobrou kamerou, která místy dokáže soutěži dodat skoro až filmový feeling.
Soutěžím o zlaťáky chybí koruny, ale filmařsky je vše v pořádku
Po první epizodě se zatím těžko usuzuje, jak budou zpracované soutěže o zlato. Ta první, v níž hráči zapojovali v lomu detonátor, můžeme znát z kanadské verze a obecně jde říct, že nejde o tak monumentální start, jako když Australané zápolili s Trojskými koni nebo Američané a Britové zapalovali obří dřevěnou sochu. Ale dává smysl, že v Česku na zpracování nebude tolik peněz, jako na největších anglicky mluvících trzích. Spousta výzev naštěstí nestojí na obřích kulisách, ale na hráčském důvtipu, na smyslu pro humor, napětí nebo na poznatcích z teorie her a skupinové psychologie. Zvlášť tyhle pak ze svojí podstaty odhalují víc o soutěžících, nutí je dělat zajímavá rozhodnutí a moduluje vývoj celé hry. Tak snad česká verze využije v tomhle směru možností Zrádců co nejvíc a nebude přes koleno lámat produkčně náročné disciplíny, na které v rámci malého trhu prostě nejsou podmínky.
- Čtěte také: Love Island je zpátky, se svojí už 4. řadou
A ocenit je třeba také to, jak dobře byla první epizoda poskládaná dohromady. Velkým problémem velké řady českých reality-show je, že jsou vypravěčsky nezvládnuté. Produkce pořídí pár záběrů, nasype je na hromadu a diváku, poraď si s tím. Nezřídka se stane, že jsou nejasná pravidla, situace na sebe dost zvláštně navazují nebo zcela evidentně chybí klíčové záběry situací, které ovlivňují další vývoj a hráči o nich mluví. A naopak se stopáž uměle natahuje prázdnou slámou.
Nic z toho neplatí pro české The Traitors. Vše je podáno jasně, srozumitelně a přehledně. Epizoda je na první pohled naplánovaná a plánu se drží. Situace na sebe logicky navazují, máme k nim náležitý komentář hráčů i vypravěče. Kdo zná zahraniční verze tak vidí, že se jede podle manuálu, ale to není žádná ostuda. Jak praví rčení: neopravuj, co není rozbité. A již zmiňované příklady konkurenčních českých průšvihů dokazují, že dobře napodobit úspěšné zahraniční vzory není samozřejmost.
Kotek je fešák, ale stačí to?
Najdou se i výtky. Některé malicherné. Zatímco Mattonka ve skleněné lahvi jako sponzor do hradního prostředí naprosto přirozeně zapadá, ledový čaj v pestrobarevném plastu už je trošku pěst na oko. Ale chápu, že se nákladný pořad musí nějak zaplatit a mít jako sponzora pití v jídelně, to je to nejmenší zlo. Už jsem mluvil o tom, že mám trochu obavu, jak se podepíše rozpočet na soutěžní disciplíny. Ale to ukáže až čas. A osobně mám rád, když soutěžící ve Zrádcích při oblékání dodržují tematický dress-code a pomáhají tak dotvářet celkovou atmosféru. Některé mezinárodní mutace to tak dělají, jiné ne...česká verze zkrátka patří mezi ty, kde hráči po hradních chodbách chodí prostě v civilu. Podle mě je to škoda, ale opět jde o detail a otázku osobní preference.
V tomhle směru oceňuji, že se kostyméři či kostymérky vyřádili na moderátorovi, který je oblečený, jak se patří. Tedy jako hradní pán. Navíc adekvátně situaci – doma je elegantní, při výjezdech ven v „mysliveckém“, jak to známe třeba od britské královské rodiny. To už se ale oslím můstkem dostávám zatím k největšímu otazníku celé české verze. K osobě moderátora Vojty Kotka.
Při úvodním setkání s hosty na mě působil, jako by hrál historickou pohádku v krajském divadle. Moderátoři těch nejlepších zahraničních verzí jsou teatrální, ale jiným způsobem. Jsou vtělení do role skutečného (lehce vyšinutého) pána usedlosti, který pro své hosty uspořádal vražednou soutěž o pohádkovou výhru. Jsou pány situace. Své výkony zpestřují humorem, nadsázkou a větší či větší míry teatrálnosti, avšak teatrální nejsou oni sami, ale postava, kterou hrají.
V některých pozdějších momentech se Kotek trochu uvolnil a už byl přirozenější. Nejlépe mu sedělo, jakmile se mohl naplno opřít o svůj komediální timing, když kupříkladu soutěžícím s posměšně předstíranou roztržitostí odhalil, že to byl právě on, kdo jim zkomplikoval úvodní soutěž v lomu. Chci tak věřit tomu, že Vojtu zpočátku jen svazovala nervozita, nebo že si ještě hledal přesnou polohu a postupně si jeho projev daleko víc sedne. Ostatně, Claudia Winkleman v britské verzi také nebyla naprosto boží hned od počátku a také jí pár epizod trvalo, než svůj styl vyladila k dokonalosti, na jakou jsme u ní momentálně zvyklí.
Silný tvůrčí tým zadělal na hodně dobrou zábavu
Suma sumárum Zrádci vykročili pravou nohou a jsou příslibem podzimu plného vzrušující detektivní zábavy, která může lokální reality-konkurenci strčit do kapsy. Závěrečné titulky potom naznačují proč. Pod výrobou jsou podepsaní zkušení lidé. . Markus Krug je ostřílený režisér, který se podílel na doku-novinářských pořadech jako Praha vs. prachy, točil pro Red Bull a především připravil spolu s Kazou historicky nejúspěšnější díly One Man Show. Vesměs tedy šlo o formáty, kde bylo potřeba ve zkratce vysvětlovat souvislosti, pracovat s posbíraným materiálem a dávat všemu pěkný audiovizuální kabátek. A ruku k dílu částečně přiložil také Lukáš Franta, což je upřímný fanoušek reality-show, který má nakoukané mezinárodní vzory, formáty rozebíral z pozice publicisty a svoje řemeslo brousil na celé řadě lokálních projektů, z nichž zmiňme přinejmenším letitou přípravu lokální verze Talentu (Česko Slovensko má talent). Zkrátka jsme v dobrých rukou.
Nezbývá než doufat, že se další díly tvůrčímu týmu povedly minimálně stejně dobře, jako premiéra, a že Prima a JOJka pořádně dupnou do marketingu, protože by byla velká škoda, kdyby tahle nadějná novinka zapadla pod náporem intenzivní masírky, kterou jedou novácký Love Island a Hell’s Kitchen. Nové díly Prima, JOJ a prima+ uvádějí vždy v neděli večer, celkem nás čeká 12 epizod.
Foto: FTV Prima
