Stream se musel zbláznit. Kde jsou časy loňských originálních projektů typu vysokoškolského Semestru či tísnivé Pěstírny. Letos Stream naservíroval svým divákům již tři zvláštní, a dle mého názoru nezvládnuté projekty. Nejdřív to byl prazvláštní Krmelec u Muflona s velice specifickým humorem a veleprůměrný Štafl, jenž je místy zábavný parodizováním pražských taxikářů, ale jinak je nudný až běda. Třetí počin této „streamovací služby“ je určený především pro něžné pohlaví, které s radostí tráví všední večery u nekonečné Ulice. Právě tento nekonečný seriál mi při sledování několikrát vnukl na mysl. Nejenom kvůli Patricii Solaříkové, která v Ulici takříkajíc vyrostla, avšak také kvůli kadeřnickému prostředí, kterým se chlubila Ulice v prvních letech vysílání.
Kadeřnictví je ve stručnosti Ulice omezená pouze na prostředí kadeřnictví, kdy na poli 5-7 minut divák sleduje všední tlachy kamarádek v pracovní době, které probírají otázky všedního života nezáživným a nezábavným způsobem. Doteď jsem nepochopil cíl tohoto počinu od dua tvůrců Bisera A. Arichteva (Vyprávěj, První republika) a Iva Macharáčka (Ordinace v růžové zahradě, Helena). Tento projekt je samozřejmě v mnoha ohledech lepší než nekonečné seriály už jen kvůli jasně definovanému scénáři a krátké stopáži, při které je seriál bez újmy dokoukatelný. Ovšem několikrát jsem měl pocit, jako kdyby se tvůrci ze všech sil snažili vytvořit napodobeninu nekonečného seriálu se vším všudy, který ovšem po dvaceti dílech (snad) nadobro skončil.
Upřímně pro mě celá jedna třetina dílů byla bez problému snesitelná, jelikož dialogy dávaly hlavu a patu, a divák tak nějak od třetího dílu ví, co má od ústředních postav čekat. Komediální situace většinou vyplynou do prázdna, avšak i tak se najde pár světlých momentů, kdy mě tenhle zabiják času rozesmál. Všechny díly jsem dokoukal hlavně proto, abych zjistil, jestli je problém na mé straně nebo na straně tvůrců. Doteď jsem na tuhle palčivou otázku nenašel odpověď, stejně jako na to, proč na konci každého dílu hraje nejnovější skladba od Lucie Takhle tě mám rád, která se tam ve většině případů vůbec nehodí.
Kromě epizodních zápletek se v seriálu táhne několik linek, které se naštěstí dočkají završení. Stihne se vyřešit problém s finanční krizí kadeřnického studia, několik vztahů a dokonce se dočkáme i posunu dvou ústředních postav. Stavění příběhu se však rozpadne ve finální epizodě, která svým rádoby komickým a zcela nesmyslným vyvrbením (seznamka) dává poslední facku i tomu nejvíce shovívavému divákovi.
Kadeřnictví je dokonalým příkladem roztříštěné podívané, kdy mě světlé momenty spíše znepokojovaly, než že by mě svou přítomností potěšily. Kdyby seriál neměl těch několik vesele průměrných dílů, díky kterým bylo Kadeřnictví vcelku odlehčenou zábavou, tak by bylo mnohem jednodušší tento paskvil zkritizovat a poslat ho k šípku se vším všudy. Kadeřnictví ovšem není ve všech ohledech příšerné, jen každý pozitivní aspekt střídá několik negativních.
Dost už bylo řečí o plytkých dialozích a nevyváženém nesmyslném scénáři. Po herecké stránce mohu pochválit již zmiňovanou Patricii Solaříkovou, která si svou mladou samoživitelku s intelektem naivní pipiny vychutnala ve všech ohledech. Měl jsem z jejího výkonu mnohem lepší pocit než z dnešního tří a půl tisícího dílu Ulice. Skvělá je i majitelka kadeřnictví v důchodcovském věku v podání Jany Krausové (Krásno, Rodinný film) nebo nejmladší členka kadeřnického ansámblu v podání Natálie Holíkové (Mazalové). Ovšem tyto pozitivní herecké výkony střídají otravné postavy v útrpném podání Veroniky Gajerové (Ordinace v růžové zahradě) nebo Jany Bernáškové (Ulice). Tím prvoplánově neshazuju výkony těchto dvou hereček, ale spíše špatně naspaný scénář, který jim nedává mnoho možností. Bizarní výkony se najdou i v cameo roličkách ztvárněných známými hereckými jmény. Nad instalatérem v podání Lukáše Langmajera jen přizvednete obočí, avšak Roman Vojtek coby nemachrovaný DJ je už příliš. Alespoň že Vladimír Kratina (Letiště, Místo zločinu Plzeň) ke konci řady seriál jemně povznese svým vysychajícím charismatem.
Kadeřnictví neztrácí body na levném papundeklovém prostředí (za brány kadeřnictví se divák po celých 20 dílů nepodívá), statické kameře anebo na špatných hereckých výkonech. Hlavní problém je v laciném scénáři, který nedokáže těžit komediální situace a zprostředkovat originální zážitek. Kadeřnictví je originální tak maximálně v tom, že dokázalo vměstnat negativa nekonečných seriálů do krátkometrážní stopáže, ničím jiným tento paskvil nevyniká, nic zajímavého si z něj neodnesete, a navíc vás stejně jako mě skladba Takhle tě mám rád začne iritovat s každým dílem víc a víc.
A co na Kadeřnictví říkáte vy?
