Na americkou kabelovou stanici STARZ se po čtyřech letech vrátilo historické drama podle knižní předlohy Philippy Gregory z období Války růží, respektive začátku tudorovské dynastie na anglickém trůnu. Mnohé se ale změnilo. Zatímco tehdy se seriál ještě v koprodukci s BBC jmenoval The White Queen (Bílá královna), tak nyní dostal název The White Princess (Bílá princezna), přičemž herecké obsazení se až na minoritní výjimky zcela proměnilo. Žádnou Rebeccu Ferguson, hvězdu z první řady, tedy nečekejte.
The White Princess začala tam, kde The White Queen skončila – tedy po bitvě u Bosworthu (1485), jež ukončila třicet let trvající Války růží mezi dvěma znepřátelenými rody Yorků (bílá růže) a Lancasterů (červená růže). Na trůn usedl vítězný Jindřich VII. (Jacob Collins-Levy), který v bitvě porazil krále Richarda III., a založil tudorovskou dynastii. V zemi nastal mír díky jeho manželskému svazku s Alžbětou z Yorku. A jelikož Jindřich byl na straně Lancasterů, tak došlo ke spojení obou růží.
A zde právě začíná The White Princess. Trailery jednoznačně lákaly na feministické drama, kde za nitky tahají nikoliv králové, ale královny. Alžběta z Yorku (Jodie Comer) je zde vykreslena jako mladá, ambiciózní královna, která společně se svou matkou Alžbětou Woodvileovou, vdovou po králi Eduardovi IV. (Essie Davis) bude kout proti svému novému manželovi pikle a udělá vše proto, aby zase vládli Yorkové. V té době jsou totiž pohřešováni dva synové Eduarda IV. a tedy právoplatní nástupci trůnu. Mimochodem dodnes se neví, jaký přesně osud oba prince potkal. Proti nové a bývalé královně se však staví Jindřichova matka Margaret Beaufortová (Michelle Fairley), jež celý život bojovala za to, aby svého syna dosadila na anglický trůn. I přes uzavřené spojenectví se tedy válčit, minimálně na poli intrik, nepřestalo.
Pozměněná historie, která neublíží, ale pomáhá
Jde tedy o ženský souboj o vliv a moc, a to nás přivádí k hlavnímu upozornění pro milovníky věrohodné historie. Zde to opravdu nečekejte, tvůrci dějiny v několika věcech zásadně pozměnili. Ostatně už jen postava Alžběty z Yorku má zcela opačný charakter oproti tomu, jaká doopravdy byla. Badatelé totiž tvrdí, že Alžběta byla milá, nekonfliktní a jedna z nejkrásnějších žen své doby. Politicky se ale nikdy nijak neangažovala a tuto pozici přenechala právě matce Jindřicha.
Změny ale mají své opodstatnění. Ono zkrátka tohle období není na zpracování tak atraktivní jako Války růží. Kdo ovšem tohle překousne (pro čistou historii si zkrátka pusťte dokument a ne TV drama), tak musí být s konečným výsledkem spokojen. Rebecca Ferguson byla jako královna v první sérii skvělá, ale Jodie Comer zvládla Alžbětu zahrát neméně dobře. Na mě osobně už zapůsobila v minisérii Thirteen, za kterou byla letos nominována na BAFTu. Její charakter prošel v průběhu seriálu značnou obměnou a jakmile si s Jindřichem (k výkonu Collinse-Levyho mám přeci jen pár výhrad – za celou sérii si nepamatuji jeho žádný výrazný moment, ale to jde z části na vrub scenáristům) společně uvědomili, že nehodlají hrát hru pouhých pěšáků v bitvě dvou znepřátelených matek, byla to zejména ona, kdo převzal iniciativu a vytvořil si dominantní postavení.
Bohužel seriál má jen osm epizod, a to se negativně podepsalo právě na vztahu Jindřicha a Alžběty (v seriálu ji všichni říkají Lizzie – nejspíš, aby se tolik nepletla se svou matkou). V polovině série totiž dojde k velkému časovému skoku a diváci naráz vidí spokojený, láskyplný pár. Přitom předtím jsme mohli vidět sotva dvě, tři scény, které ukazovaly postupné sblížení původně znesvářeného páru. Aspoň v tomto ohledu se ale nic nevymykalo opravdové historii. Manželský svazek mezi Jindřichem a Alžbětou byl sice nutností k tomu, aby si Jindřich udržel pevné místo na trůnu, ale nakonec se mezi oběma vytvořilo citové pouto a oba manželé se drželi ve vzájemné úctě, ba co víc Jindřich nikdy neměl žádné milenky, což je na tehdejší dobu opravdu neuvěřitelný unikát.
Jejich vztah tedy rozhodně nemá přirozený spád a působí hodně uměle a tím pádem bohužel i méně uvěřitelně. Přitom stačilo ukrojit času věnovanému právě Jindřichově matce Margaret Beaufortové. Ne že by Michelle Fairley (Hra o trůny) herecky zklamala, i když osobně mi v této roli více sedla Amanda Hale z The White Queen, ale přijde mi, že kvůli jejímu silnému jménu ji tvůrci až zbytečně moc často tlačili na obrazovku. Kdyby se místo toho více soustředili právě na ústřední dvojici, rozhodně by tím nic nezkazili. Z romantického hlediska je tedy na tom jednoznačně lépe předchůdce The White Queen.
Silný feminismus a temný závěr
Tyhle neduhy, ač mě v polovině série začaly místy hodně iritovat, však dokonale spravily poslední dva díly. Ty totiž nabídly extrémní dávky emocí (vytvořené opět na základě smyšlené historie) a pořádně temné atmosféry. Zde se zase The White Queen může jít schovat. Z Lizzie se stala pravá královna, která prošla neskutečnou obměnou a v závěru čelila prakticky neřešitelnému problému. Víc bych nerad prozrazoval, abych tento dojem někomu nezkazil.
Jak už jsem naznačil dříve, feministky si rozhodně přijdou na své. V tomhle směru sice tvůrci někdy až moc okatě tlačí na pilu, na druhou stranu mě to nějak zvlášť neobtěžovalo, nejspíš asi i proto, že se seriál takhle prezentoval už před svým vydáním, takže jsem to očekával.
Trochu mě mrzí, že seriál nevyužil potenciálu mladého Jindřicha VIII., společně s Alžbětou I. nejslavnějšího tudorovského panovníka. Podle mého by pár scén o neuvěřitelném charakteru budoucího krále Anglie, který mj. nechal své dvě manželky popravit, seriál příjemně osvěžilo a milovníkům historie by to právě nahradilo jinak silně pozměněná fakta, s nimiž The White Princess pracovala. Nutno ale dodat, že tvůrci dávali tohle jasně najevo, ostatně na konci každé epizody bylo explicitně uvedeno, že události i postavy byly pozměněny na úkor seriálu.
Mé celkové hodnocení je možná o půlbod až bod výš, než bych objektivně cítil, ale koneckonců je to jen číslo. Navíc v klíčových prvcích, které by mělo historické drama splňovat (kvalitní herecké výkony, poměrně přirozené chování postav, dobová stylizace) nenacházím nějaké zásadní nedostatky. Považuji se za velkého milovníka právě tohoto období a jsem rád, že z něj vznikl nějaký další televizní projekt. Projekt, který určitě nezklamal a bez problému se řadí po boku svých předchůdců, kteří se rovněž věnovali tomuhle turbulentnímu období anglické historie.
